1) Oddaný pobočník

JAROSLAV FALTÝNEK (52)

K Babišovi jej v roce 2001 přivedl dnes už bývalý manažer František Janů. Pomohl Agrofertu získat některé moravské zemědělské nákupní organizace skupiny Tchecomalt Group, kde sám svého času působil.

Někdejší agronom a zemědělský lobbista nakonec převzal řízení celé Babišovy zemědělské divize a svůj životní rytmus přizpůsobil majiteli – workoholikovi. Vstával doma v Prostějově ve čtyři hodiny ráno a vracel se z různých koutů Česka, kde sídlí Babišovy firmy, pozdě večer. Když se jeho šéf v roce 2011 rozhodl vstoupit do politiky, byl to právě Faltýnek, kdo mu následně budoval strukturu jeho politického hnutí. Vedení Agrofertu a byznysu se podle zdrojů týdeníku Dotyk v té době přestal věnovat.

Nikdo jiný než Faltýnek totiž v Babišově okolí politice tak dobře nerozuměl. Věnoval se jí od roku 1990. Byl nejdříve členem Zemědělské strany, po jejím zániku ČSSD (měl ovšem vždy i velmi dobré kontakty do ODS). Dlouhá léta působil v prostějovské městské radě, taktéž v zastupitelstvu Olomouckého kraje.

To, že se Faltýnek s Babišem pustil do vrcholné politiky, bylo přirozeným vyústěním jejich dosavadní spolupráce i Faltýnkova předchozího života. Stejně tak nepřekvapilo, že se stal šéfem poslaneckého klubu. Přesto spolu nikdy nejednali jako rovný s rovným. Babiš je vůči Faltýnkovi schopen vyjádřit i velmi odtažitý až pohrdavý vztah. Pro Faltýnka však zůstává nedotknutelným šéfem a moc neřeší, že už spolu nejsou v Agrofertu, ale na poli demokratické politiky, kde oponovat a nesouhlasit je přirozené.

Naproti tomu někteří lidé zase tvrdí, že Faltýnek sice napřímo svému bossovi nikdy neodporuje, ale umí mu tak dlouho vnukávat určitý názor, až ho Babiš přijme za svůj...

Do vrcholné politiky prosadil některé své bývalé kolegy, jsou hlavně v resortu dopravy. Milan Feranec, s nímž kdysi řídil Tchecomalt Group, je nyní 1. náměstkem ministra dopravy (a také vede kandidátku hnutí ANO v Olomouci). Pro stejný resort – na postu šéfky marketingového oddělení Českých drah – pracuje i Faltýnkova současná životní partnerka Lenka Linhartová (13 let pracovala v Agrofertu). Připomenout lze například také, že Českým drahám šéfuje bývalý manažer Agrofertu Daniel Kurucz a Ředitelství silnic a dálnic Soňa Křítková, taktéž původem z Agrofertu. K těmto dvěma prý ale má daleko kritičtější vztah.

2) Manažeři z "Al-Kejdy"

ZBYNĚK PRŮŠA (60)

Pětatřicet let pracuje ve valašskomeziříčské chemičce Deza. Od roku 1999, kdy ji po dlouhodobějším a krkolomném dobývání relativně levně spolkl Agrofert, působí v pozici generálního ředitele a předsedy představenstva. Díky tomu, že Andrej Babiš dnes vládne zemi, zastoupil ho od letošního ledna ve funkci šéfa představenstva Agrofertu. Nadále přitom řídí i Dezu, takže šéfovat koncernu s obratem téměř 240 miliard korun je pro šedesátiletého Průšu vlastně jen „vedlejšák". Věkem jsou oba vládci Agrofertu vrstevníky a tykají si.

„S panem Babišem se znám od roku 1993. V té době jsem působil v Deze jako obchodní ředitel a on mě jako tehdejší pracovník Petrimexu oslovil s žádostí o dodávku benzenu do závodu Chemko Strážske (chemička na Slovensku – pozn. red.). Za těch 20 let, které od té doby uplynuly, se známe velmi dobře, a myslím si, že i lidsky si docela rozumíme," svěřil se chemik z Rožnova pod Radhoštěm ve firemním tisku. Právě v roce 1993, ke konci ledna, vznikl v Praze Agrofert.

