Stejně jako dnes, i dříve bylo jídlo pro mnohé, slavné osobnosti nevyjímaje, skutečným potěšením. Gurmánství existuje od nepaměti, a proto je velmi zajímavé podívat se na to, co staří Římané jedli. I jak jedli.
Podívejte se na video:
Jak se stravovali Římané?
Staří Římané jedli třikrát denně – malou snídani, lehkou svačinu místo oběda v "thermopoliu", což byla jakási obdoba dnešního rychlého občerstvení. Většina římských domů neměla totiž kuchyň, proto byly tyto "jídleny" doslova na každém rohu a skvěle prosperovaly. A nejdůležitějším jídlem dne byla večeře, která začínala mezi 15. a 17. hodinou a někdy mohla trvat až osm hodin.
Základem stravy starých Římanů byly obiloviny, zelenina, luštěniny a sýry. Maso a ryby si mohli dovolit většinou jen bohatí. Římané konzumovali maso zvířat, která přišla přímo z arény, z obětní krve vyráběli pudink a plněné klobásy a vařili nezřídka i škůdce.
Jídla byla hojně kořeněná, takže jejich kuchyně byla v mnohém podobná současné blízkovýchodní a severoafrické kuchyni.
Nejběžnější konzumovanou zeleninou byl salát, zelí a pórek, na stole bohatších vrstev nechyběl ani chřest, houby a artyčoky. Oblíbené byly boby, čočka a cizrna. Z ovoce se hojně jedla jablka, hrušky, švestky, kaštany, fíky a hrozny, citrusy přišly do Říma až mnohem později. Velmi oblíbené byly meruňky, které Římané přidávali například do běžného dušeného vepřového masa.
Nezbytností byl chléb, který však odpovídal i společenské vrstvě – bílý si mohli dovolit jen bohatí.
Zvláštní je, že až do 2. století př. n. l. bylo zakázáno porážet hovězí maso. Krávy se hojně používaly v zemědělství, proto se zejména jedlo vepřové, které se nejprve dusilo a poté upeklo. Často jedli bohatí i ryby, hlavně korýše a murény.
A pití? Nejběžnější bylo pití vína, o to po celý den bez ohledu na stav. Mohli jej pít i otroci, ale ženám bylo zcela zakázáno. Víno mělo výraznou chuť, proto se obvykle pilo ředěné.
Nejpodivnější jídla ze starověké římské kuchyně
Pojďme se ale podívat na nejzvláštnější lahůdky. Ty se lišily i panovník od panovníka. Například gurmánský a zhýčkaný císař Elagabalus jedl papouščí hlavy nebo delfíní karbanátky. Coby nejčastější koření byla používána omáčka z fermentovaných rybích vnitřností.
Jaké byly nejvybranější pochoutky?
Patřilo k nim třeba lůno prasnice – tedy děloha, jež měla nedotčenou strukturu i chuť. Existuje dokonce i antická kuchařka slavné Apicius, kde mistryně kuchyně podrobně popisuje četné recepty na lůno prasnice, podávané s vemeny a břišním masem.
Papouščí maso se jedlo na extravagantních večírcích – na obrovských talířích již zmíněného císaře Elagabala byly k vidění hlavy papoušků, bažantů a pávů, někdy dokonce i plameňáci.
Papoušci i plameňáci se připravovali vařením masa v soli, kopru a octu, s pórkem a koriandrem. Lahůdkou bylo i paví maso, které konzumovali výhradně bohatí. Paví maso bylo vzácnější než králík, humr, kuře i vepřové maso. Jednalo se totiž o maso exotické, které se většinou podávalo, když se kuchaři snažili udělat dojem na bohaté hosty. Skutečnou delikatesou pak byl paví jazýček. Naopak pštrosí maso bylo tuhé, zato pštrosí vejce byla velkou a vzácnou pochoutkou.
Další lahůdky veskrze podivné
Oblíbené bylo i maso lasičky, které ocenili zejména nemocní epilepsií. Maso se sušilo a poté podávalo v nápoji, stejně jako lasiččí varlata, děloha nebo bachor, usušené a užívané s koriandrem. Kromě epilepsie léčilo toto maso i uštknutí hadem.
Jedly se dokonce i myši, a to většinou krmené žaludy, bukvicemi nebo kaštany, a později pak nadívané vepřovým masem a malými kousky odřezků z jepic, to vše roztlučené s pepřem, ořechy, laserem a vývarem.
Na další lahůdky starých Římanů se podívejte zde:
Existují i vykopávky, které svědčí o tom, že Římané konzumovali i žirafy a velbloudy, jak hojně, nevíme. I o velbloudím mozku se tradovalo, že je lékem na epilepsii.
Kromě oblíbených mořských plodů ale Římané jedli i delfíny, z nichž se vyráběly slané rybí kuličky ve vinné omáčce. Delfín byl kulinářskou pochoutkou, kterou zakazovaly zákony o stravování, bohatí však vždy znali cestu, jak zákon obejít. Totéž platilo i o mečounovi. Do salátu se zase přidávaly medúzy a později i mořští ježci. Ti se buď vařili nebo jedli syroví, plnili se vejcem a medem nebo jen posypali solí a pepřem.
K dalším lahůdkám starých Římanů patřil i jehněčí mozek nebo krvavý pudink, neboli krvavý nákyp připravený ze zvířat zabitých v arénách.
Tak co, dali byste si římské menu?
Zdroje:
www.inromecooking.com, www.thoughtco.com, www.ranker.com, www.bbc.com
