id-26600/02.html

1 Globalizace

Stejně jako dnes zcela zevšednělo letecké spojení mezi Evropou a Amerikou či jinými kontinenty, před sto lety bylo běžné cestovat přes oceány četnými lodními linkami. A nejen to – do každé zapadlé vísky chodil před první světovou válkou dvakrát denně pošťák a roznášel dopisy i noviny.

Díky kvalitní dopravě, intenzivnímu přenosu informací a nadnárodním koncernům se svět před rokem 1914 zmenšil, podobně jako se rapidně zmenšil dnes po zavedení leteckých linek, internetu a mobilních sítí.

id-26600/03.html

2 Demokratizace života

Zatímco v době Belle Époque před sto lety bylo hitem rovné volební právo nebo rovnoprávnost žen ve společnosti, i dnes se Evropa snaží o vybudování multikulturní společnosti, v níž budou mít všichni včetně přistěhovalců z rozvojového světa stejná práva. Ideály parlamentní demokracie a politické korektnosti se dnes euroatlantická civilizace snaží exportovat do světa, ale i to tady bylo před sto lety.

Rozklad a vlnu protizápadních nálad, které dnes vidíme v Iráku nebo Libyi, vyvolal i německý císař Vilém II. roku 1900 v Číně. V reakci na tzv. Povstání boxerů neboli čínských fundamentalistů totiž Německo zorganizovalo mezinárodní trestnou výpravu, která v Říši středu nastolila pořádek.

Západní politici tomu říkali šíření západní kultury. Nechtěně tím ovšem přispěli k nacionalizaci Číny a de facto k ustavení pozdějších nacionalistických režimů Čankajška a Mao Ce-tunga. „To je jasná paralela k současnému dění v Iráku,“ zdůrazňuje pro týdeník Dotyk historik Jiří Pokorný.

id-26600/04.html

3 Vynálezy a technologický pokrok

Oblast, v níž jsou jisté paralely mezi světem před sto lety a světem dnes nejvíc vidět, jsou vynálezy a technologie. Během třiceti let před rokem 1914 se technický pokrok rozběhl do té doby nevídaným tempem – byl zkonstruován automobil či letadlo, mezi kontinenty křižovaly zaoceánské parníky, ve městech jezdilo metro a tramvaje. Byl vynalezen telegraf a telefon, v domech se stavěly výtahy a paternostery a domácnosti si pořizovaly plynové sporáky nebo topení.

V posledních dvaceti letech je situace obdobná – komunikaci ve světě ovládl internet a sociální sítě, téměř všichni lidé v Evropě a Americe mají mobilní telefony, počítače či tablety. Mezi městy vedou dálnice, zahlcené automobilovou dopravou.

Nevídaný technologický vzestup tehdy i dnes zaznamenal ovšem i zbrojní průmysl.

id-26600/05-1.html

4 Krize autorit

V druhé polovině 19. století se výrazně zrychlil odklon obyvatelstva Evropy od náboženství. Ateismus se stal běžnou součástí společenského vědomí. Kromě církevních hodnostářů ztráceli úctu lidí i monarchové a jimi dosazení úředníci, protože volby umožnily voličům vybrat si vlastní politiky. Těm ale brzy skončil mandát, a tím přicházeli o piedestal. S individualizací rodinných vztahů a s nižší materiální závislostí se začala vytrácet i autorita otců a vůbec rodičů.

Tento proces probíhá dál i dnes. Tradiční autorita kněží, učitelů a politiků je pryč, zůstala snad jen autorita lékařů. S pádem monarchií upadla často i úcta k představitelům státu a k státu jako takovému. Diktatury, které se ve 20. století pokoušely autoritu nastolit násilím, se zdiskreditovaly a byly smeteny.

id-26600/06.html

5 Rozkvět umění

Po roce 1880 začali evropští umělci cítit jistou úzkost z nebývalého rozvoje společnosti. Reakcí byl vznik řady nových stylů – symbolismus, impresionismus, expresionismus – a mnoha hodnotných uměleckých děl, literárních, výtvarných i hudebních.

Zlatý věk moderního umění vykvetl z dusna sociálních protikladů přelomu století. A třeba malíř Eduard Munch, básník Karel Hlaváček nebo skladatel Igor Stravinskij varují ve svých dílech před pociťovanou blížící se krizi.

I v současnosti existuje v euroatlantickém prostoru velká tvůrčí volnost a rozmanitost. Čím dál vyspělejší technika umožňuje tvořit prakticky každému, až je problém se v obrovském množství publikovaných textů orientovat. Podobně je na tom moderní hudba i malířství: tvorba je rozmanitá a četná, problém je spíš v přílišné individualizaci a nesrozumitelnosti.

Trh s uměním však trhá rekordy a veliký zájem je o galerie, výstavy i divadla. Zároveň i dnes existují subkultury, které jako před sto lety burcují proti konzumu a bezduchému materialismu.

id-26600/07.html

6 Monumentální stavby

Eiffelova věž v Paříži, parník Titanic, vídeňský okružní bulvár Ring nebo třeba londýnský Tower Bridge. To je jen minimální výběr monumentálních staveb, které vznikly na oslavu technického pokroku civilizace a společenského bohatství v Evropě před první světovou válkou.

