Co v zimě v Česku. Ve vinném světě se toho nic moc neděje a k tomu věčně smutná, šedá obloha. Nebyla jsem sama, kdo se letos v únoru vydal do Jižní Ameriky. Za přírodou, lidmi, parádními bifteky, ale hlavně za lahodnými malbecy (a také shirazy, cabernety a pinoty) nás cestovatelů-vínomilců vyrazilo celkem osm.
Opráším svou španělštinu a letíme, příští zastávka Argentina. Mimochodem, perfektní timing, na jižní polokouli právě odstartovalo období sklizně. Výběr destinace není dílem náhody, naopak. S největším vinným producentem Latinské Ameriky se skrze tamní krásná vína už trochu známe.
Odrůda Malbec, považovaná za vlajkovou loď argentinského vinařství, je jednou z mých nejoblíbenějších modrých odrůd. Konečně nastal čas, alespoň tedy pro mě, seznámit se s Argentinou osobně. Přistáváme v Mendoze a zanedlouho už sedíme nad senzační hovězí flákotou s lahví pěkného, hutného a ovocem napěchovaného cabernetu. Primárním cílem naší cesty není ztloustnout, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale navštívit pár vinařství v různých vinařských oblastech a dozvědět se o pěstování a výrobě vína co nejvíce.
Ochutnávání vína je regulérní práce, krásná, ale často velmi náročná.
Nejdříve malé rodinné vinařství Alfredo Roca u městečka San Rafael (oblast Mendoza), později středně velké Finca Las Moras (vinařská oblast San Juan). Zde si dovolím použít slovní obrat letenských hipsterů: obě vinařství nás moc baví. Prohlídku vinic, vinařství i sklepů vždy doprovází vydatná degustace celého portfolia. Jsme na služební cestě, a tak pracujeme do roztrhání těla. Ano, ochutnávání vína je regulérní práce, krásná, ale často velmi náročná.
Překvapení z vajec
Ještě než se vydáme dál na západ, na dechberoucí přejezd And, jejichž vrcholky leží celoročně pod sněhem, navštěvujeme jedno malé, údajně velmi zajímavé vinařství. Je to po cestě, proč ne. Tip jsme dostali od kamaráda vinaře z Chile, a tak jsme moc zvědaví.
Vinařství se jmenuje Zorzal (čti Sorsal a nezapomeň na španělský přízvuk na druhé slabice) a leží na úpatí stratovulkánu Tupungato, který je jedním z nejvyšších vrcholků And. Tyčí se do úctyhodné výšky 6570 metrů. Jsme na místě. Hory jsou až neuvěřitelně blízko. Vypadá to, jako by vyrůstaly přímo z nedalekých vinohradů. Náramná podívaná. Aby ne, nacházíme se v Gualtallary, v oblasti s nejvýše položenými vinicemi v celé provincii. Vinařství je na první pohled moderní a zasazené do nádherné krajiny nekonečných vinic, daleko od lidí.
Bio nebio
Vítá nás usměvavý Juan Pablo, nejmladší z bratrů Michelliniových. Klasický argentinský sympaťák lehce říznutý hipsterem z pražské Náplavky. Hola! Que tal? směje se a srdečně vítá naši výpravu.
Pozornost všech okamžitě upoutá skupinka obřích vajec, stojících u vchodu do vinařství. Jsou to betonové tanky vejčitého tvaru o objemu téměř 1800 litrů. Vlastně taková amfora-vajíčko, ve které víno bez jakéhokoliv zásahu či regulace teploty kvasí, ale i zraje, a to 5 až 12 měsíců v závislosti na odrůdě. Teplota uvnitř je po celý rok stálá a díky specifickému tvaru je víno neustále v pohybu. Jeho vývoj je tak rovnoměrný, vysvětluje Juan Pablo.
