V určitou životní chvíli začneme řešit svůj rodokmen. Začne to poměrně nevinně. Někdy jen jako domácí úkol, který děti přinesou ze školy, jindy hledáme pro své blízké zajímavý dárek… Podobně jsem se k tvorbě rodokmenu dostala i já. Přála jsem si totiž originální a neotřelou pozornost ke strýcovým devadesátinám. A také jsem tak trochu chtěla odkrýt některá bílá místa v rodinné historii.

V linii svého otce jsem se dostala už poměrně daleko – do 17. století. Díky tomu jsem zjistila, že můj pradědeček neměl třináct dětí (jak se u nás v rodině tradovalo), ale rovných sedmnáct. Že se v naší rodové linii objevovaly velmi často sňatky starších žen s mladšími muži i že můj druhý pradědeček byl nemanželským dítětem a sám si jiné nemanželské dítě osvojil. A také jsem objevila několik nových vzdálených příbuzných, s nimiž si dnes občas píšu.

Detektivka s nečekaným rozuzlením
Vytváření rodokmenu je ovšem nebezpečný koníček a dokonalý požírač času. Neznám lepší způsob prokrastinace, než několik hodin na počítači procházet strom své rodiny, klikat na jednotlivé osoby, prohlížet jejich archivní fotografie nebo hledat shody s jinými badateli. A pozor – rodokmen není nikdy hotov!

Zažila jsem i dvě neuvěřitelné příhody. V bývalém zaměstnání jsem spolupracovala s asistentkou Markétou, která nesla velmi typické české příjmení, shodou náhod stejné, jako bylo rodné jméno mé matky. Při oslavě Markétiných třicátin mi její otec ukázal rodokmen své rodiny. A já v něm uviděla i svého předka a zjistila, že jsme skutečně příbuzní.

O rok později, již v novém zaměstnání, se podobná situace opakovala. Kolegyně měla stejné příjmení jako já, jehož nositelů i nositelek je v Česku velmi mnoho. Jen ze zvědavosti jsem jí svůj rodokmen ukázala a obě jsme s překvapením zjistily, že nejde o náhodu, její tchán a můj tatínek totiž byli bratranci.

Aplikace mohou vše ulehčit
Rodokmen lze sestavovat rovnou od stolu a využití správného softwaru vám práci výrazně ulehčí. Jedna z nejpopulárnějších služeb je My.Heritage. Nabízí tvorbu a sdílení rodokmenu s fotografiemi lidí zdarma, a za poplatek má ještě celou řadu dalších pokročilých funkcí.

MyHeritage má navíc českou mutaci, uživatelské prostředí je v naší mateřštině a přitom se propojíte s celosvětovou databází o více než miliardě profilů. Velkou výhodou je, že při vyplňování informací zjistíte přítomnost vlastních předků v cizím rodokmenu a dostanete tak možnost se propojit a získat informace zpracované už někým jiným, což je výrazná časová i finanční úspora. Rodokmeny ale samozřejmě nemusejí být veřejné, můžete si je uchovávat v tajnosti jen pro sebe a svou rodinu.

Inteligentnější Facebook
Aplikace My. Heritage slouží v postatě jako takový inteligentnější Facebook. Během krátké doby od registrace se můžete propojit s blízkými příbuznými, ale i těmi, o jejichž existenci jste možná dosud nevěděli. Systém vám velmi často posílá upozornění na nové příbuzně (dokonce informuje i o jejich narozeninách!) a na shody vašeho rodokmenu s rodokmeny jinými. Je jen na vás, abyste daný odkaz rozklikli a ověřili.

Ke každému předkovi vám aplikace přiřadí důležitá data, která jste vyplnili buď vy, nebo vaši registrovaní vzdálení příbuzní. Z toho plyne i určitá nevýhoda – nikdy si nemůžete být jisti, že daná informace je skutečně ověřená a pravdivá. Zábavným produktem jsou i statistiky, jež se týkají vašeho rodokmenu (četnost jmen, významné lokality). Z dostupných dat lze vytvářet tisknutelné rodokmeny v podobě běžných diagramů.