Průša je majitelem Valašského golfového klubu. Mezi lidmi z golfového prostředí má pověst „bodrého Moravana, co to s Babišem vždycky uměl". Golfový areál mezi Rožnovem a Dolní Bečvou prodala v roce 2009 radnice v Rožnově Průšově společnosti za 18 milionů korun. Někteří zastupitelé a místní lidé tehdy cenu kritizovali jako značně podhodnocenou. Město si před odprodejem nenechalo zpracovat znalecký posudek.

3) Rudí vykladači práva

ALEXEJ BÍLEK (59)

Když na to přijde, je prý Andrej Babiš schopen svého právníka a advokáta Alexeje Bílka, člena představenstva Agrofertu a několika dalších firem, „seřvat na tři doby". Vy mlčte doktore, ničemu nerozumíte, slyšeli svědci.

Doktor mu však svou loajalitu nikdy nevypověděl. Poslušně vykonávat příkazy šéfů se naučil už jako mladý. Za komunistického režimu působil Bílek na Vysoké škole politické ÚV KSČ, navíc v prověrkové komisi. Dříve používal akademický titul RSDr., kterému lidové vrstvy neřekly jinak než „rozhodnutím strany doktor". Byl to právě Bílek, kdo jako klíčový právník stál v minulých letech u všech důležitých Babišových majetkových transakcí a je tak živou kronikou jeho podnikání.

Týdeník Dotyk se od Bílka snažil například zjistit, za jakých okolností se s nynějším miliardářem seznámil a nakolik se vyrovnává s nynějším mediálním zájmem o jeho minulost. „Jako advokát vám na vaše otázky nebudu odpovídat," reagoval stroze Babišův právník.

4) Ministerští Mudžahedíni

LUKÁŠ WAGENKNECHT (36)

Dříve se zabýval interním auditem na ministerstvu vnitra, ve firmě Foxconn, kontroloval i čerpání peněz z evropských fondů ve středních Čechách. Nyní je prvním náměstkem ministra financí Andreje Babiše. Upozornil na sebe již po nástupu, kdy po ministerstvu hledal nehospodárně nakoupené notebooky a tiskárny. O dění na úřadu píše bývalý blogger na Twitteru.

Ještě předtím, než stanul po boku Andreje Babiše, se dalo tušit, kudy se ubírají sympatie a ambice tohoto experta na finanční řízení a vnitřní kontrolu. Psal pro server Česká pozice, který financoval majitel Agrofertu. V článcích tepal do hýření s evropskými dotacemi a selhání kontrolního systému. Při své erudici si ale třeba nikdy „nevšiml", jak například Babišův Agrofert postavil s podporou Evropské unie ve středních Čechách za stovky milionů areál Čapí hnízdo pod krycí identitou malé nezávislé firmy, což bylo v příkrém rozporu s pravidly dotačního programu.

Kritizoval mimo jiné Kalouskova náměstka Jana Gregora, svého nynějšího kolegu. Podává také trestní oznámení kvůli údajně předraženým zakázkám. Bude excesům s eurodotacemi a rozhazováním peněz ze státního rozpočtu konec? Některé zdroje uvádějí, že má vyšší ambice než sedět na ministerstvu a zajímal se třeba o post šéfa ČEZ.

Na ministerstvu mu dal Babiš údajně velmi volnou ruku v personálních otázkách, a náměstek „pročistil" úřad opravdu z gruntu až k šéfům odborů. Podle svědků funguje praxe, kdy úředníci mohou anonymně upozornit na nekalosti ve svém okolí, dokonce i formou oznámení do speciálně k tomu zřízeného „kaslíku". Má trvalé bydliště v Pardubicích. Podle obchodního rejstříku je spolumajitelem firmy Cordex System, prodávající spotřební elektroniku.

5) Souvěrci z byznysu

JIŘÍ ŠIMÁNĚ (64)

Majoritního akcionáře skupiny Unimex Andrej Babiš vždy plně respektoval, vážil si jeho úspěchů a měl k němu důvěru. Hanlivý výraz na adresu Jiřího Šimáně byste od majitele Agrofertu nikdy neslyšeli, což je celkem unikátní.

