Milý Rudolf a jeho sbírka
Rudolf II. Habsburský (1552-1612) se do historie zapsal nejen jako jeden z nejvýznamnějších panovníků Evropy, ale i velký ctitel umění, řemesel a vědy. Taková malá odbočka: měl ještě jednu velkou zálibu – krásné ženy. Ač se nikdy neoženil, měl mnoho milenek, z nichž nejznámější je Kateřina Stradová, dcera dvorního archiváře a „kurátora“ Rudolfových sbírek. Ale zpět. Zajímal se o astronomii, matematiku, fyziku a chemii a byl nadšencem alchymie, magie, okultismu a kabaly. Proto je také občas vnímán jako podivín. Co nás ale v tuto chvíli zajímá, je jeden předmět z jeho obrovské sbírky, která čítala na 3 000 předmětů, a kterou na Pražském hradě nashromáždil během své 36leté vlády.
Ještě krátce k jeho umělecké sbírce. Základ jeho budoucího neuvěřitelného pokladu tvořily umělecké předměty, sochy a obrazy, které nechal převézt z Vídně. Kvůli svým sbírkám nechal rozšířit severozápadní hradní křídlo. Velká část obrazů z Vídně pokrývala zdi nového Španělského sálu. Jeho sběratelský zájem se ale upíral i na nevšední kuriozity…
Rudolf II. se zajímal o alchymii, magii a okultismu; Muzeum voskových figurín Grévin, Praha
Pouhé „cinky-linky“?
Rudolf měl svou tajnou legendární sbírku v kabinetu Kunstkammer, kam měli přístup jen vyvolení. V něm shromažďoval přírodniny, kameny i polodrahokamy, skořápky z cizokrajných ořechů a herbáře, zajímavosti z moře jako korály, škeble, mušle. Patří do ní však i záhadný zvoneček, nad jehož účelem si badatelé lámou hlavu. Údajně měl sloužil k vyvolávání duchů. U Rudolfa, dalo by se říct, to není nic, co by mělo překvapit. Ale není to obyčejný zvonek, je ze sedmi kovů. A co víc, je na něm záhadná šifra.
Takže ponořme se do Rudolfova tajemství. Zvonek pro Rudolfa zhotovil pražský zlatník Hans de Bull kolem roku 1600. Vlastně byly dva, zcela shodné, jak se ví z dobových pramenů. Ten druhý se ale ztratil, nejspíš nenávratně. Zvonek je ze slitiny sedmi kovů, které mají spojení s nebeskými tělesy. Ta jsou na něm zobrazená. Zlato je pro Slunce, stříbro pro Měsíc. Měď je symbolem Venuše, železo Marsu. Pro Saturn zvolil zlatník olovo, pro Jupiter cín. A Merkuru dal rtuť. Slitina z těchto kovů zvaná elektrum měla dle švýcarského alchymisty Paracelsuse během složitého rituálu svému majiteli propůjčit sílu a moudrost.
Následující video vypráví o Rudolfově alchymistické laboratoři:
Tajemná šifra
Na zvonečku badatelé určili čtyři druhy písma. Nad hlavami božstev připomíná starověkou syrštinu. Na rukojeti nad nebeskými tělesy jsou písmena nejspíš arabská. Třetí nápis je z hebrejských písmen, ale je, stejně jako předchozí, špatně čitelný. Jediný nápis, který se dá přepsat je na vnitřní straně. Je to deset řeckých písmen, která se opakují, celkem jich je sto šedesát tři:
θιδαγΗ θιβ κιδιγ ιιαθδεγι ιαεθιθ δαιΗ κδειθειζ Ηθιγκδεγι δαΗι ιΗεθδθιζ θιδαγ Ηθιβ κγκ βκειΗ ζειΗιει ζιδγΗειγ θιβ ιγαιβειγ ζιδιθειΗ καιθειζιΗ κιγδειΗ ιΗιδιγιΗ κιγδειΗ Ηεθιαθζειγ ζεθιΗθιΗ
Badatelé se z nich pokusili složit slova. Nedávají smysl, ani se nedají vyslovit. Je možné, že to měla být tajná formulka k přivolání nadpřirozených bytostí. Nemusíme se hned domnívat, že Rudolf „sedl na lep“. Badatelé říkají, že na magických předmětech bývají nápisy, které nedávají smysl. Prostě jen proto, aby na nich bylo pro větší tajemno písmo. Ale je také možné, že je to skutečně nějaká šifra.
Vyzkoušeli několik známých způsobů šifrování, které se používaly přibližně ve stejném období. Nějaký symbol obvykle nahrazuje písmeno. K vyluštění je nutné znát jazyk šifry. U Rudolfova zvonku přichází v úvahu latina, němčina a čeština. Badatelé použili i automatizované metody a různé jazyky. Neuspěli. Problém je i to, že je text příliš krátký. Záhadný nápis tak zůstává záhadou. Pokud by se ho ale někdy podařilo vyluštit, poskytlo by to pohled nejen na skutečný účel zvonku a možná poodhalilo nějaké Rudolfovo tajemství, ale i na šifrovací techniky té doby.
