Když před časem nastoupil do vězení někdejší lobbista premiéra Topolánka Marek Dalík, odsouzený v korupční kauze Pandurů na čtyři roky za podvod, kdekomu naskočilo jiné neblaze proslulé jméno – Al Capone. Také legendární americký mafián vyfasoval flastr za něco úplně jiného, než z čeho jej veřejnost dlouho podezírala.

Právě před 85 lety – 18. října 1931 – byl tento capo di tutti capi a faktický vládce meziválečného Chicaga usvědčen Federálním daňovým úřadem za daňové úniky a následně odsouzen k jedenácti letům vězení.

Ačkoli stejně ostrých a mocných kmotrů byla v dějinách celá řada, stal se právě Al Capone nejznámějším. Proč? Z jakého důvodu dnes zrovna on – a totéž platí i pro našeho Dalíka – ztělesňuje celou jednu epochu? Čím „prosluli" muži, kteří zůstávají nespravedlivě v Caponově stínu, ačkoli mají na kontě horší zločiny i více mrtvých?

Al Capone při pohybu v justičním paláciAutor: Archiv

Mediální hvězda

Důvod Al Caponovy dodnes trvající popularity, jakkoli tento pojem zní v dané souvislosti zvrhle, je prostý. Muž, který se v roce 1899 narodil italským přistěhovalcům jako Alphonso Capone, uměl dovedně pracovat s veřejným míněním.

Zatímco jiní kmotři se stranili společnosti a zůstávali neviditelní, Al Capone dělal pravý opak. Často vycházel mezi lidi, miloval opery, na které se vždy co nejlépe oblékal, a snažil se působit dojmem úspěšného podnikatele.

Gangster, který se po roce 1925 stal nemilosrdným vládcem podsvětí po celém východním pobřeží USA a jehož vynesl na vrchol černý obchod s alkoholem v době americké prohibice, byl navenek velmi příjemný muž. Dával peníze na charitu a rád ve svém domě poskytoval rozhovory novinářům, jimž dokonce občas osobně uvařil špagety.

Dokonce se sám stal mediálním magnátem. Učinil tak poté, co nezávislý chicagský novinář Robert St. John před volbami v roce 1924 zveřejnil reportáž o tom, jak Al Capone protlačuje pomocí korupce a výhružek své kandidáty a jak jeho lidé před volebními místnostmi zpracovávají každého, kdo by chtěl volit „špatně".

Capone se St. Johnovi zpočátku mstil tím, že jemu oddaná radnice kontrolovala a šikanovala jeho mateřský list a inzerenty. Odvážný novinář však nepřestal popisovat Caponovy praktiky, takže ho mocný kmotr nechal zmlátit a nabídl mu úplatek. Ani to ale nepomohlo. Al Capone tudíž vytáhl trumf a St. Johnův list koupil, čímž novináře přece jen přiměl k podání výpovědi a odchodu z města.

Al Capone si vždy potrpěl na perfektní vizáž.Autor: Archiv

Uchopit šanci oběma rukama

Fakt, že Al Capone byl v mládí zapleten do válek brooklynských gangů v New Yorku, kde měl mít za sebou dvě vraždy, v Chicagu – kam se přemístil po dohodě s konkurenčním kmotrem Johnym Torriem – tušil jen málokdo.

Vědělo se o něm ovšem, že chladnokrevně a pomocí úplatků postupně převzal kontrolu nad pašováním alkoholu, řízenou prostitucí, dostihy a hazardem a že umí bojovat s nožem, dobře střílí a nevyhýbá se ani pěstním konfliktům. Koneckonců, roční zisk jeho podniků činil sto milionů dolarů. Navenek však Al Capone vystupoval jako tvrdý a řádný obhájce amerického stylu života.

„Moje podniky jsou vedeny na striktně amerických liniích," říkával hrdě. „Americký systém, říkejte tomu amerikanismus nebo kapitalismus, dává každému jednomu z nás velkou příležitost. Jen se jí musíme chopit oběma rukama a vytěžit z ní co nejvíc," hlásal muž, který se prezentoval jako obyčejný obchodník se starým nábytkem, který má navíc smysl pro charitu.

Mimochodem, podobně vstřícnou image vůči médiím si v českém prostředí pěstoval i zmíněný lobbista Marek Dalík. Lidé o něm průběžně věděli víc než o Bémově Romanu Janouškovi, Johnovu Vítu Bártovi nebo Bendlovu Ivu Rittigovi. A tak se právě Dalík stal symbolem Topolánkovy éry.

