Před sněmovními volbami vykresloval Andrej Babiš, lídr hnutí ANO 2011, republiku coby žumpu plnou uplacených lobbistů a zoufalých podnikatelů, kteří by sice chtěli a uměli dělat byznys, ale tupost a zkorumpovanost vrchnosti jim v tom brání. On sám nicméně v této zemi byznys vybudoval tak úspěšně, že coby jediný vlastník agrochemického impéria Agrofert zasahuje do spousty důležitých podnikatelských oborů. A to si letos ještě rozšířil majetkové portfolio o významná média.

Jenže poté, co jeho partaj zasedla do sněmovních lavic a on sám se nejspíš stane ministrem financí či vicepremiérem (a finance by řídil přes svého odborníka), nebude v Česku člověka, jenž by se ocitl v těžším, fatálnějším střetu zájmů než Andrej Babiš. A to v oblastech, jež se týkají jak celé země a všech občanů (banky, média), tak i specifičtějších oborů (potravinářství), kde má navíc Agrofert často faktický monopol.

I. Banky

Jako ministr financí může Andrej Babiš ovlivňovat podmínky bankovního byznysu prakticky napřímo. Právě bankovní domy jsou přitom to jediné, co de facto může Babiše limitovat – suma, kterou jim firmy Agrofertu dluží, se odhaduje až na 30 miliard korun.

Sociální demokraté nyní Babiše dotlačili při vyjednávání k tomu, že budoucí vládní koalice nevyloučila zavedení sektorové daně (zvýšení daně bankám a dalším silně ziskovým sektorům) někdy po roce 2015. Ministr financí, jehož firma je závislá na úvěrech v řádu desítek miliard, ale bude pro banky stále velice „zajímavým" partnerem.

Své úvěrující ústavy může Babiš z křesla správce státní kasy různě navnadit pro další dobré vztahy s Agrofertem. Třeba tím, že přes ty k půjčkám nejvstřícnější bude stát prodávat dluhopisy.

II. Daně

Prakticky veškerá daňová politika – od firemních daní přes DPH, daně z pozemků až třeba po úvahy o stanovení progresivní daně z příjmu – se víceméně přímo týká Andreje Babiše jako byznysmena. Zatím se nechal slyšet, že svůj Agrofert nebude řídit, ale vlastnicky ho nikomu nepředá.

III. FAÚ

Finanční analytický útvar ministerstva financí (FAÚ) je jakousi finanční rozvědkou – jeho cifršpióni zkoumají praní špinavých peněz a daně firem, a mají přitom v něčem i větší pravomoci než policie (i díky zapojení do mezinárodního systému). Sílu FAÚ si uvědomil už bývalý ministr financí a místopředseda TOP 09 Miroslav Kalousek, jemuž bylo předhazováno, že FAÚ cíleně zveřejňuje některé kauzy jako nástroj politického boje (například ProMoPro a Alexandr Vondra).

V rukou Andreje Babiše se FAÚ může stát rovnou i nástrojem byznysového konkurenčního soupeření – bude třeba důsledně prověřovat daňové odvody Agrofertu, nebo spíš jeho konkurence? Nic nezmění ani deklarovaná změna, že šéfa FAÚ by v budoucnu mohla jmenovat celá vláda, pokud bude útvar dál součástí ministerstva financí.

IV. Lustrace

Požadovat téměř čtvrt století po sametové revoluci po veřejných činitelích čisté lustrační osvědčení je už spíš přežitkem. Na zbytečnosti lustračního zákona se shoduje i řada lidí, kteří proti komunistům kdysi aktivně bojovali. Ale fakt, že o zrušení zákona začali ve volbách zvítězivší politici mluvit zrovna ve chvíli, kdy blokuje nástup Andreje Babiše do ministerské funkce, je zjevným střetem zájmů.

Pokud by hnutí ANO chtělo vnést do české politiky skutečně náležitou kulturu, jak před volbami hlásalo, pak se nabízí cesta uznat dosavadní platnost zákona (nejlépe dokud soud ze spolupráce s StB podezřelého Babiše neočistí), do funkce se zatím necpat a posléze s řádnou argumentací vyvolat diskusi o revizi lustračního zákona.

V. Církevní restituce a lesy

Andrej Babiš může mít všechny důvody brzdit církevní restituce a zejména vydávání zemědělských a lesních pozemků církvím. K nerestituovaným zemědělským pozemkům by se tak mohly lépe dostat jeho agrární firmy (sám Babiš dříve uvedl, že by chtěl pro své zemědělské podnikání získat celkově aspoň sto tisíc hektarů), k těm lesním zase firmy dřevařské (ovládá už společnost Wotan a je významným věřitelem druhdy největší firmy v oboru Less. Ta nyní prochází insolvenčním řízením a Babiš ji může také ovládnout).

VI. Státní hmotné rezervy

Agrofert je dlouholetým partnerem Správy státních hmotných rezerv (SSHR), organizace plné utajených informací a neprůhledných transakcí. V silech zemědělských výkupů patřících do Babišova impéria se uchovávají strategické zásoby obilí.

