Odkud se vzal předpoklad, že jsou rusovlásky vášnivé? Kořeny najdeme už v antickém Řecku, jehož myslitelé hledali souvislosti mezi vzhledem člověka a jeho povahou. A protože červená barva symbolizovala oheň a boj, lidé s načervenalými vlasy byli považováni za vznětlivé a agresivní.

Ďáblovo znamení

Středověk na zrzavou barvu vlasů rovnou pohlížel jako na ďáblovo znamení a zrzci byli označováni za morálně zhýralé bytosti ovládané nízkými pudy. Zvýšená pohlavní touha přicházela rovněž od ďábla, a tak bylo logické, že ji v sobě skrývali i rusovlasí lidé. Ti se potom v dobách honů na čarodějnice dostávali do hledáčku inkvizitorů stejně jako porodní báby a moudré kořenářky. Přitěžující okolností byly pihy v obličeji. Zrovna u zrzků jde přitom o velmi častý jev. Verdikt upálení jen kvůli neobvyklému vzhledu? Na přelomu středověku a novověku to nebyla žádná výjimka.

Se zrzavými lidmi však byly spojovány i jiné legendy. Věřilo se, že pokud se narodí zrzavé dítě, bylo jistě počato během matčiny menstruace. Z tuku zrzků se daly připravit jedy. Moč rusovlasých dětí se přidávala do barev, kterými se malovaly vitráže. Na kostelních malbách pak umělci volili načervenalou barvu pro vlasy nepopulárních postav: Židů, Máří Magdalény a především Jidáše.

Jidášovy děti

V knize Agulah sepsané katolickým mnichem Aedem v roce 843 je vše vysvětleno. Jidáš se sice oběsil, ale Bohu to nestačilo a vymyslel pro něj krutý trest: zrádce bude do konce věků bloudit po Zemi a nedočká se klidu. Bude se děsit slunečního svitu a živit se lidskou krví. Jeho potomci po něm zdědí rudé vlasy, jež se stanou poznávacím znamením jeho rodu. Pokud se dotkne stříbrňáků, za které Ježíše prodal, spálí si kůži.

Zrzci tedy nebyli jen zhýralí agresoři, ale také zrádci a upíři, které bylo po vynálezu střelných zbraní možné zneškodnit stříbrnou kulkou. Do té doby si pověrčivý lid musel vystačit se znamením kříže a dřevěným kůlem.

Ve Francii byla narudlá barva vlasů ve vyšších kruzích nepřijatelná až do 19. století. Dámy s tímto "handicapem" si vlasy barvily všemi možnými dostupnými prostředky. Pokud použily odvar z ořechových skořápek, nemusely se bát vedlejších účinků. Některá barviva se ale vyráběla z olova či z kyseliny sírové. Ženám tak hrozila otrava a v nejhorším případě i pomalá, bolestivá smrt.


Zdroje: www.interesly.com, www.thetimesnews.com, metro.co.uk