Al Capone a členové jeho ganguAutor: Archiv

Ale zpět ke Caponemu. Aureole, která se kolem něj vytvářela, napomohl i jeho zvláštní smysl pro humor. Například důvodem, proč jeho levou tvář hyzdila od mládí velká jizva, byla poznámka „Máte hezký zadek, slečno, a myslím to jako kompliment", za niž ho bratr oslovené dámy třikrát řízl nožem. A když se Al Capone roku 1925 vrátil do Brooklynu vyřídit si účty s gangem Peg-Peg Lonergana, což skončilo čtyřmi mrtvými, policii tvrdil, že si jen zaskočil zavolat matce a popřát ji hezké Vánoce, když se kolem najednou začalo střílet.

Al Capone nikdy nezastíral, že součástí jeho byznysu je násilí. „Nepovažoval ho ale za něco, co by Bůh označil nezbytně za hřích, protože násilím chránil sebe, svou rodinu a své obchody, které potřeboval, aby se postaral o rodinu," popsal americký spisovatel Jonathan Eig, autor knihy Dostat Capona.

Jisté pochybnosti vznikly až v roce 1926, kdy restauraci, v níž Al Capone zrovna obědval, pokropila kolona deseti aut salvou výstřelů. Kmotr z útoku konkurentů vyvázl bez šrámu a jeho image bohatého gentlemana zachránilo, že zraněným civilistům zaplatil nemocniční ošetření.

Po několika podobných incidentech ovšem došlo k události, kterou už nešlo jen tak přejít. Na svatého Valentýna 14. února roku 1929 Caponovi muži v převlečení za policisty postříleli sedm členů konkurenčního gangu Bugse Morana. Ten ovšem mezi zavražděnými nečekaně nebyl a později se veřejně vyjádřil, že jen Al Capone může mít takovou popravu na svědomí.

Tzv. masakr na den svatého Valentýna v roce 1929 odstartoval Al Caponův pád.Autor: Archiv

Detektivka s dobrým koncem

Obdiv Američanů vůči chicagskému „Jánošíkovi" se proměnil v strach. Respektive v napínavou podívanou, zda a kdy obratného šíbra dostihne spravedlnost.

Policie byla bezmocná. Al Capone sám nic nevlastnil, zločiny na jeho objednávku páchali jiní. V květnu 1929 byl aspoň odsouzen za nelegální držení zbraně, ale jen na rok, a v březnu 1930 byl propuštěn za dobré chování.

Teprve před 85 lety definitivně spadla klec. Pomocí nastrčeného agenta Edwarda Josepha O'Hareho (později zastřeleného) se podařilo shromáždit důkazy, že Al Capone, který deklaroval nulové legální příjmy, zakoupil luxusní rezidenci v Miami na Floridě. A přestože byl daňový únik vyčíslen na jen relativně nevýznamných 200 tisíc dolarů, poslal soud Al Caponeho na 11 let do vězení.

Verdikt byl dokonce protiprávní, protože jediný důkaz obžaloby z roku 1924 byl v čase soudu už promlčený. Jenže Al Capone se podle životopisce Eiga dopustil dvou závažných chyb.

Policie byla bezmocná. Al Capone sám nic nevlastnil, zločiny na jeho objednávku páchali jiní.

„Měl výborného právníka, který se vyznal v daňovém právu, ale ten se mu zdál příliš drahý. Proto si najal levnější právníky, kteří se v daňovém právu tak dobře nevyznali a na problém vůbec nepřišli." Druhou chybou prý byla Caponova chvástavost: „Ještě před konáním soudu se novinářům chlubil ,Podívejte se na mně, dostanu jenom 2,5 roku, to je jako nic', jenže soudce zlobilo, jak známému zločinci všechno projde," popisuje Eig ve své knize.

Nakonec si Al Capone celý trest ani neodseděl, protože už roku 1939 byl kvůli progresivní syfilidě propuštěn a až do své předčasné smrti v roce 1947 de facto jen živořil.

Pro nesmrtelnost Caponeho příběhu je však nejpodstatnější ona pointa potrestání. Tím spíš, že jen několik tehdejších amerických mafiánských špiček, jako byli kromě Al Caponeho třeba John Dillinger, Cester La Mare, Lucky Luciano nebo dvojice Bonnie Parkerová a Clyde Barrow, se podařilo lapit a aspoň část peněz jim zabavit. Mnohým dalším zločincům i obyčejným šmelinářům prohibiční zisky – celkem mohlo jít o zhruba 26 miliard dolarů – zůstaly a pomohly nastartovat kariéry jejich potomkům.

Některé mafiány z dob americké prohibice a boj jejich gangů zvěčnila úspěšná komedie Někdo to rád horké.Autor: Archiv

Všichni dobří mafiáni

Kdo tedy kromě Al Caponeho patří do první mafiánské ligy?

Lucky Luciano

Pokud jde o věhlas, šlape Al Caponemu nejvíc na paty asi Lucky Luciano, vlastním jménem Salvatore Luciano. Rodák ze Sicílie (1897) se roku 1906 přestěhoval s rodiči do USA. Už od dětství vydíral spolužáky, které za poplatek a pod hrozbou zbití „chránil". Později pašoval do New Yorku alkohol a zaměřil se na organizaci prostituce. Postupně zlikvidoval konkurenty a v roce 1931 stanul v čele newyorské mafie. Když jej v roce 1936 prokurátor Dewey obvinil z kuplířství a byl odsouzen na 30 let vězení, zdálo se, že Luciano končí jako Al Capone.

Jeho „kariéra" však měla nečekané pokračování. Po vypuknutí 2. světové války se americká vláda rozhodla využít Lucianových kontaktů a pod příslibem výhod mu dala za úkol usnadnit americkou invazi na Sicílii v roce 1943.

Kmotr kmotrů Lucky LucianoAutor: Archiv

Luciano skutečně znovu převzal řízení mafie, zadání splnil a roku 1946 byl za odměnu propuštěn na svobodu do Itálie. Pokusil se rozjet stavbu kasin na Kubě, ale víc uspěl se založením světového velkoobchodu s importem narkotik do USA.

V roce 1962 se rozhodl prodat práva na svůj nevšední životní příběh americkým producentům, ovšem těsně po schůzce s nimi zemřel na zástavu srdce. Protože mafie nesouhlasila se zveřejněním některých informací, spekuluje se, že Luciana otrávila.

Dutch Schultz

Rodák z Bronxu, vlastním jménem Arthur Flegenheimer, byl od malička především velmi opatrný sólista. S konkurencí nespolupracoval a o zisk se zásadně nedělil. V New Yorku donutil spoustu restaurací k placení pravidelného výpalného.

Postupně ovládl byznys se zakázanou hazardní hrou zvanou „policy", která se počátkem 20. století rozšířila po celých Spojených státech. Odhadovaný Schultzův výnos z tohoto zlatého dolu činil kolem tří set milionů dolarů ročně.

Král hazardu Dutch SchultzAutor: Archiv

Jenže „Rada kmotrů", ustanovená uvnitř mafie v roce 1931 bossem Luckym Lucianem, odsoudila Schultzovo jednání na vlastní pěst a nespolehlivost. Najala nájemného vraha Charlieho Workmana, který Schultze 23. října 1935 zabil.

Bugsy Siegel

Vynikl rozporuplnou kombinací krutosti, jemnosti a šarmu. Američan z New Yorku, který od mládí kradl a pracoval jako zabiják pro Luckyho Luciana, toužil být hercem a miloval společnost slavných lidí. S jednou italskou hraběnkou podnikl cestu do Itálie, kde se dokonce setkal s Mussolinim a s nacistou Goebbelsem.

Lamač ženských srdcí, starostlivý manžel i otec dvou dcer se nakonec dostal do Hollywoodu. S uměním to však mělo společného jen málo: rozpoznal totiž potenciál západního pobřeží USA pro organizovaný zločin. Vydíral filmová studia, kontroloval herny, organizoval i pašování drog z Mexika.

Kmotr a elegán Bugsy Siegel začínal jako zabiják ve službách Luckyho Luciana.Autor: Archiv

Nakonec se mu stalo osudným Las Vegas. Rozhodl se tam postavit luxusní kasino Flamingo, ale stavba se prodražila z 1,5 na 6 milionů dolarů, o které obral další mafiánské bosse. Ti Sieglovi dali ještě šanci, aby ukázal, že kasino vydělává. Jenže nevydělávalo, a tak se kmotři dohodli na Sieglově popravě. Bugsyho v červnu 1947 zastřelil v jeho domě v Beverly Hills střelec, který zůstal nevypátrán.

Johny Torrio

Al Caponův předchůdce a učitel vynikl krutostí, ale i diplomatickými schopnostmi a rychlým úsudkem, pro něž mu newyorské podsvětí říkalo „Lišák". Ovládl byznys s prostitucí a od roku 1920, kdy nechal zastřelit kmotra Jima Colosima, se stal bossem chicagské mafie. Pustil se i do pašování nelegálního alkoholu. Ve válce gangů ve 20. letech byl raněn, roku 1925 raději předal řízení organizace Al Caponemu a odletěl do Itálie.

