Oblast někdy nazývaná jako „mexický Bermudský trojúhelník“ se nachází v severní části Mexika. Pyšní se zajímavými endemickými živočichy a rostlinami, kteří se jinde na světě nevyskytují. Potkat zde můžete podivnou pouštní želvu nebo fialový kaktus. Výčet abnormalit zde však nekončí. Opakovaně zde lidé zaznamenávají výpady vysílaček, radarů, extrémně rychle se zde vybíjejí baterie, nefungují hodinky nebo kompasy, z nebe prší meteorické roje, na obloze se objevují podivná světla a dokonce zde může potkat malé mužíčky. Vítejte v Zona del silencio.
Šílená raketa
Zóna ticha se do širšího vědomí dostala díky experimentu americké armády v roce 1970. V červenci vypustila zkušební raketu Athena ze základny v Utahu. Na palubě nesla dva malé kontejnery s radioaktivním kobaltem 57. Letěla směrem k raketové střelnici Missile range White Sands v Novém Mexiku. Když se ale objevila nad severním Mexikem, znenadání se vymkla kontrole a zamířila si to přímo na hranice států Chihuahua, Coahuila a Durango. Právě zde Zóna ticha leží. Příčinu havárie se nikdy nepodařilo objasnit.
Zóna ticha je místo, kde se kompasy vymykají kontrole.
První zmínky o podivných anomáliích v této oblasti pocházejí už ze 16. a 17 století. Místní obyvatelé prý varovali španělské misionáře před ďáblem, který krade hlasy. V 19. století farmáři hlásili úřadům, že se děje něco podivného s jejich ovcemi. Zbloudilé kusy se po návratu chovaly jako opilé a nedokázaly se držet se svým stádem. Také jim jejich domovy ničily teplé černé kameny pršící z nebe.
Další zprávy o podivných událostech na sebe nenechaly dlouho čekat. Mexický pilot Francisco Sarabia si v roce 1930 stěžoval, že mu při přeletu nad touto oblastí vynechalo rádio. Brzy se s podobnými zkušenostmi podělili další jeho kolegové.
To však není vše. Po setmění se zde mají objevovat podivná světla a malí mužíčci v lesklých skafandrech, kteří pomáhají těm, jež vinou nefungujících přístrojů zabloudí. V roce 1975 se s nimi měl setkat archeolog Ernesto Diaz, když mu pomohli vyprostit uvízlé auto. Jeho vypravování podporují i místní obyvatelé. Neznámé bytosti je prý někdy prosí lámanou španělštinou o vodu.
Nejstarší meteotit
Snad nejzajímavější událost se stala dne 8. února v roce 1969. Do tajemné oblasti se v 1:05 ráno zřítil doposud největší a nejstarší meteorit. Má zřejmě 13 miliard let, tedy asi jako naše sluneční soustava. Do pouště narazil rychlostí téměř 17 kilometrů za sekundu.
Průzkumy prokázaly, že se oblast vyznačuje mimořádně silným magnetickým polem. Nalezen to byl vysoký obsah železa, magnetitu a uranu. Odborníci se domnívají, že právě to zapříčiňuje odchylky na kompasu nebo halucinace, během nichž lidé vidí světla a postavy.
Zdroje:
