1. Elektřina z vlastního zdroje

Ještě před osmi lety musel stát podporovat elektřinu ze slunečního záření výkupní cenou 13,46 koruny za kilowatthodinu, aby vůbec někdo o tomto energetickém zdroji uvažoval. Dnes již první nadšenci instalují solární panely bez dotací; pokud elektřinu sami spotřebují ve svém domě či firmě, jedná se o návratnou investici.

Příležitost v solární energetice vidí dokonce už i společnosti ČEZ a innogy (do září působící pod značkou RWE), které nabízejí instalaci panelů na střechu domu. Počet několika stovek dosud podepsaných smluv může působit úsměvně, ale do budoucna se zde otevírá miliardový byznys.

Podle studie, kterou na konci září zveřejnila nizozemská firma CE Delft, si bude v roce 2050 polovina Evropanů vyrábět vlastní elektřinu. Svými zdroji pokryjí 45 procent celkové spotřeby energie, přičemž v roce 2030 – od kterého nás dělí ani ne jeden a půl dekády – to bude skoro 20 procent.

Vývoj nákladů na pořízení střešní solární elektrárny (v dolarech za jeden kilowatt výkonu). V čase klesá hlavně cena fotovoltaických panelů (šedý sloupec).Autor: Mezinárodní agentura IRENA

Zájem o vlastní zdroj energie roste a nemusí to být nutně jen solární panely na střeše domu či tovární haly. V Česku i jinde v Evropě roste poptávka po kogeneračních jednotkách na zemní plyn, které s vysokou účinností vyrábějí elektřinu i tepelnou energii. Pořizují si je průmyslové podniky, ale také hotely, sportovní stadiony, nákupní centra či nemocnice.

Právě rostoucí zájem lidí, firem i veřejného sektoru o vlastní energetické zdroje je špatnou zprávou pro tradiční energetické koncerny. Počet uhelných a jaderných elektráren, které bude Evropa potřebovat k pokrytí spotřeby, bude setrvale klesat.

2. Oddělit zelené od špinavého

Byla to největší primární emise akcií v Evropě za posledních pět let, v Německu dokonce za 16 let. Na frankfurtskou burzu v minulém týdnu vstoupila společnost innogy. S tržní kapitalizací 20 miliard eur se rázem stala nejhodnotnější energetickou společností v Německu.

Na první pohled to nedává moc logiku. Nová společnost je podskupinou v rámci energetického koncernu RWE, přitom ji trh ohodnotil na dvaapůlnásobek hodnoty celé skupiny. Investoři dali jasně najevo, že preferují perspektivní obory podnikání v energetice. Uhelné, jaderné a plynové elektrárny, které zůstaly pod mateřskou RWE, již příliš netáhnou.

Za dělením lze vidět jak snahu o „zelenou image" zmenšených společností, tak čistě byznysovou motivaci. Při současných cenách elektřiny na trhu černouhelné ani paroplynové elektrárny příliš nevydělávají. Z výsledků velkých německých koncernů lze vyčíst, že tahounem zisku jsou dnes hlavně distribuce, obchod a obnovitelné zdroje.

Při současných cenách elektřiny na trhu černouhelné ani paroplynové elektrárny příliš nevydělávají.

Celý koncern RWE skončil za loňský rok ve ztrátě 170 milionů eur. Jeho perspektivní divize innogy však vykázala čistý zisk převyšující 1,6 miliardy eur. Provozní zisk před odpisy (EBITDA) celého koncernu loni dosáhl sedmi miliard eur, z toho subholding innogy zajistil 4,5 miliardy.

Mizernou ziskovost fosilní energetiky dokládají také loňské výsledky koncernu E.ON. Provozní zisk divize uhelných a plynových elektráren dosáhl pouhých 46 milionů eur, což představuje s bídou jedno procento celkového provozního zisku ve výši 4,4 miliardy eur.

E.ON vzal dělení důkladněji než konkurent RWE. Své uhelné a plynové elektrárny převedl do podniku Uniper a v září prodal 53 procent jeho akcií na burze. Žádný velký prodejní hit to nebyl. Trh ocenil fosilní společnost Uniper na pouhé čtyři miliardy eur, tedy na pětkrát nižší hodnotu, než má „zelené" innogy.

3. Vítr jako investiční hit

V nejbližších deseti letech má podle předpovědí analytických a konzultačních firem v Evropě expandovat hlavně větrná energetika. Do roku 2025 přibude podle odhadu firmy MAKE Consulting dalších 140 tisíc megawattů výkonu větrných turbín, a to hlavně v Německu (36 tisíc MW) a v Británii (15,7 tisíce MW).