Johny TorrioAutor: Archiv

Kvůli strachu z Mussoliniho se však vrátil roku 1928 do USA a investoval do nemovitostí. Stejně jako Al Capone byl roku 1939 odsouzen za daňové úniky, ale v roce 1941 byl propuštěn a pokračoval až do roku 1957 v kariéře počestného realitního magnáta.

Frank Costello

Také Frank Costello se narodil v Itálii, ale ještě jako dítě se s rodiči vystěhoval do USA. V New Yorku se v mládí seznámil s Luckym Lucianem, s nímž pak provozoval výherní automaty. Dokázal podplatit téměř kohokoli a kvůli kontaktům s politiky, soudci a policií získal přezdívku The Prime Minister (Premiér).

Boss Frank CostelloAutor: Archiv

Po zatčení Luckyho Luciana v roce 1936 se stal jeho úspěšným nástupcem v čele mafie. Přestože stál v letech 1952–1956 několikrát před soudem, vězení se vždy vyhnul. Koncem 50. let předal vedení mafie Vitu Genovesemu a až do smrti v roce 1973 žil v ústraní.

Kmotři 21. století

Své obávané kmotry má i dnešní mafie. Je však třeba rozlišovat mezi mafiánskými strukturami italskými, americkými, japonskými, mexickými, jihoamerickými, ruskými, ukrajinskými nebo balkánskými.

Kolébku organizovaného zločinu reprezentují jména jako Salvatore Riina (šéf sicilského klanu Corleonesi se stovkami mrtvých na kontě, dopadený roku 1993 a odsouzený na doživotí) či Nicholas Corozzo (současný šéf newyorského klanu Gambino je nyní ve vězení za korupci a hazard).

Co do brutality a bohatství si s nimi nijak nezadají třeba zakladatel japonského gangu Tosei-kai, tokijský kmotr Hisayuki Machii (1923–2002), nebo Čechům dobře známý šéf ruské mafie Semjon Mogilevič. Na rozdíl od Al Capona, který se na výlet do Prahy jenom chystal, když mu jej v roce 1930 překazilo policejní vyšetřování, Mogilevič k nám jezdil poměrně často. „Populární" se stal třeba díky legendární policejní razii v restauraci U Holubů v roce 1995.

Semjon MogilevičAutor: Archiv

Prim v mediální sledovanosti dnes ovšem hrají struktury ve Střední a Jižní Americe. Narkobaron Joaquín Guzmán Loera, zvaný Prcek, vládl donedávna drogovému kartelu Sinaloa. V roce 2001 byl podle časopisu Forbes druhým nejhledanějším mužem planety po Usámovi bin Ládinovi a zároveň 41. až 60. nejbohatším člověkem na světě. Podobnou „celebritou" býval do své smrti v roce 1993 i kolumbijský drogový baron Pablo Escobar, jehož Forbes zařadil na 7. místo nejbohatších lidí planety.

Mexický narkobaron Joaquín Guzmán Loera, zvaný Prcek, byl několikrát zatčen a několikrát se mu podařilo uprchnout.Autor: Archiv

Jenže když se řekne mafián, stejně si dodnes většina lidí představí upraveného gentlemana v pruhovaném obleku s „psími dečkami" na nohou a bohulibým vystupováním na veřejnosti. Prostě tak, jak byl mnohokrát filmově, divadelně i literárně ztvárněn klasik žánru – Al Capone.

Když je policie v důkazní nouzi

  • O tom, jak těžké je usvědčit mafiány ze spáchaných zločinů, se veřejnost poprvé dozvěděla právě na případu Al Capona. Nikoli vraždy a milionové zisky z nelegální činnosti, ale daňový únik ve výši pouhých dvou set tisíc dolarů se nakonec stal důvodem kmotrova zatčení a odsouzení.
  • Podobnou fraškou hrozil v roce 1937 i proces s Luckym Lucianem. Prokurátor Dewey kmotra všech kmotrů obvinil z kuplířství. Předvolal k soudu desítky svědků včetně 28 prostitutek, což Luciana rozezlilo. Tvrdil, že žaloba si tato svědectví vynutila tím, že dívkám nabídla zadarmo výlety do Evropy a taky stabilní zásobování drogami.
  • Soud absurdní námitce neuvěřil a Luciana poslal na třicet let do vězení. Přesto Luciano svým způsobem vyhrál: výměnou za pomoc americkému vylodění na Sicílii za druhé světové války mohl řídit z basy mafii a po válce získal i svobodu.