Náklonnost je oboustranná. Společným tématem se stala mnohaletá kritika českého „korupčního" systému. „Podporoval jsem jej v jeho začátcích, podporuji a podporovat budu, pokud zůstane Babišem, jak jsem ho znal," uvádí pro týdeník Dotyk Šimáně, do jímž ovládané skupiny patří například letecká společnost Travel Service, cestovní kancelář Canaria Travel, několik hobbymarketů a firmy zabývající se dovozem a distribucí alkoholu.

S Babišem mají velmi podobnou minulost: mládí v podnicích zahraničního obchodu (Šimáně v českém Strojexportu, Babiš ve slovenském Petrimexu), předlistopadová práce obchodního zástupce v Africe (Šimáně v Zambii, Babiš v Maroku), vzájemné sympatie mohlo zvýšit i to, že jako delegát Strojexportu v Africe kdysi působil i Babišův otec Štefan. I polistopadové osudy jsou velmi podobné: budování soukromé firmy od nenápadných začátků po pozdější miliardové obraty.

A ještě jedna věc je spojuje: také Jiří Šimáně byl v minulosti veden v seznamu spolupracovníků někdejší Státní bezpečnosti a také jemu se podařilo přesvědčit soud, že registrace byla neoprávněná. Šimáně toho ovšem dosáhl podstatně dříve než Babiš, již v roce 2006.

„V soudním odůvodnění se říká, že mě Státní bezpečnost sledovala jako studenta od roku 1972 do roku 1974 z titulu mého styku s emigranty. V roce 1974 spis uzavřela s tím, že výtěžnost je nulová. V roce 1977 StB spis předala do archivu, 21. března roku 1989 byl skartován," popsal Šimáně již dříve autorům tohoto článku své opletačky s komunistickou tajnou policií.

6) Osudová sekretářka

MONIKA BABIŠOVÁ (40)

Její příběh v mnohém připomíná story současné manželky nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Původně „pouhá" asistentka, která svého šéfa dokázala oslnit natolik, že se stali životními partnery a dnes tak už vystupuje jako žena miliardáře. Stejně jako Renáta Kellnerová i Monika Babišová našla novou životní zálibu v oblasti architektury a designu. Co sama vymyslí, to muž ochotně platí.

Babišová se narodila v Litoměřicích, absolvovala střední ekonomickou školu a výdělečnou činnost začínala jako asistentka v lovosické Lovochemii. V mládí se vdala a brzo zase rozvedla. S Babišem se seznámila už na samém začátku jeho českého podnikání, před dvaceti lety, kdy tehdy ještě malá firma Agrofert sídlila v Praze na Václavském náměstí. Nyní spolu mají dvě děti, dceru Vivien a syna Frederika.

Manželství ale neuzavřeli. Monika, dívčím jménem Herodesová, si pouze změnila jméno „kvůli dětem". Moničin designerský rukopis nesou všechny nemovitosti, odkud Babiš momentáně řídí svůj byznys i politiku – přestavěná Sokolovna v Průhonicích, vzdělávací a rekreační areál Čapí hnízdo na Benešovsku i sídlo firmy Agrofert na pražském Chodově, k němuž bylo přistavěno Centrum pohybové medicíny profesora Pavla Koláře. Skrze vybraná média pomáhá životnímu partnerovi vytvářet obraz „úplně normálního táty a úplně normální rodiny", což nepochybně přispívá k jeho současné popularitě.

7) Hlídací pes

ISTVÁN LÉKO (51)

Přestože současný šéfredaktor Lidových novin, respektovaný reportér a investigativní novinář není v hierarchii Babišovy mediální skupiny zdaleka nejvýše, nepochybně nikdo jiný z českých žurnalistů nemá s Babišem vybudovaný tak dlouhý a důvěrný vztah. Sám Léko veřejně přiznal, že už dvacetiletý.

Započal v době, kdy Babiše ještě nikdo neznal, kdy byl anonymním obchodníkem se zemědělskými a chemickými komoditami. Ale už tehdy měl velmi dobré informace o dění v české politice a byznysu a z novinářského hlediska byl tak cenným kontaktem. Babiš a Léko mají podle pozorovatelů mnoho společného – slovenský původ, nadprůměrnou pracovitost, podobný verbální projev i mnohé charakterové vlastnosti.

