Zvířata v roli katů: Vynalézavost poprav často sloužila k pobavení prostého lidu

15. září 2020 četba na 3 minuty
Římané měli v oblibě zápasy vězňů s divokými šelmami.

Římané měli v oblibě zápasy vězňů s divokými šelmami.

Foto: Wikimedia Commons - Volné dílo

Popravy v minulosti neprováděli pouze lidští kati. Ti zvířecí zabíjeli mnohem dříve, než bychom očekávali. Fantazii se ve způsobu popravování meze nekladly. Zvířata byla využívána k popravě odsouzených ještě před příchodem křesťanství. Lidé byli v tomto směru velmi vynalézaví, takže k zabíjení využívali velké množství druhů zvířat.  V dávných dobách se s odsouzenci opravdu nezacházelo v rukavičkách, a tak jejich poslední chvíle bývaly velmi kruté a bolestivé.

V Jižní a Střední Americe probíhaly až do konce 19. století „mravenčí popravy“. Malí tvorové dokázali během dvou dnů obrat dospělého koně až na kost. Před popravou se odsouzenému natřely nohy surovým třtinovým cukrem a byl přivázán k velkému stromu, v jehož blízkosti se nacházelo mraveniště. Titěrný hladový hmyz s ostrými kusadly si pak už cestu sám našel a na nešťastníkovi ožral vše, co mohl. Ten trpěl celé dny, než zemřel.

Účinným nástrojem využívaným k mučení i usmrcení bývaly také krysy.  Jejich velmi ostré zuby a drápy oceňovali především čínští kati. Odsouzený se musel svléct a pokleknout. Kat mu svázal ruce a nohy. Zvíře se vložilo do hrnce s dírou ve dně. Touto stranou byla nádoba přiložena k análnímu otvoru odsouzeného. Vše se pořádně upevnilo, a kruté mučení mohlo začít. Do hrnce byl vkládán rozžhavený pohrabáč, který dráždil vyplašené zvíře. To se snažilo uniknout, přičemž škrábalo a kousalo svou oběť. Nakonec, při šíleném chtíči uniknout, se zvíře vrhlo do řitní rýhy odsouzeného. Krysa se v ní ze všech sil snažila vyhrabat bezpečnou noru, ale zanedlouho zemřela vyčerpáním. Odsouzený po půlhodině šílené bolesti podlehl zraněním a vykrvácel. Podobný způsob usmrcení krysami probíhal tak, že na holé břicho nešťastníka byla položena klec s hlodavci. V její blízkosti byl založen oheň, jehož teplo nutilo zvířata uniknout za každou cenu.  Ta se pak prokousala až ke kostem nešťastníka.

I nejlepší přítel člověka se dočkal nemilé úlohy. Velcí psi byli už od nepaměti používáni k roztrhání nepřátel či odsouzených. Tento trest byl prováděn po celém světě. Již 700 let před naším letopočtem asyrský král Aššurbanipal předhazoval vězně svým krvelačným dogám. Speciálně Římané měli v oblibě zápasy vězňů s divokými šelmami.  Ve svých arénách se bavili jejich krvelačnými souboji. Po nějaké době se tento oblíbený způsob popravy stal i součástí divadelních her. V římském impériu byla zvířata při popravách hojně využívána i mimo arény. Například před smrtí utopením byl odsouzenec zašit do pytle s kohoutem, kočkou, hadem či jiným zvířetem, které ho poškrábalo či jinak poranilo, ještě než byl vhozen do vody.

Samozřejmě lidé nezapomněli ani na největší suchozemské zvíře. Sloni byli jako popravčí využíváni hlavně v Indii a Kartágu. Vězni mohli očekávat rozdupání, rozšlápnutí hlavy či pomalé rozdrcení celého těla. Na Srí Lance byli sloni vycvičeni k vyhazování odsouzenců do vzduchu a jejich následnému nabodnutí na kly.

Například Germáni popravovali odsouzené usmýkáním koňmi. V mnoha zemích ukončovali život odsouzenců draví ptáci a mrchožrouti. K zabíjení se využívaly i pirani nebo murény. Zvrácené lidské vynalézavosti nebyli ušetřeni ani ještěři, voli, velbloudi nebo opice. Lidská krutost neznala mezí. V konečném důsledku trpěli nejen lidé, ale i jejich nedobrovolní vykonavatelé rozsudku smrti.

 

 

Akční letáky