Lidstvo si na jaře 1940 dobře pamatuje, jak se první světová válka točila kolem toho, že německé sbory nebyly s to přemoci francouzskou obranu – v zákopové válce na linii Verdun a Sedan zahynulo celkem 5 milionů mužů; fronta se hýbala jen v řádu desítek kilometrů.
Nyní, o čtvrstoletí později, Němcům postačí pouhých 32 dnů.
Je to až absurdní. Francouzsko-britská armáda přesahuje tu německou o stovky tisíc mužů, co do těžké bojové techniky je převaha Spojenců přímo drtivá: 14 tisíc spojeneckých děl dvojnásobně převyšuje ty německá.
Radovat se ale bude führer, v němž se 23. června 1940, kdy zapózuje v právě dobyté Francii, dostaví manické návaly. Ty podporují dodávky drog od jeho polního maršála Hermana Göringa, tlouštíka, od roku 1932 závislého na morfiu a barbiturátech.
Göring měl v drogách perfektní přehled. Jeho nakopáváky, utlumovače a rozvesolovače všeho druhu ale bledly před populárním preparátem laboratoří Tammler, patentovaným v létě 1937. Napřesrok zasáhla Říši psychedelická vlna.
Pochromované dózy se zázračnou látkou zaplavily nejen lékárny, ale i prosté markety a koloniály po celé Říši. Na modročervené etiketě dózy se vyjímal nápis Pervitin.
Pohledem dneška je to k nevíře, ale Pervitin byl propagovaný i berlínským ministerstvem pro národní zdraví. Vedlejší účinky „perníku" byly přehlíženy a třeba německým hospodyňkám se tento zázrak doporučoval jako „nejlepší pomocník zaměstnané ženy, která tak hravě zvládne postarati se o rodinu, o manžela a o domácnost". Ano, na pervitinu se dá „létat" několik dní v kuse, mozek pracuje na maximum, tělo nemá ničeho dost. Nehledě na to, že látka dělá ze sexu nadpozemský zážitek.
Ale zpět k armádě, do jara 1940, k německému plánu Fall Gelb, jak zněl kódový název pro ofenzívu do Francie. V první, původní verzi se mělo jednat o konvenční operaci, víceméně kopírující tzv. Schlieffenův plán vypracovaný v éře první světové války. V kostce šlo o vícesměrný útok vedený přes Benelux a dále severovýchodem Francie vstříc Paříži.
Krátce před 10. květnem 1940, kdy Němci zahájili útok na západ, však došlo k nedopatření – německý letoun s pohlaváry SS havaroval v nepřátelské Belgii. Na palubě stroje byla nalezena tzv. Verze "A" plánu Fall Gelb. Pouhým prolistováním dokumentu bylo zřejmé, že jen o lehce modifikovaný Schlieffenův plán.
Na velení wehrmachtu byl pochopitelně rachot. Padaly hlavy. Jak ale ukážou nejbližší týdny, šlo vlastně o – jak by Hitler řekl – dotyk prozřetelnosti. Protože na poslední chvíli, chtě nechtě, musela dostat zelenou tzv. Verze "B" plánu Fall Gelb.
"Béčko" bylo alternativní a drze riskantní. Počítalo totiž s tím, že jižní větev německé ofenzívy povede Ardenskou pahorkatinou, neprostupným, hustě zalesněným územím, zvlněným, s divokými srázemi, mokřady a neprostupnými roklemi.
Mezi 3,5 milionu německých útočníků bude 9. května rozdáno 35 milionů třímiligramových dóziček s Pervitinem; tankové jednotky dislokované k Ardenám dostanou speciální, neomezené dávky.
Budou je potřebovat. Metamfetamin obsažený v droze je provede třemi bezesnými nocmi, které zlomí Francii vaz.
Ardenami, které francouzská generalita považovala za absolutně neproniknutelné (proto je z francouzské strany nechránil pás opevnění známý jako Maginotova linie), projde wehrmacht vedený generálem Heinzem Guderianem jako nůž máslem.
Pět tankových divizí o počtu 1 700 strojů vyrazilo do ardenských houštin krátce po půlnoci 10. května , aby – i k údivu chorobně sebevědomého Hitlera –, stanuly odpoledne 13. května jen sto kilometrů severně od Paříže. Guderianovi muži nezamhouřili oka a byli nepřirozeně kurážní.
Francie krvácela, vyčerpávala se v Belgii, kde se těžiště její armády potýkalo se severní větví německého vpádu. Guderianův bezesný úder do nechráněného břichu galského kohouta na lini Remeš – Nancy bude smrtící.
Dezorientovaní a demorlizovaní Francouzi narychlo mění velení, staroškolského maršála Maurice Gamelina nahradí progresivnější Maxime Weygand, ale chaos na bojištích se nemění. 22. června 1940 je hotovo. Paříž se vzdala v podstatě bez boje.
Jediným spojeneckým světlým momentem bitvy o Francii byla epizodka u města Dunkerque na břehu Lamanšského průlivu, kde britský expediční sbor o síle 350 tisíc tisíc mužů unikl jistému zajetí.
Hitler totiž na poslední chvíli, v noci z 26. na 27. května, nepochopitelně odvolal útok, který mohl zajmout většinu britské armády.
V bitvě o Británii, který se rozhoří již 10. července, přitom sehrají muži od Dunkerque životně důležitou roli.
O motivaci Hitlerova kardinálního omylu se dodnes mocně spekuluje. Jedna z hypotéz sází na fůhrerův pervitinový rauš, jenž omámil jeho dosud bezchybné dravčí instinkty.