Tikal se nachází v severní Guatemale a jeho počátky sahají do třetího století př. n. l. Kdysi patřil k nejmocnějším městským státům v Americe. Metropole deštného pralesa se pyšnila mnoha kamennými chrámy vysokými více než 100 metrů. Tikal byl založen přibližně v 4. století n. l. a byl domovem pro více než 100 000 lidí v jeho největším rozkvětu. Město bylo známé pro své nádherné pyramidové chrámy, které se tyčí nad lesem a jsou viditelné z velké vzdálenosti. Tikal byl také centrem obchodu a byl propojen s ostatními městy Mayů v regionu. V roce 1979 byl Tikal zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.
Proč Mayové prosperující město opustili?
I přesto, že město kvetlo, Mayové jej opustili. Přesný důvod, proč se tak stalo a Mayové Tikal opustili, stejně jako jiná podobně velká města, není zcela jasný a vyžaduje další výzkum. Existuje několik teorií, proč se tak stalo.
Někteří historici se domnívají, že příčinou byly změny klimatu, které vedly k nedostatku vody a potravin. Jiní se domnívají, že příčinou byla přehnaná exploatace půdy a zdrojů, což vedlo k jejich vyčerpání. Další teorie říkají, že Mayové opustili Tikal kvůli vnitřním společenským napětím, nebo byli vytlačeni jinými skupinami lidí.
Je třeba si uvědomit, že pravděpodobně existovalo několik faktorů, které přispěly k opuštění Tikalu a dalších měst Mayů, a že pravděpodobně neexistuje jednoduché vysvětlení.
Je důvodem rtuť?
Některé nové výzkumy naznačují, že na vině zkázy Tikalu může být rtuť. Rtuť a toxické řasy otrávily nádrže osady, což byl i důvod, proč v 9. století našeho letopočtu Mayové po stovkách let prosperity a expanze toto velké město opustili.
Jak jsem řekli, běžně uváděná vysvětlení pádu Tikalu se soustřeďují na souběh přelidnění, nadměrného využívání okolní krajiny a série usychajících megadruhů. Jiný názor ale zastává Kiona Smithová, která studovala nádrže starobylého města. Dokázala, že rtuť a toxické řasy mohly otrávit pitnou vodu v Tikalu v době, kdy už se snažil přežít období sucha.
Na video se podívejte zde:
Nádrže na vodu a jejich nebezpečí
Obyvatelé Tikalu vybudovali nádrže, kde shromažďovali a uchovávali vodu zejména v obdobích, kdy srážky klesly na minimum. Samotné město totiž nemělo přístup k jezerům ani řekám a hladina tamější podzemní vody leží hluboko pod zemí. Mayové se proto snažili shromáždit co nejvíce vody během období dešťů. Vybudovali obrovská dlážděná náměstí, která byla nakloněná tak, aby voda stékala do nádrží, kde se uchovávala.
Jenže místo prospěchu přinesly nádrže městu zkázu. Vzorky sedimentů a jejich chemické a biologické analýzy odhalily pochmurnou historii obsahu jezer. Dvě z největších nádrží byly nebezpečně znečištěné rtutí, a navíc nesly stopy obrovského toxického květu řas.
Měsíční pyramida v Teotihuacanu
Obyvatelé města se otrávili
Mayové totiž těžili minerál cinabar neboli sulfid rtuťnatý, protože tato ruda na bázi rtuti byla kombinována s oxidem železa, aby Mayové vytvořili krvavě červený prášek používaný jako univerzální pigment a barvivo. Cinabar měl zvláštní význam v mayském pohřbívání.
"Voda na pití a vaření pro vládce Tikalu a jejich elitní okolí téměř jistě pocházela z palácových a chrámových nádrží. V důsledku toho byly přední rodiny Tikalu pravděpodobně při každém jídle krmeny potravinami s příměsí rtuti," zmínili vědci ve studii. Dalším faktorem úpadku Tikalu byla exploze sinic produkujících toxiny odolné vůči varu. To způsobilo, že voda v nádržích byla jedovatá. A jako zlatý hřeb zkázy se v dostatečné blízkosti jedné z nádrží nacházel "midden" neboli hromada odpadků plná potravinového odpadu. Během období dešťů se odpadní vody z této hromady odpadků vyplavovaly přímo do nádrže. V nádržích tak začaly kvést toxické sinice. Místní obyvatelé poznali, že se něco zásadního pokazilo. Mayové si mysleli, že se jejich vládcům nepodařilo dostatečně usmířit bohy. Obyvatelstvo bylo demoralizované a kvůli klesajícím zásobám vody a potravin i ochotnější opustit své domovy. A tak se i stalo…
Zdroje: www.smithsonianmag.com, en.wikipedia.org/wiki/Tikal, mayansandtikal.com
