Zuzana Bubílková se narodila ve Zlíně, její dědeček měl na Moravě fabriku, kterou mu komunisté znárodnili. Její rodina měla dům v Holešově, kde také žila do svých devíti let, dokud její tatínek neonemocněl tuberkulózou a nemuseli se přestěhovat do slovenského Martina.  

Právě tam totiž Bubílkové tatínka lékaři poslali, pokud chce přežít. „Otec, hutní inženýr, pracoval v Turčianskych strojárňach, kde se oficiálně vyráběly součástky do motorů, ale ve skutečnosti se zde dělaly tank,” vypráví Bubílková v rozhovoru pro idnes.cz. 

Zdá se, že poslouchat lékaře se vyplácí, protože tatínek se dodnes (až na stařeckou sklerózu) těší zdraví a je mu krásných pětadevadesát let. Právě proto, že část života Bubílková strávila na Slovensku, si mnozí lidé myslí, že odtud pochází. Sama publicistka, moderátorka a novinářka na vyvracení nepravd už tak trochu rezignovala. 

„Měla jsem národnost československou, nikdy ne slovenskou, takže když se rozpadla republika a já jsem se rozhodla zůstat v Čechách, nemusela jsem žádat o rozvázání ze slovenského občanství,” pokračuje Bubílková s tím, že si je jistá, že pro ty, kteří ji nemají rádi, bude „hejslovena” už navždy. 

Mluvila se Schelingerem pár dní před jeho smrtí

Její další kroky vedly na studia žurnalistiky v Bratislavě. Tam už při škole chodila do Slovenského rozhlasu, spolupracovala ale také s redakcí Pozor, zákruta! Tam jí místní šéfredaktor slíbil místo, nicméně v tehdejší době to nebylo s prací pro „nekomunisty” nijak valné, a tak si musela celé dva roky počkat na to, než se dostala do redakce časopisu Populár. 

„Chodila jsem zadarmo na Bratislavskou lyru, dělala rozhovory s Petrem Jandou, Waldemarem Matuškou, do kterého jsem byla od dětství zamilovaná, ale i se začínajícím Žbirkou. Dokonce jsem byla u natáčení jeho prvního videoklipu. A už tehdy mi režisér Roháč, který hitparádu v Bratislavě natáčel, řekl: „Ten chlapec jednou vyhraje slavíka.“ Vyhrál,” vzpomíná na svoje kariérní začátky. 

Čekání na svou vysněnou práci podle ní nebylo zas tak špatné. Ostatně setkala se osobně i s tehdejším idolem dívčích srdcí zpěvákem Jiřím Schelingerem. A to pouhých pár dní před tím, než nešťastně utonul v Dunaji. „Seděli jsme v cukrárně na náměstí SNP a koupil mi frťana. Dokonce se mi zdálo, že ho miluji víc než Matušku,” popisuje setkání se zpěvákem Bubílková. 

Práce v časopise Populár pro ni byla stěžejní i z toho důvodu, že se tam poprvé setkala se svým budoucím životním profesním parťákem Miloslavem Šimkem. Tehdy dělala rozhovor s ním a Luďkem Sobotou. „Na oba pány jsem koukala s posvátnou úctou školačky, která loudí na profesorovi jedničku. Když jsem to později řekla Šimkovi, vůbec si na to nepamatoval,” vzpomíná nostalgicky na legendárního Šimka. 

Od roku 2004 je bez svého profesního parťáka

Společně od devadesátých let vystupovali v televizi v pořadu Politické harašení aneb S politiky stále netančíme. Po Šimkově smrti v roce 2004 pokračovala sice jak v divadle, tak i v televizi bez něj, ale ztráta tohoto člověka ji hluboce zasáhla a dodnes ji to rozesmutní. 

Zuzana Bubílková ale i tak srší vtipem a neztrácí elán do života. To, že ještě nepatří „do starého železa” potvrzuje i to, že udržuje živé své sociální sítě a stále sleduje, co se ať už na politické nebo kulturní scéně děje. Její poslední velmi svérázný výstup byl, když parodovala karlovarský outfit spisovatelky Radky Třeštíkové. 

To se jí povedlo na výbornou, navíc spoustě lidem neuniklo, že i když je glosátorce už přes sedmdesát let, má figuru jako lusk. 

Zdroje: idnes.cz, cs.wikipedia.org