Ve starověkém Řecku měli filozofové na nositele zrzavých vlasů dosti svérázný pohled. Filozof Aristoteles vnímal červené či zrzavé vlasy jako symbol špatné povahy a rusovlásky pokládal za emocionálně nevyrovnané. Někteří Řekové se na zrzavé lidi dívali s obdivem. Homerova Oddysea například popisuje Menelause a Achilla, starořecké hrdiny, jako zrzky.
Na druhou stranu panovalo u některých Řeků rčení, že se rusovlásky promění po smrti v upírky. Tato myšlenka sahá až do doby Kristovy. Jedna z hlavních postav, Jidáš, měl být údajně zrzek. Říká se, že se právě on stal prvním upírem, když spáchal sebevraždu poté, co zradil Krista. Třicet kusů stříbra, které za zradu dostal, pak mělo být použito proti němu (Zdroj: http://www.themythsandhistoryofredhair.co.uk/vampires.html).
Zrzavé vlasy představovaly sílu a výjimečnost i v dobrém slova smyslu. V Římě se někdy říkalo, že zrzaví otroci byli dražší, protože se o nich myslelo, že přinášejí štěstí. Mít zrazavého otroka se považovalo za prestižní záležitost a jejich majitele stáli celé jmění.
Egypt byl ohledně ohnivých vlasů rozpolcen. Předpokládá se, že samotná Kleopatra byla zrzka. V antickém Egyptě se díky ní staly zrzavé vlasy na ženách módním hitem. Popisovali je takto: „Rudé vlasy germánských kmenů dobytých Caesarem byly pro tento účel zvlášť ceněny. Byl to odstín, který upřednostňovaly módní alexandrijské ženy, včetně těch v královské domácnosti.“ Pokud šlo ale muže, karty se zcela obrátily. Zrzaví Egypťané byli obětováni a upalováni. Zvláštností je, že mnoho faraonů ve starověkém Egyptě byli zrzci! Patřil k nim třeba Ramesse II, známý také jako „Ramesse Veliký“, nejmocnější ze všech faraonů (Zdroj: http://www.themythsandhistoryofredhair.co.uk/theancientworld.html).
Ve středověku pak byl pohled na rusé vlasy výhradně negativní. Zrzkové byli nedůvěryhodní. „Přísloví Alfreda“ varuje, abychom si nezvolili rusovlasého člověka jako přítele. „Secretum Secretorum“ pak upozorňuje před použitím zrzků jako poradců.
Během španělské inkvizice byl kdokoli zrzavý automaticky považován za špatného člověka. Katolíci přirovnávali nositele zrzavých vlasů k Židovi a ihned hnali na hranici. Navíc existoval manuál lovu čarodějnic, Malleus Maleficarum, jenž označoval ty, kdo měli zrzavé vlasy a zelené oči, za čarodějnice, vlkodlaky či již zmíněné upíry. Speciálně inkvizice věřila, že jsou zrzavé vlasy důkazem ukradení pekelného ohně (Zdroj: https://www.interesly.com/red-hair-fear-loathing-medieval-times).
I tělesným tekutinám zrzavých lidí byly připisovány magické vlastnosti. Věřilo se třeba, že tuk z rusovlasého muže může být použit k výrobě jedu. Moč zrzavých dětí pak byla přimíchávána k barvě na vitrážová okna.
Ze všech evropských zemí měli na zrzavé vlasy nejkritičtější názor Francouzi. Ještě v 19. století označovali rudé vlasy za „vlasy Jidášovy“. Francouzské přísloví pak dokonce zní: „Zrzavé ženy jsou buď násilné, nebo falešné, obvykle oboje.“