Dnes sice obří budovy vznikají především v bohatých zemích Asie či arabského světa, ale most mezi Dánskem a Švédskem, vlakový Eurotunel pod kanálem La Manche nebo padesátikilometrové tunely pod Alpami jsou rovněž pomníky euroatlantické civilizace dnešní doby.

id-26600/08.html

7 Hospodářský růst

Po světové hospodářské krizi v roce 1873 trvá do poloviny 80. let 19. století v Evropě a USA deprese, následovaná prudkým hospodářským růstem od počátku 90. let s malým poklesem kolem roku 1907 až do začátku války v roce 1914. Například v Rakousku--Uhersku vzrostl v letech 1894 až 1914 národní důchod více než sedmkrát.

Paradoxně ani v roce 1914 nebyla na obzoru nějaká hospodářská krize a ekonomiku evropských zemí potopila především sama první světová válka.

Dnes jsme sice rovněž svědky různých cyklických krizí, ty však nejsou tak destruktivní, takže obyvatelstvo může současnou ekonomiku cítit rovněž jako sice pomalejší, zato neustálý a plynulý růst.

id-26600/09.html

8 Dekadentní styl života

Koncem 19. století se společnost v západní a střední Evropě začala individualizovat. Výstředním způsobem života spojeným s alkoholem a sexuální nevázaností už nežili jen umělci a bohémové, ale i příslušníci bohatých a urozených vrstev.

„To, co provádějí tito arcivévodové a arcivévodkyně, to je přímo neslýchané. Za každou cenu chtějí dokázat veřejnosti, že dynastie je dekadentní a degenerovaná,“ postěžoval si rakouský ministerský předseda Ernst von Koerber, který měl možnost nahlížet zblízka do rodinného prostředí Habsburků a spatřil rozmařilost, volné mravy a neúctu k řádu habsburského domu.

O tom, jak je to s dnešním dekadentním stylem života, vypovídá nejlépe současný bulvár. Po sexuální revoluci v 60. letech 20. století, po Woodstoku, éře rocku a punku už současníky nepřekvapí snad žádný další výstřelek. Vrcholem může být loňská zpráva o londýnské „umělkyni“, šestadvacetileté Millii Brown, která se napije obarveného mléka, strčí prsty do krku a vyzvrací se na plátno. Takto vytvořená díla prý ovšem velmi zaujala uměleckou kritiku.

id-26600/10.html

9 Cestovatelský boom

Typickým obrázkem Belle Époque jsou přímořská letoviska v belgickém Ostende, na jihu Anglie, ve francouzské Provence nebo na pobřeží Itálie, kde se na přelomu 19. a 20. století ráda rekreovala smetánka evropských států.

Rozkoš z úplné propustnosti hranic a z rychlého železničního spojení mezi zeměmi byla tak silná, že podle pamětníků ještě po celý měsíc od sarajevského atentátu jezdili například Češi na letní dovolenou na Jadran, a to navzdory tušenému nebezpečí vypuknutí války. Cestovatelský boom byl podpořen i nadnárodním životem evropské šlechty, která se přesouvala mezi letovisky a místy zimního pobytu.

To samé Evropa zažívá i dnes, dvacet let po pádu železné opony. Nové generace mají pocit, že není nic jednoduššího, ba banálnějšího, než se sbalit a odjet kamkoli do ciziny.

To pochopitelně dříve i dnes vedlo a vede k nárůstu zájmu o exotické země a nevšední destinace.

id-26600/11-1.html

10 Růst kriminality a agresivity

Krade se jako nikdy, zlaté staré časy, naříkají si dnes obyvatelé západní Evropy. O Česku a dalších postkomunistických zemích ani nemluvě. „Ovšem násilí a kriminalita byla překvapivě vysoká i v éře Belle Époque,“ připomíná pro týdeník Dotyk profesor Jiří Pokorný z katedry historie Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.

„Lidé se i přes sociální pokrok překvapivě tvrdě chovali například k dětem, nemanželské děti bývaly odsouvány zcela na okraj. Když majitel nemovitosti objevil na svém pozemku zloděje, často se stalo, že jej zastřelil. Probublávající agresivita byla vlastně předzvěstí blížící se doby násilnických diktatur, nacistické, fašistické i komunistické,“ zdůrazňuje profesor Pokorný.

id-26600/12.html

11 Vliv východních kultur

Belle Époque na přelomu 19. a 20. století si libovala v obdivu k umění Východu, převážně pak k japonskému umění. Ovlivněni byli podle historičky umění Marie Bláhové jednak malíři, ale také návrháři oblečení. „Okouzlené dámy se odívají do kimon či do oděvů jimi inspirovaných, županů dovezených z Japonska, vyšívaných pantoflíčků a na ulicích nosí pestře zbarvené orientální vějíře a slunečníky,“ píše Bláhová ve své studii o životním stylu na přelomu 19. a 20. století. Příznačný je také například fakt, že italský skladatel Giacomo Puccini složil na konci 19. století svou slavnou operu Madam Butterfly na námět z japonského prostředí.

Podobné oslnění východní kulturou i náboženskými směry se v Evropě a USA projevuje od 60. let 20. století. Zejména mezi mladými jsou v módě orientální šaty a šátky, populární je umění jógy, zenu a také sportů juda a karate.