Zdroj: Profimedia.cz
Vědci už roky sledují obřího lidožravého žraloka. Nyní se opět po letech vynořil
Jmenuje se Ironbound. Je necelé čtyři metry dlouhý a váží 437 kilogramů. Obří bílý žralok byl naposledy spatřen v roce 2019 poblíž ostrova West Ironbound v Novém Skotsku. Nyní se objevil poblíž Jersey a u Cape Hatteras. Vědci předpokládají, že migruje za potravou.
Nezisková skupina pro výzkum oceánů s názvem OCEARCH sleduje pohyby žraloka Ironbounda od října roku 2019, kdy byl odchycen a na hřbetní ploutev mu bylo připevněno zařízení Spot Tag. To pípne vždy, když se vynoří na vodní hladinu.
Zařízení přenáší polohu paryby pomocí systému GPS a pomáhá tak sledovat její migrační trasu. Na konci dubna ji satelit zachytil u pobřeží New Jersey, více než tisíc kilometrů od její poslední detekce. „Předpokládáme, že skončila sezóna páření a žralok míří na místo, kde je dostatek potravy," říká hlavní vědec organizace Bob Hueter.
Žralok bílý
O životě žraloků bílých se zatím moc neví. Oceánografové a biologové je tedy značkují, aby lépe pochopili jejich migrace. Za rok totiž mohou uplavat až 20 tisíc kilometrů. Cílem jejich putování může souviset především s hledáním potravy nebo s pářícími rituály. Tento předpoklad je však stále nepotvrzený.
Žraloci jsou totiž úspěšní predátoři a o potravu tak nemají nouzi. Vědci proto nechápou, jaký mají důvod urazit tak velkou vzdálenost. Zároveň se na svých cestách pohybují velmi pomalu a potápějí se do hloubky okolo jednoho kilometru. Aktivním cestovatelem je i Ironbound. Naposledy se vynořil asi 50 kilometrů jihovýchodně od Cape Hatteras v Severní Karolíně.
„Myslíme si, že na lov vyrazil příliš brzo. Narazil na chladnější vody, a tak se otočil. Musí počkat, až se oceán dostatečně zahřeje, aby energie na udržení tepla nepřevýšila příjem energie z potravy," vysvětluje Chris Fischer, zakladatel OCEARCH.
Lov na bílého žraloka
Dravé bílé paryby se vyskytují v mořích a oceánech, jež mají mezi dvanácti a dvaceti čtyřmi stupni Celsia. Byly pozorovány na pobřeží severovýchodu USA a Kalifornie, Jižní Afriky, Jižní Austrálie, u Japonska, Chile, ale také ve středomoří. Mezi jejich hlavní potravu patří tučnější živočichové, jako jsou lachtani nebo vydry. Nepohrdnou ale ani ploutvonožcemi, rejnoky, želvami nebo mršinami.
Někdy však zaútočí také na člověka. Ročně se odehraje asi 70 až 100 hlášených ataků. K umrcení dojde v 5 až 15 případech. Nejčastěji si žralok vyhlídne plavce nebo surfaře, kteří mu připomínají tuleně, nebo ho naláká barevné či třpytivé oblečení. Nejběžnější jsou jednorázové útoky, kdy žralok člověka kousne, aby zjistil, o jakého tvora se jedná. Pak ale ztratí zájem. Vzácné jsou napadení, kdy paryba kolem oběti krouží, opakovaně ji udeří čenichem a pak kousne. Takový scénář probíhá pouze tehdy, kdy je žralok opravdu hladový.
Zdroj:
www.denik.cz, www.nbcnews.com, www.jakdoaustralie.cz, www.e15.cz
