Petr Novák se narodil krátce po skončení války v září roku 1945 v Praze a díky dědečkovi se odmalička učil hrát na piano. Studium na obchodní škole ho moc nebavilo a uvažoval o DAMU, kam ho ale nevzali. Snažil se prosadit v bigbeatu, sám skládal hudbu a jeho soused Ivo Plicka vymýšlel texty. První úspěšný hit Já budu chodit po špičkách se zrodil ve sklepě domu, kde bydleli. Okamžitě se vyšvihl do čela hitparády a udržel se tam neuvěřitelných 15 měsíců. Z dosud neznámého Nováka se stala přes noc hvězda.

Další úspěchy na sebe nenechaly dlouho čekat. Ještě před rokem 1968 vznikly písně jako Náhrobní kámen nebo Klaunova zpověď. Se sovětskou okupací nicméně přišel osudový zlom.

Na festivalu Bratislavské lyry uctil Petr Novák památku Jana Palacha minutou ticha a na koncertě v pražské Lucerně věnoval jeden song obětem vpádu sovětských vojsk. Tím upadl v nemilost soudruhů a přestože jeho další umělecká činnost nebyla výslovně zakázána, prostor v médiích už nedostával a postupně se z éteru vytrácel.

Přátelé si ho pamatovali jako nesmírně čestného člověka, který každou nespravedlnost nesl velmi těžce. Klacky, jež mu režim házel pod nohy, se na něm neblaze podepsaly; co bylo ještě horší, uklidňovat se chodil do hospody.

Petr Novák měl už od mládí křehčí zdraví, trpěl lupénkou, s níž souvisely i jeho komplexy a nesmělost vůči ženám. Šedesátkou cigaret a čtrnácti pivy denně svému tělu nijak nepomáhal, navíc sotva jedl. Trvalo mu prý dvě hodiny, než snědl dva knedlíky. Ve svých 50ti letech už byl jen kost a kůže, sotva chodil a bylo na něm vidět, že je buď naprosto vyčerpaný, nebo vážně nemocný. Pravdu však nebylo možné zjistit, protože o svém zdravotním stavu nikdy nemluvil.

S tím souvisí i fakt, že dodnes nebyla odhalena pravá příčina jeho úmrtí. Smrt si pro něho přišla v srpnu roku 1997, několik týdnů před jeho 52. narozeninami. Podle lékařské zprávy zpěvák zemřel na otravu neznámou látkou, což mohla být kombinace léků a alkoholu, nicméně to nebylo potvrzeno, protože nikdo nenařídil pitvu.

Novákova smrt zasáhla hlavně herečku Evu Jakoubkovou, se kterou byl zpěvák tři roky ženatý a po rozvodu s ní stále udržoval partnerský vztah. Bohužel, také Eva si čím dál více ničila tělo alkoholem, kromě toho se ale rovněž nechávala vysávat podivnými přáteli. Její předčasná smrt v roce 2005 byla stejně záhadná jako smrt jejího bývalého manžela. Její blízcí tehdy pochybovali, že za její předčasný skon mohlo nadužívání alkoholu, a nastolili otázku, zda jí na onen svět nepomohl někdo z jejích dlužníků. Pravda se už však zpětně zjistit nedá.