Jde o skvělý kšeft: peníze od státu se spolehlivě sypou za skladování zrna, navíc se dá dobře vydělat na jeho zápůjčkách a obměnách. Transakce jsou přitom netransparentní, vše kolem státních zásob je přísně tajné. Prověří-li činnost SSHR Nejvyšší kontrolní úřad, jeho zprávu projedná vláda v režimu utajení. Stejně tak se nedozvíme, že se zvednou poplatky za uchovávání obilí či jak stát navýší zásoby potravin a zemědělských surovin.

Největším partnerem pro správu je přitom Babišův Agrofert. Vše má v rukou vláda, včetně jmenování šéfa SSHR, kde má navíc hlavní slovo ministr financí.

VII. Biopaliva

Ministerstvo financí nezveřejňuje, kterým firmám dává při rozjezdu daňové prázdniny. Mezi vyvolenými byl údajně lovosický Preol vyrábějící metylester řepkového oleje. Jeho odbyt je postavený na poptávce uzákoněné státem (povinné přimíchávání biosložky do nafty). Pak není divu, že Preol je jednou z nejziskovějších firem Agrofertu.

K její prosperitě může vládní garnitura pro jistotu přispět i tím, že zvedne podíl metylesteru povinně přidávaného do nafty. Daňové osvobození čisté bionafty, kterou Preol tlačí na trh, zakotvuje zákon o spotřebních daních z dílny ministerstva financí. Jeho nový šéf může usoudit, že předpis je vhodné novelizovat, aby biopaliva ještě lépe „frčela".

VIII. Státní kontrola potravin

Poličan a Vysočinu z Kosteleckých uzenin pranýřuje Státní zemědělská a potravinářská inspekce (SZPI) na svém webu za falšování. Masokombinát, který je vlajkovou lodí masné divize Agrofertu, podvedl spotřebitele tím, že do salámů dal méně masa, než stanoví předpis.

Prohřešky zveřejnila potravinářská inspekce naposledy v červenci a v září. Kontroloři – ať už ze SZPI nebo veterinární správy – už stěží budou mít odvahu upozorňovat na švindlování u potravin od vlivného výrobce a člena vlády.
Raději si budou hledět především polských „sra..k", jak Babiš nazval před televizní kamerou zboží od nepříjemné konkurence.

IX. Evropské dotace

Za maximální evropské dotace do zemědělství se Andrej Babiš doposud bil jako největší zemědělec, největší příjemce agrárních podpor a lobbista, jak si sám rád říkal.Platil také Pavla Teličku (stoupence ANO), aby v Bruselu kopal za dotace pro české velkofarmy. Coby ministr financí už si Babiš může lépe ohlídat rozdělení celého dotačního balíku, který Brusel nadělí České republice pro další programovací období. Unie chce sice podporu směrovat k menším podnikatelům, Babiš ale už prohlásil, že „malé a střední podniky jsou klišé a kecy, my potřebujeme podporovat velký průmysl".

A také bioplynové stanice, prasečáky, velkokapacitní kravíny a Čapí hnízda (na výstavbu tohoto svého sídla u Prahy získal Babiš dotace proto, že projekt formálně vlastnila místo Agrofertu malá firma, která vyhověla pravidlům pro udělení bruselské podpory).

X. Agrární politika

V čele sněmovního zemědělského výboru, který se na schůzi tento týden zabýval národními agrárními dotacemi na příští rok, je Jaroslav Faltýnek, Babišova pravá ruka v agrobyznysu.

Faltýnek byl místopředsedou představenstva prostějovské společnosti Tchecomalt Group, která po pádu IPB překvapivě ochotně zkrachovala. Tunelování ovšem nebylo prokázáno. Moravské výkupy poté spadly do klína Agrofertu, tato strategická investice mu otevřela cestu na venkov. Tandem Babiš–Faltýnek úspěšně sceloval zemědělskou državu pod křídla Agrofertu. Nyní ji s vládní a zákonodárnou mocí a bohatšími dotacemi bude dál posilovat.

Hra na rozkvět venkova definitivně končí, hlavní bude maximální zemědělská produkce a návrat potravinové soběstačnosti. A proto změna toku dotací. Ročně jich do agrárního sektoru přiteče na 40 miliard korun. Babišovým zájmem bude nejspíš i to, aby na důležitém postu na ministerstvu zemědělství zůstal Miroslav Toman, dosavadní ministr v demisi, jenž má stejnou „vizi" zemědělství jako on.

+Média jako vrchol flagrantního střetu zájmů

Letošní akvizicí vydavatelství Mafra (s deníky MF Dnes, Lidové noviny či serverem iDNES) a nejposlouchanější rozhlasové stanice Impuls se Babiš rázem stal i mediálním magnátem. Dušuje se, že novinářům do řemesla nijak zasahovat nebude. I kdyby se tomu dalo věřit, hnutí ANO bude mít ve vládě 7 ministrů a má 47 poslanců. Do médií od nich budou různými kanály, přímými a nepřímými, řízeně unikat informace z vlády, sněmovny či byznysu, s nimiž se pak dá cíleně naložit.

Jaká náhoda, že redakce Babišových Lidových novin získala jako první návrh koaliční smlouvy. Díky tomu si ji přečetli i sociální demokraté, kteří nejsou v Sobotkově vyjednávacím týmu. I kdyby redakce Babišových novin měly opravdu zcela volnou ruku, veřejnost může jen s velkou dávkou naivity věřit objektivnosti jejich zpráv, když budou psát o „Babišových" oborech.