Když se letos v dubnu v Praze konala veřejná debata na téma „Je svoboda médií v ČR ohrožena?", šéfredaktor Lidových novin tam opakovaně prohlásil, že Andreji Babišovi věří. Prý věří, že do svých novin nebude nikdy zasahovat a ponechá novinářům svobodu. Také ale například předpověděl, že Babiš dopadne jako filmový Forest Gump – v jeden moment se rozhodne, že se svým politickým „během" skončí a ponechá za sebou osamělé všechny ty, které svým sportovním výkonem dokázal strhnout.

Otázky o možných dopadech Babišova politického běhu a jeho konečnosti se ale nemohou vyhnout ani světu médií. Když Léko v roce 2010 zakládal svou firmu Léko Media Group a zpravodajský server Česká pozice, prohlásil tehdy, že jeho „obsah nebude diktovat smrtící tandem špatné politiky a byznysu".

V té době ještě málokdo tušil, že skrytým velkorysým sponzorem tohoto ambiciózního mediálního projektu je právě Andrej Babiš. Dnes už firma Léko Media Group neexistuje, z rejstříku byla vymazána, zfúzovala s Babišovým vydavatelstvím Mafra. Tedy s podnikem, který patří vicepremiérovi a šéfovi politického hnutí ANO. A tak původní heslo o smrtícím tandemu nabralo v nových českých reáliích poněkud jinou podobu.

8) Odpadlíci

PAVEL ŠVARC (58)

„Je pravda, že jsme se s Andrejem Babišem rozešli, několik let jsem s ním nemluvil – ale už se k tomu ani nechci vracet," řekl týdeníku Dotyk Pavel Švarc, když byl nedávno v Praze, odkud opět odlétal do Moskvy. Pracuje totiž v Rusku už od roku 2008 pro jiného magnáta, Karla Komárka. Pro jeho skupinu KKCG na východě vybudoval například ropný terminál.

Byly však doby, kdy představoval pro Babiše úhlavního spojence. Na počátku devadesátých let byl krátce generálním ředitelem Pražské cukerní společnosti, pak pracoval pro francouzskou cementárenskou firmu Lafarge.V roce 1997 se ovšem stal šéfem chemičky Lovochemie, a dva roky poté generálním ředitelem tehdy ještě státního Unipetrolu. Právě ovládnutí Lovochemie přitom označuje i sám Babiš ve vlastním „podrobném životopise" za jediný diskutabilní bod ve své jinak zářné akviziční kariéře. Ne, že by snad přiznával své pochybení, ale připouští fakt, že ovládnutí Lovochemie mu trvalo dlouho a bylo provázeno i policejním vyšetřováním.

Není bez zajímavosti, že na toto vyšetřování, které vyznělo do ztracena, dozírala nynější pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová (k mnohým lidem z Babišova okolí má velmi blízko, ale její vztahy se samotným Babišem údajně nyní nejsou úplně přáteské). Více zdrojů přitom hovoří tom, že Agrofert si Lovochemii de facto zprivatizoval transakcemi za peníze státního Unipetrolu. Ještě nedávno to týdeníku Dotyk připustili dva tehdejší účastníci dění. S poukazem na to, že si nyní nechtějí proti sobě poštvat mocného ministra financí, však nakonec rozhovory na toto téma zatím odmítli...

Pavel Švarc svou úlohu také komentovat nechce. S Babišem ovšem zůstali nejlepšími kamarády ještě po roce 2005, kdy nakonec Unipetrol vláda prodala polskému PKN Orlen. Švarc tehdy „přesedl" do křesla státní firmy Čepro.

Proč se nakonec tandem Švarc–Babiš rozpadl, těžko zjistit přesně. Podle více názorů prostě proto, že majitel Agrofertu už svého kolegu jednoduše přestal potřebovat a přeorientoval se na nové „koně" kvůli novým transakcím. Přestože prý právě díky Pavlu Švarcovi kdysi Babiš udělal zajímavé obchody, v nichž šlo o mnoho miliard korun.