Podobné plány lze jen potvrdit, pokud nahlédneme do investičních záměrů velkých energetických skupin v Evropě. Innogy, E.ON, EDF, Engie, Enel i další dávají větrné energetice nejvyšší prioritu. Nejodvážněji si počíná dánský Dong Energy, který chce zvýšit výkon svých větrných parků na moři do roku 2020 téměř čtyřnásobně na 6500 megawattů.

Jeden z mnoha větrných parků, které vyrůstají na mělčinách okolo Velké Británie. Fotka zachycuje elektrárny u východoanglického Norfolku.Autor: Shutterstock

Nabízí se srovnání boomu výstavby offshore větrných elektráren u pobřeží Velké Británie s problematickým postupem výstavby jaderné elektrárny Hinkley Point C. Schvalování, výstavba i návratnost investice je v případě větrné energetiky výrazně kratší.

V její prospěch hovoří i snižující se náklady v čase. Výše zmíněný Dong Energy překvapil v červenci nabídkou, kterou předložil nizozemské vládě. Za elektřinu vyrobenou v první etapě mořského větrného parku Borselle požaduje pouze 72,70 eura za megawatthodinu. Ještě před dvěma lety přitom platilo, že offshore větrné elektrárny jsou návratnou investicí při ceně okolo 150 eur za jednotku elektřiny.

Do rozjetého vlaku větrného byznysu v západní Evropě se snaží naskočit také ČEZ. Podle posledních zpráv posuzuje možnost odkupu stovek megawattů výkonu německých větrných parků a zvažuje také kapitálový vstup do velkých projektů na mořských mělčinách.

4. Zemní plyn je zpět ve hře

Dlouho odepisované plynové elektrárny, které byly několik let ztrátové a přežívaly v roli vyrovnávacích zdrojů, dostávají opět šanci. Jeden z důkazů přišel ze sousedního Německa, kde v srpnu narostla výroba elektřiny z plynu meziročně o 98 procent. Výrobu podpořily nízké spotové ceny zemního plynu na trhu.

V Německu se tak opakuje scénář známý ze Spojených států amerických a Velké Británie, kde zemní plyn rychle vytěsňuje z výroby elektřiny dražší černé uhlí. Vedle cenové výhody má zemní plyn ještě dva trumfy – při jeho spalování se na jednotku vyrobené elektřiny vypouští o polovinu méně emisí oxidu uhličitého. Emise jemného prachu či rtuti jsou ve srovnání s uhlím zanedbatelné.

Vývoj cen elektřiny na německé energetické burze EEX. Energie v základním pásmu na rok 2017 (cena v eurech za MWh).Autor: Web eex.com



Plynové elektrárny mají výhodu i v tom, že umějí rychle reagovat na výkyvy větrných a solárních elektráren. Lze si tipnout, že evropská energetika bude v příštích dvou desetiletích zřejmě založena na kombinaci plynu, větru, slunce a dalších obnovitelných zdrojů.

Závislost na fosilním palivu – zemním plynu – přitom nemusí být do budoucna zásadním problémem. Nahradit jej může syntetický metan, jehož správně načasovaná výroba může omezit potíže způsobované přebytkem výkonu větrných a solárních elektráren.

5. Ekologický, obnovitelný metan

Technologie známá pod anglickým termínem Power-to-gas se zatím objevuje ve fázi pilotních projektů hlavně v Německu. Přebytek elektřiny se zde využívá k výrobě vodíku. Ten lze následně použít k výrobě metanu, využitelného k výrobě elektřiny, v teplárenství i k pohonu aut.

Výroba metanu z přebytečné elektřiny může změnit zažité poměry v energetice. Evropské země mají šanci snížit závislost na dovozu ropy a plynu z Ruska a arabského světa. Výhodou je též dostupná infrastruktura – síť plynovodů a podzemních zásobníků plynu. Celý proces je navíc neutrální, pokud jde o emise oxidu uhličitého.

Evropské země mají šanci snížit závislost na dovozu ropy a plynu z Ruska a arabského světa.

Role průkopníka nové technologie se ujala automobilka Audi, která od roku 2013 provozuje pilotní projekt na výrobu syntetického metanu v Allendorfu. Další společnosti včetně koncernu E.ON se prozatím spokojily s jednodušší technologií – výrobou a následným využitím vodíku z přebytečné elektřiny.

Vše tedy nasvědčuje tomu, že právě prožíváme revoluční proměnu energetiky v přímém přenosu. A jak se prozatím ukazuje, tato změna se může obejít bez dramatického růstu cen elektřiny a tepla i dalších nepříjemností.