Prznil na potkání

Jedním z nejzvrhlejších svatých otců byl Jan XII. (vládl v letech asi 937-964). Syn významného římského knížete Albericha II. se do úřadu dostal už v šestnácti letech. Jiné prameny uvádějí o dva roky více. Svatý stolec každopádně obsadil nevzdělaný a nevybouřený zbohatlický synek. Stěží uměl psát, latinu neovládla vůbec. Papežská mitra a berla pro něj neznamenaly žádný důvod ke změně životního stylu. S nebývalou mocí si naopak začal ještě více užívat. Lateránský palác coby vznešené papežské sídlo změnil v kombinaci obrovského nočního klubu a nevěstince. Zařídil si rozsáhlý harém, ale ani to mu pro ukojení chtíče nestačilo. „Žádná počestná žena se neodvážila na ulici, neboť Jan prznil všecko - dívky, vdané ženy i vdovy, a to rovnou na hrobech apoštolů," tvrdil o něm cremonský biskup Liutprand. „Papež rozhazuje jmění kuplířům a děvkám a žádná slušná žena se už na pouť do Říma neodváží," líčily tehdejší město andělů jiné prameny.

Smrt v náručí milenky

Zvrácený sexuální chtíč se Jan neostýchal ukojit ani na své matce a sestrách, které jeho úchylku snášely jen s tichým odporem a se slzami v očích.

Nešlo ale jen o sex. Jan neváhal kolem sebe rozsévat smrt a strašlivé tresty. Svého rádce třeba nechal bez zjevného důvodu oslepit, dalšího kardinála, který se mu znelíbil, nechal vykastrovat. Nebohý muž na následky drastického zákroku zemřel. Naopak svým kumpánům rozdával plným hrstmi peníze a tituly. Biskupy světil kdesi v konírně, jednomu z nich bylo dokonce jen deset let.

Když ale začal brojit proti římskému císaři Oto Velikému, který ho doposud podporoval, narazil. Ota vytáhl do Říma a Jan musel uprchnout. Ota dosadil do úřadu Lva VIII. ale sotva vyrazilo k domovu, Jan se vrátil a Lva vyhnal. Rozzuřený císař se chystal k protiúderu, ale osud rozhodl jinak. Jan se ve funkci rychle vrátil ke svým starým zvykům. Při návštěvě jedné ze svých četných milenek jej přistihl žárlivý manžel. Ve tmě nepoznal, koho má jeho žena v posteli, a při potyčce jej zabil.

Atentát překazilo zatmění

Ani v 11. století se toho příliš nezměnilo. U papežů nebyly důležité vědomosti nebo zkušenosti, ale urozený původ. V roce 1032 se svatým otcem stal příslušník mocného rodu Tusculů. Zvolil si jméno Benedikt IX. Bylo mu jen 14 let, jiné zdroje dokonce uvádějí, že šlo pouze o jedenáctileté dítě. Každopádně to byl nejmladší papež v dějinách. Podle toho vypadala i jeho vláda.

Z Říma udělal hřiště svých pubertálních choutek. Přisuzuje se mu množství milenek a pořádání orgií, na kterých se děly ty nejzvrhlejší praktiky.

Benedikt proslul také svou krutostí. Mnoho odpůrců dal oslepit, další mučil hladem nebo je nechal utopit v řece Tibeře. „Benediktem IX. dosáhlo papežství největšího stupně mravního úpadku," hodnotili jeho vládu historikové.

Papežovo chování bylo příliš i na jinak otrlé Římany. Nakonec se našla skupinky odvážných spiklenců, která se ho rozhodla zabít při jeho slavnostním průvodu. Meče si vzít nemohli, aby nebyli nápadní. Místo toho chtěli svatého otce uškrtit provazem. Nenadálé zatmění slunce, které nastalo v den slavnosti, ale atentátníky vyděsilo, takže od svého záměru upustili.

Svatý stolec na prodej

Nespokojenost s Benediktem však nepolevovala. O tři roky později Řím zachvátilo povstání a papež musel potupně uprchnout. Díky mocným přátelům se ale dokázal vrátit. V následujících letech se podobná situace opakovala ještě dvakrát.

Při jednom útěku se zamiloval do prosté dívky, ale její otec nechtěl o vdavkách ani slyšet. Benedikt, ač oficiálně stále papež, byl chudý jako kostelní myš. Věděl si však rady. Znovu pronikl do Říma a tiáru (papežskou korunu) nabídl do jakési veřejné dražby.

Neslýchaný krok, přesto úspěšný. Vzácnou insignii koupil jeho kmotr Johannes Gratianus, který na papežský stolec usedl jako Řehoř VI. Později tvrdil, že tiáru koupil proto, by zabránil dalšímu úpadku papežství. Benedikt získané peníze obratem prohýřil a nakonec zemřel v chudobě v klášteře nedaleko Říma. Bylo mu necelých 30 let. Bujarý život si vyžádal svou daň.

Deset dětí s milenkami

Když má člověk moc, může mít všechno. Platilo to i v případě Rodriga Borgia (1431–1503), člena slavného římského rodu. Díky vlivnému strýčkovi, který se stal papežem Kalixtem III., se už v mládí dočkal titulu kardinála. Ani to mu nezabránilo v četných sexuálních aférách. Se svou stálou milenkou Vannozzou dei Cattanei měl čtyři děti, k nimž se hrdě hlásil. Podle jiných pramenů ale není vyloučeno, že mohl s různými ženami zplodit až deset potomků.

Když v roce 1492 zemřel papež Inocenc VIII., Rodrigo se toužil stát jeho nástupcem. Vzhledem k jeho pověsti prostopášníka si většina lidí jen ťukala na čelo, o to větší překvapení zažili, když ho konkláve zvolilo za papeže pod jménem Alexandr VI.

Není těžké uhodnout, díky čemu se Rodrigo do funkce dostal. Jeden z volitelů dostal palác, druhý pozemky, třetí zlato a jiný třeba výnosný úřad.

Coby nejvyšší hlava církve se postaral také o své děti. Cesare se v 18 letech stal kardinálem, Juan stanul v čele papežského vojska. V létě 1497 ho ale našli zavražděného. „Takto mě bůh potrestal za všechny moje hříchy," hořekoval pak papež.

O šest let zemřel on sám, patrně také rukou vraha. Podle všeho mu někdo podstrčil otrávené víno.