Historii píšou vítězové. Mohli jsme se o tom přesvědčit třeba o minulém víkendu, kdy turisty nabitá Praha uctila (pokolikáté už letos?) nakašírovaným korunovačním průvodem jubilujícího Otce vlasti Karla IV., zatímco jiné, neméně významné korunovační výročí zůstává stranou pozornosti.

Před 180 lety 7. září 1836 proběhla poslední česká královská korunovace. Českým králem se tehdy stal Ferdinand V. z domu Habsbursko-lotrinského – a to je asi ten problém. Jako bychom dodnes nemohli zapomenout jeho následníkům Františku Josefu I. a Karlu I. fakt, že ani jeden z nich se už českým králem korunovat nedal.

Důvod byl přitom prostý. Po revolučním roce 1848 vzplanuly v českých zemích i v celém mocnářství takové nacionální vášně, že opatrní panovníci nechtěli přilévat olej do ohně. Ostatně, korunovat se raději nenechali ani rakouskými císaři. Pouze nátlaku Maďarů ustoupili – protože reálně hrozilo rozbití státu.

Fotografický snímek Ferdinanda V. DobrotivéhoAutor: Archiv

Velká sláva naposledy

To všechno jako kdyby naši předci onoho září roku 1836 tušili. Korunovační jízdu Ferdinanda a jeho manželky Marie Anny Savojské na Moravu a do Čech si podle dobových záznamů náležitě užili.

Už v polovině srpna vyrazil průvod z Vídně do Brna, odkud se přes Litomyšl, Vysoké Mýto, Hradec Králové, Hořice, Jičín, Mladou Boleslav a Brandýs nad Labem pomalu sunul do české metropole. Tam vjel 1. září, načež v následujících dnech se císaři a budoucímu králi představili šlechtici a vzájemně si přísahali věrnost státu a zachovávání platných zákonů. Všichni sice dopředu věděli, že Ferdinand je kvůli dědičnému rodovému zatížení poněkud méně bystré mysli, avšak nikomu to nekazilo slavnostní chvíli: bylo samozřejmé, že panovníkův hendikep plně eliminují lidé kolem něj a že nic ostudného či nepatřičného se nestane.

Vlastní korunovační obřad začal 7. září v 7 hodin ráno, kdy nejvyšší purkrabí donesl z korunního depozitu korunovační klenoty do tehdy ještě nedostavěné katedrály sv. Víta. V devět hodin pak Ferdinand v uniformě polního maršálka prošel špalíry z Královského paláce do chrámu a ve Svatováclavské kapli byl převlečen do korunovačních rouch.

Ferdinand V. přijímá českou královskou korunu.Autor: Archiv

Poté Ferdinand pronesl u hlavního oltáře slavnostní přísahu církvi, stavům a zemi a byl pomazán. Následoval vrchol obřadu: pražský arcibiskup Ondřej Ankvic požehnal královský prsten a navlékl jej na panovníkovu ruku. Pak mu předal žezlo, říšské jablko a nakonec mu společně s ministrem vnitra hrabětem Františkem Antonínem Kolowratem Liebsteinským vložil na hlavu královskou korunu. Korunovaný král pak usedl na stolec, načež hrabě Kolowrat vyzval přítomný lid k holdování a oslavě slovy: „Pojďme a našemu korunovanému králi a pánu dědičnému učinit přiznání učiňme!"

Štědrý Dobrotivý

Málo se ví, že Ferdinand V. pak z úcty k českým reformačním tradicím přijal svátost oltářní „pod obojí způsobou", tedy chléb i víno z kalicha.

Holdování, slavnosti, plesy a ohňostroje pak nebraly konce. Největší lidová zábava se konala na poli u karlínské Invalidovny, kam král sice ze strachu z propuknuvší epidemie cholery nedorazil, ale přítomným to asi ani moc nevadilo. Jídlo a pití totiž bylo zdarma, přičemž nádobí zdobené symboly Českého království si lidé mohli nechat na památku. Za akce spojené s českou korunovací dvůr v souhrnu zaplatil 358 tisíc zlatých.

Poslední česká korunovaná královna Marie Anna Savojská (1803–1884)Autor: Archiv

Nejspíš i kvůli tomu měli Češi Ferdinanda rádi, a to i po jeho vynucené abdikaci v roce 1848. Usídlil se totiž v Praze, na Pražském hradě, a na léto jezdil na své zámky Ploskovice a Zákupy v severních Čechách. Pražané svého „korunovaného" Ferdinanda potkávali až do jeho smrti v roce 1875 při procházkách na Národní třídě, kde rozdával dětem bonbony a chudým almužnu,

P. S.

Na oslavu poslední královské korunovace v Čechách se v sobotu 10. září 2016 v 11 hodin uskuteční slavnostní mše v Katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha.