Když se podíváte na obrázek tohoto klamu, tušíte, že série paralelních, černých diagonálních čar jsou rovnoběžné. Krátké linie v různých úhlech, jež je protínají, ale pomáhají vytvářet dojem, že se k sobě či od sebe naklánějí.
Zöllnerova iluze
Tuto optickou hříčku objevil německý astrofyzik Friedrich Zöllner v roce 1860. V té době byla příčina zkreslení záhadou. Nyní však řada odborníků tuší, že narušení vnímání pochází z určité závady v našem mozku, v procesu zpracovávání dvourozměrné vizuální informace s cílem vytvořit 3D obraz.
Zöllnerova iluze patří mezi tzv. geometrické. Tyto typy klamů nejsou způsobené pohyby očí ani doplněním obrazu, jak se to děje například u optických hádanek s názvem Troxlerův efekt či Rubinova váza, ale na naší schopnosti rozšiřovat ostré úhly.
To může být způsobeno laterární inhibicí. Jevem, během něhož excitované neurony snižují aktivitu svých sousedů. To má za následek zvýraznění hranic mezi tmavými a světlými plochami nebo specifickou reakcí na linie orientované v různých směrech.
Čáry a úhly
Mozek proto vnímá ostré úhly výraznější a větší, než ve skutečnosti jsou. To vede k domnělému zešikmení dlouhých čar. Důležité je také směr kratších linií. To, že se střídají, vytváří iluzi, že se přímky k sobě sbíhají.
Zajímavostí Zöllnerovy iluze je i fakt, že i když racionálně víme, že jde o optický klam, necháme se vždy obelstít. Podobně funguje například také Poggendorffova či Heringova iluze.
Zdroje: www.theverge.com, www.link.springer.com, www.anstislab.ucsd.edu, www.en.wikipedia.org
