Výzkumná vědkyně na katedře přírodních věd v ETH-Curychu byla součástí expedice mapující mořské dno mezi Středoatlantickým hřbetem a Atlantským zlomem v Atlantském oceánu. „Měla jsem zrovna hlídku, ale nečekala jsem, že spatřím něco zvláštního. Jak jsem se spletla!"
Bylo 4. prosince roku 2000. Vědkyně pomocí robotů DSV Alvin a ROV ArgoII pořizovala fotografie oblasti, když si všimla podivných struktur, z nichž prýštily bublinky. Některé připomínaly starobylé katedrály.
Ztracené město
„Proto jsme místo pojmenovali jako Ztracené město,” vysvětluje odbornice. „Nejdříve jsme netušili, na co se to vůbec díváme. Nikdy jsme nic podobného neviděli. Pak nám ale došlo, že sloupy jsou hydrotermální průduchy.” Kolem nich se to hemžilo životem. Vědci identifikovali několik druhů hlemýžďů, korýšů, krabů, krevet, mořských ježků a úhořů.
„Bylo zvláštní, že v hloubce 800 metrů, kde vládne černočerná tma, byli tito tvorové nádherně barevní. Dodnes netušíme, čím je to způsobeno,” přiznává profesorka, která průzkumu pozoruhodného podmořského světa zasvětila kariéru.
Ztracené město je světovým unikátem. Laboratorní analýza vzorků prokázala, že je staré nejméně 120 tisíc let. Tvoří ho stovky skalisek, z jejichž štěrbin uniká vodík, metan a další plyny o teplotě až 40 °C. Toto prostředí je podle odborníků vhodné pro počátky tzv. nefotosyntetických energetických cyklů, jež jsou spojené s tvorbou organickým molekul.
Vznik života
„Uhlovodíky, stavební kameny života, které průduchy produkují, nevznikly z atmosférického oxidu uhličitého nebo slunečního záření, ale chemickými procesy na mořském dně. Nabízí se proto otázka, do jaké míry je možné, že první organismy vznikly v biotopu, jako je tento,” říká Gretchen Früh-Green. „Odpovědět na ní je však zatím nemožné.”
Na další vědecké expedice totiž chybí peníze. Zároveň hrozí, že Ztracené město bude definitivně zničené. Už v roce 2018 získalo Polsko práva na těžbu mořského dna v oblasti, kde se komíny nacházejí. Proto řada odborníků žádá, aby bylo místo zapsané na seznam světového dědictví.
Zdroje: www.greenpeace.org, www.sciencealert.com
