K odposlouchávání tajemných zvuků z hlubin nám svým způsobem pomohla studená válka. Američani totiž vybudovali podmořské hydrofony, kterými chtěli odposlouchávat sovětské ponorky. Dnes slouží k zachycení zvuků migrace velryb, výbuchů podmořských sopek a jiných přírodních jevů. Krom toho se jimi občas podaří zaznamenat zvuky, s kterými si vědci nevědí rady.
Rok 1997 byl na tajemné zvuky z hlubin opravdu bohatý. Vědci z úřadu NOAA zachytili z Tichého oceánu zatím nejsilnější podmořský zvuk nesoucí se na rekordní vzdálenost 5000 kilometrů. Ani přes veškerou snahu se vědcům nepovedlo původ zvuku objasnit.
Dostal jméno Bloop a opakoval se hned několikrát. Při každém poslechu z několika stanic, které ho snímaly, zněl navíc stejně. Byl podobný zvukům, které vydávají mořští tvorové, avšak přesto ho k žádnému nebylo možné přiřadit. Vědci tvrdí, že by toto zvíře muselo měřit a vážit více než kdejaká velryba či krakatice.
"(...)... Zvuk přezdívaný Bloop pochází s největší pravděpodobností od nějakého druhu zvířete, protože jeho podpisem je rychlá variace frekvence podobná zvukům, o nichž je známo, že vydávají mořská zvířata. Existuje však jeden zásadní rozdíl: v roce 1997 byl Bloop detekován senzory vzdálenými až 4800 km. To znamená, že to musí být mnohem hlasitější než jakýkoli hluk velryb nebo jakýkoli jiný zvuk zvířat. Je vůbec možné, že v oceánských hlubinách číhá nějaké stvoření větší než jakákoli velryba? Nebo možná spíše něco, co je mnohem efektivnější při vytváření zvuku?," domnívá se novnář David Wolman, jenž připravoval o tajemném zvuku obsáhký materiál s Christopherem Foxem z NOAA. (Zdroj:en.wikipedia.org)
Nejpravděpodobnějšího adepta na původce onoho tajemného zvuku představuje jeden z největších druhů hlavonožců. Problém je ale v tom, že žádný hlavonožec nemá orgán, kterým by mohl zvuk vydávat. Navíc není možné tento objekt ani pořádně prozkoumat, jelikož díky tvaru těla a místu pobytu v temných hlubinách uniká všem přístrojům. Do hloubek větších než 350 metrů se zatím mohou potopit jen speciální hlubinné ponorky; ohromný tlak vodního sloupce nedovolí nikomu odhalit víc. (Zdroj: www.national-geographic.cz)
Tajemný zvuk se mimo jiné velmi silně podobá zpěvu keporkaků, neboli plejtváků dlouhoploutvých. Ryba vydávající tento zvuk by však musela měřit minimálně 100 metrů, aby dokázala vydat tak intenzivní zvuk. Ani největší zaznamenaný druh živočicha na Zemi toho není schopen. (Zdroj:www.denik.cz)
Zvlášností je, že všechny zvuky přírodních jevů, které můžeme v podmořském světě slyšet, mají jen jeden nemodulovaný tón. Bloop je však vědci popsán jako modulovaný, proto musela být vyloučena srážka ledových ker, která by podobný zvuk mohla vyloudit.
Bloop není jediný tajemný zvuk, který se v hlubinách podařilo zaznamenat. Jedním z vůbec prvních nahraných zvuků je Upsweep naměřený v roce 1991. Zvuk se mění s ročními obdobími, na jaře a na podzim je nejhlasitější. Nejpravděpodobnější teorie zní, že je způsoben sopečnou činností.
Zvuk Slow Down byl zase naměřen v roce 1997 a je svým způsobem podobný tomu předchozímu - od doby prvního zaznamenání ho slýcháváme periodicky. Jeho jméno odkazuje na to, že jeho frekvence během sedmi minut postupně klesá. Třetí ze zvuků (po Bloop a Slow Down) zaznamenaných v roce 1997 dostal název Píšťalka. Zní jako vroucí konvice s vodou a podle vědců by mohl být způsoben podvodními sopečnými erupcemi.
Zvuk Julia zase trval pouhých 15 s a zněl téměř jako kvílení nebo kňučení. Podle vědců je jeho původ jasnější - byl způsoben ledovcem, který se oddělil od mořského dna.
Podobných neobjasněných zvuků vychází z oceánu celá řada. Ukazují nám, že lidstvo není všemocné a že je ještě mnoho záhad, se kterými si musíme poradit, abychom poznali dokonale naši planetu. (Zdroj: www.mentalfloss.com)
