Historie

Alice Perrers: patnáctiletá dívka pobláznila stárnoucího krále

12. listopad 2017 četba na 4 minuty
Alice Perres

Alice Perres

Foto: ČTK

Stárnoucí muž zaslepený láskou k vypočítavé dívce. Toto klasické schéma, které obvykle nekončí dobře, ožilo také na dvoře anglického panovníka Eduarda III. (1312-1377).

Kolovala o ní zvěst, že pocházela z těch nejhorších poměrů. Jako nemanželské dítě dlaždiče a hospodské šlapky neměla žádné vyhlídky na společenský vzestup, přesto se stala nejbohatší a nejmocnější ženou Anglie. Ve skutečnosti nebyl původ Alice Perrers tak odpudivý.

Narodila se v roce 1348 v hrabství Hertfordshire do rodiny šlechtice Richarda Perrerse, který před jejím příchodem na svět zasedal v parlamentu. Zároveň měl vleklé spory s církví, na což doplatil. Roku 1350 se ocitl ve vězení a nakonec se z něj stal psanec bez majetku. Špatná rodinná pověst ulpěla také na Alici.

Vzpoura proti matce
Na britském trůnu v té době už více než třicet let seděl Eduard III., který se k moci dostal za velmi dramatických okolností. Když mu bylo čtrnáct let, jeho matka Izabela s pomocí svého milence Rogera Mortimera zbavila moci jeho otce a sama se ujala vlády. Eduard měl tatínka velmi rád a vše považoval za velkou křivdu. Mortimer se k němu navíc choval dost neurvale, což mu mladík vrátil i s úroky.

Krátce před svými osmnáctými narozeninami s družinou věrných přepadl matku a jejího milence na hradě Nottingham a uvrhl je do vězení. Mortimer byl bez řádného soudu zbaven majetku a popraven. K matce se nový král zachoval o poznání shovívavěji. „Za místo pobytu jí určil pěkný hrad, obklopil ji četným služebnictvem a poskytl slušný důchod. Sám ji pak navštěvoval dvakrát či třikrát do roka,“ uvedl Jean Froissart, což byl kronikář Václava Lucemburského, mladšího bratra Karla IV.

První dekády Eduardovy vlády se nesly ve znamení velkých úspěchů na politickém i bitevním poli. Během stoleté války vtrhl na francouzské území a jeho vojsko kráčelo od jednoho vítězství ke druhému. Protivníky rozdrtil třeba v roce 1346 v bitvě u Kresčaku, kde zahynul český král Jan Lucemburský.

Sluneční dáma
Postupem času se ale na Eduardovi začal podepisovat zhoršující se zdravotní stav. Každodenní vladařské povinnosti ho unavovaly, řada jeho blízkých rádců a vojevůdců zahynula při morových epidemiích.

Už od roku 1328 byl ženatý s Filipou z Hainault, s níž měl devět dětí. Jejich manželství všichni považovali za vzorové, ale v roce 1363 ho zcela rozvrátila tehdy patnáctiletá Alice Perrers. Není jasné, jestli jí jen přálo štěstí, nebo měla od počátku ďábelský plán, nicméně se jí podařilo proniknout do královského služebnictva a potom mezi dvorní dámy. Odtud měla už jen kousek k uvadajícímu králi. Výřečná a přítulná Alice ho dokonale omámila. Stala se jeho milenkou a Eduard jí poslouchal na slovo. Nic nedbal nářků své ženy ani svých rádců.

Věnoval se jen Alici a během tří let s ní zplodil tři potomky. Obdaroval ji pohádkovým jměním. V její moci skončily nejen šperky, ale také rozsáhlé pozemky. Kontrolovala 56 hradů a zámků, jezdila v královském kočáře, nosila Filipiny šperky, zastrašovala soudce a nechala si říkat „sluneční dáma“. Když Filipa v roce 1369 zemřela, nenašel se už nikdo, kdo by se Alici postavil.

Podnikavá milenka se také vdala. Jejím mužem se stal rytíř William Windsor, další bezohledný dvořan, který vysával královskou pokladnu.

Po Eduardově smrti však nastaly pro Alici krušné časy. Ztratila jediného spojence a stanula tváří v tvář pevnému šiku nepřátel. Ještě téhož roku ji parlament zbavil majetku a poslal do vyhnanství. Její další osudy nejsou příliš známé, ale patrně se do Anglie později vrátila a některé statky získala zpět. Zemřela zřejmě v zimě roku 1400. Pohřbena byla v Upminsteru na předměstí Londýna, její hrob se však nedochoval.