Optická iluze 19. století
Metod, které umožňovaly iluzi pohybu, je v historii animace celá řada. V 19. století se za tímto účelem používaly převážně ručně vyráběná zařízení a optické hračky, které nepromítaly obraz na plátno.
Jedním z takových zařízení je i zoetrop. Dokonale vyvinutý způsob animace, jehož vizuální efekty se využívají dodnes. Zoetrop byl způsob, jak přimět statické obrázky, aby působily dojmem, že se pohybují.
Zoetrop je jedna z prvních forem animační technologie. Vznikla v 19. století jako obdoba animačního kotouče. Zoetrop je tvořený z válce, na kterém jsou svisle vyřezávané úzké štěrbiny. Právě tato kombinace umožnila rozpohybovat jakýkoliv obrázek a přimět diváky věřit, že to, co vidí, je skutečným pohybem. Ve skutečnosti však šlo o pouhou iluzi, kterou se bavili lidé v dobách dávno minulých.
Jak funguje?
Zoetrop funguje na základě postupných obrázků, které jsou umístěné na vnitřním povrchu válce. K tomu, aby vznikla iluze pohybu je potřeba, aby se každý divák díval skrze štěrbiny a současně ručně zoetropem otáčel.
Pro více informací se podívejte na toto video:
S tím se otáčejí také obrázky umístěné na válci a vytvářejí iluzi pohybu.
Za vůbec prvního objevitele a vynálezce zoetropu je považovaný William Horner. Matematik, který tento typ animace v roce 1834 vytvořil. Horner jej nazval daidalum. Byl velkým fanouškem řecké báje o Daidalovi a jeho zoetrop měl na ni odkazovat.
Hornerův zoetrop s otáčecím válcem byl ale oproti dalším, které vznikly později, v něčem odlišný. Štěrbiny, kterými divák pozoroval obrázky byly umístěné přímo mezi nimi. Tím se lišil od dalších zoetropů, jejichž štěrbiny se nacházely nad obrázky.
Dalším průkopníkem v animaci s využitím zoetropů byl William Ensign Lincoln. V roce 1865 vynalezl vlastní verzi Hornerova daidala. Lepší a zdokonalenou. Disponovala snadno vyměnitelnými proužky obrázků.
Lincoln svůj výtvor pojmenoval právě "zoetrop". Název odvodil z řeckých slov "zoe", což znamenalo život a "tropos", což znamenalo otáčení. Lincoln později prodal licenci svého vynálezu společnosti Milton Bradley and Co., která jej o rok později začala nabízet jako hračku pro děti.
Zdroje: www.scientificamerican.com, en.wikipedia.org, letstalkscience.ca