Hned ochutnáme. Čeká nás velice milé překvapení. Naturální vína „z vajec" jsou krásně hladká, ale zároveň pěkně divoká, v chuti plná a perzistentní. Prostě čisté, koncentrované ovoce, po dřevě ani památky. Paráda!
Naturální vína „z vajec" jsou krásně hladká, ale zároveň pěkně divoká, v chuti plná a perzistentní.
Vinice vinařství Zorzal se nachází opravdu vysoko – přes 1350 metrů nad mořem – a právě díky této výjimečné poloze lze říci, že jsou to vinohrady v bio režimu. Hroznům zde nehrozní plísně ani jiná onemocnění, a tak se zde vinař téměř bez chemie snadno obejde. V Argentině nic nevídaného, spíše běžná praxe. Na rozdíl od Evropy se tu však na certifikaci biovinic, respektive biovín příliš nelpí. Není třeba.
Hudba pro víno
Následuje prohlídka vinařství, která není o nic méně zajímavá, ať už architektonicky, či z hlediska vybavení. Kromě již zmíněných vajec se zde k výrobě vína používají také klasické nerezové a různě velké betonové tanky. Nedávné, pravděpodobně nemalé investice jsou patrné zejména ve sklepě.
V místnosti s množstvím barikových sudů, odkud se line hlasitá reprodukovaná hudba, potkáváme druhého z bratrů. Usměvavý Gerardo nám vysvětluje, že dobrou muziku nepouští jen lidem, aby se jim dobře pracovalo, ale také vínu, aby dobře vyzrávalo. Legrace? Možná... Ztlumí hudbu, abychom si mohli v klidu popovídat. To, co se o něm, jeho bratrech a celém vinařství dozvídáme, se nám líbí čím dál víc.
Autor: Denisa Novotná
Tohle není žádný winepunk, ale pořádný vinný rock'n'roll. Už teď je jasné, že dnes ochutnáme moc zajímavé kousky. Gerardo je totiž srdcař už na první pohled, Juan Pablo zase nekonvenční rebel. Tihle dva spolu s třetím bratrem Matíasem v roce 2008 opustili svá zaměstnání v bankovním sektoru a splnili si sen. Založili vinařství Zorzal, aby mohli dělat to, co je opravdu baví. A jak se při následné degustaci vín ukáže, dělají to moc dobře.
Malbec, Bonarda, Cabernet Franc
Degustace na terase s výhledem na zasněžené vrcholky And byla jedním z nejsilnějších zážitků naší cesty po Argentině. Už základní řada vín – Terroir Único – dává tušit, že jsme ve správný čas na správném místě. Z této řady mi v paměti utkvěl krásný zemitý pinot s příjemnou kyselinkou. Následují vína vyšší řady nazvané Gran Terroir, kde exceluje znamenitý malbec a již zmiňovaná vína „z vajec" řady EGGO. Pozornost na sebe strhává dvojce odrůd Bonaparte (Bonarda) a Franco (Cabernet Franc).
Nakonec dojde i na nějaké ty podpultovní specialitky doprovázené asadem – masem pečeným na ohni. Argentinské grilování je zážitek sam o sobě. O tom, že se k těmto vínům dokonale hodí kus kvalitního hovězího, není pochyb. Ať už je to kus žeber, pupek, vysoký či nízký rošťenec. Do této dokonalé harmonie není těžké se zamilovat.
A co říct víc? Vinařství Zorzal rozhodně nadchne vínomilce otevřené novým věcem, novým stylům, novým přístupům, novým vínům. V čem je to kouzlo? Více než dostatek slunce a zároveň relativně chladné klima způsobené vysokou nadmořskou výškou, vápenitá půda s křídovým podložím, která dodává vínům potřebnou mineralitu, a čistá voda z nedalekých And – to je esence místního terroir. K tomu přimíchejte naprosto neortodoxní přístup lidí, kteří vínem žijí, a dostanete Zorzal. Jen tak dál, chlapci.