Brouwerová, kterou zabil žralok u pobřeží západní Austrálie byla už třetí obětí žraloka během jednoho roku a celkem čtrnáctou od roku 2012. Její smrt tak nastarovala celospolečenskou debatu o tom, jak zastavit další útoky.
Některé druhy žraloků, jako například žralok bílý jsou navíc chráněni. Podle kritiků to může za jejich stoupajícími počty. Počet nevyprovokovaných útoků žraloky se během deseti let zdvojnásobil. Je pravda, že za tu dobu se také zvýšil počet obyvatel. Podle vyjádření surfaře a příležitostného rybáře Neddyho Van Dycka pro časopis The Economist vám ale „každý rybář řekne, že žraloků mnohonásobně přibylo". „Je to risk, který podstupuji pokaždé, když vyrážím na širý oceán," dodává.
Úřady mohou udělit výjimky z ochrany žraloků a někdy se uchylují k radikálním opatřením. V roce 2014 například nechaly zabít 68 žraloků měřících více než tři metry. Tentokrát se však chtějí uchýlit k méně drastrickým řešením. V plánu je systém zastrašovacích zařízení, založených na elektromagnetických vlnách, který by měl žraloky odradit. Jiná řešení včetně velkých sítí, rozmístěných podél pobřeží jsou kontroverzní díky zásahům do mistní fauny.
Podle nedávno zveřejněného průzkumu Univerzity of Sydney 75 procent Australanů preferuje méně drastické metody jako jsou letecké patroly. Výzkumníci také označkovali přes 200 žraloků s cílem zjistit a předvídat jejich výskyt a chování.
Realitou zůstává, že jen minimum lidí se za život setká s útokem žraloka. Kvůli žralokům zemřel stejný počet lidí jako v roce 1950, kdy populace byla třetinová. Díky lepší zdravotní péči tak dnes většina obětí útok přežije. Stejné riziko smrti vás tak v Austrálii podle statistik čeká třeba po bodnutí místním hmyzem.