Software služby Family Tree Builder si lze stáhnout do počítače a pracovat přímo v něm. A i tento program je zdarma, v češtině a jednoduše ovladatelný. Samozřejmě nabízí propojení s MyHeritage či možnost exportu dat na server a sdílet tak databázi s ostatními. Program nabízí rovněž zajímavé funkce na doplňování popisků k fotografiím, možnost spolupráce s dalšími uživateli například na identifikaci neznámých lidí na fotce či dokládání genealogického stromu digitalizovanými dokumenty.

Další vychytávky

Bezplatný program Legacy Family Tree vytváří databáze, které nejsou nikterak limitované a mohou obsahovat dokonce tisíce záznamů. Můžete do ní ukládat samozřejmě jména, ale také přezdívky, datace, místa, poznámky, zdroje, fotografie, audio nahrávky a další rodinné informace. Editace probíhá ve velice jednoduchém rozhraní, které je schopen ovládat i uživatel začátečník. V nové verzi 9.0 byla přidána možnost hledat v několika celosvětových genelogických databázích, zálohovat do cloudu, zaznamenat a organizovat příběhy předků, popsat osoby neomezeným počtem hashtagů, automaticky řadit záznamy při zápisu a mnoho dalšího. V Legacy Chartingu je možné nastavit evropský formát data.

Zdarma šířený genealogický databázový program Ancestry české provenience, známý dříve pod názvem Rodokmen, umožňuje uživateli uložit nejrůznější informace o svých příbuzných, vytvářet mezi jednotlivými osobami příbuzenské vztahy, vkládat doplňující fotografie či jiné soubory. Pochopitelně na závěr vygeneruje několik druhů příbuzenských stromů. Nabízí také funkce typu výročí, statistiky, hledání příbuzenských vztahů mezi osobami, spojování dvou rodokmenů, kalkulačku dat a také export do genealogického standardu GEDCOM. Některým náročnějším uživatelům ale nemusí vyhovovat. Samozřejmě existují i další oblíbené systémy – například WinFamily či GenoPro.

Stará dobrá klasika trochu jinak
I klasická cesta vyhledávání v matrikách se výrazně zjednodušila, neboť většina matrik je dnes už dostupná online. Někdy ovšem trvá hodně dlouho, než v matrikách najdete, co hledáte. Možná taky některého předka nenajdete vůbec, případně za dlouhou dobu, klidně jen díky náhodě. Ale to není překážka – vždyť pátrání v historii je na celém rodopisu to nejzajímavější.

Postup je jednoduchý: nejdříve kliknete na stránky http://www.genealogie.cz/aktivity/digitalizace/, poté najděte oblast, ve které předek, jehož hledáte, žil, působil, pracoval, oženil se nebo zemřel. Podle mapy si kliknete na oblastní archiv, pod něhož příslušná obec spadá. Jednotlivé archivy používají pro oskenování materiálů různé postupy a systémy, z vlastní zkušenosti mohu říci, že ne každý je pro začátečníka naprosto srozumitelný. Jakmile ale najdete vhodnou obec a zvolíte i příslušnou matriční knihu, už jen hledáte pouze konkrétní datum nebo jméno.

Stále se nabízí i zaplatit si genealogické služby odborníka, jenž se tvorbou rodokmenu živí a připraví vám rodokmen přímo na klíč. Ale ruku na srdce – není škoda se připravit o tak báječné dobrodružství?

Užitečné odkazy

http://www.genealogie.cz
www.rodclan.cz
www.genea.cz
www.patranipopredcich.cz
https://www.myheritage.cz

KAŽDÝ JEDINEC SE PODÍLEL NA HISTORII

Při tvorbě rodokmenů poskytují neocenitelnou pomoc i místní archivy. Své o tom ví i velkomeziříčský archivář, historik a spisovatel Martin Štindl.

V čem konkrétně může začínajícímu genealogovi či amatérskému badateli archiv pomoci?
Určitě mu pomůžeme propojit současnost, či nedávnou historii jeho rodiny s hlubší minulostí. Ukážeme mu zdroje informací a prameny, které ho seznámí se staršími generacemi, navíc mu ukážeme základní metodu, jak postupovat.

Jde o placenou službu? Předpokládám, že pracovníci archivu mají dost svých úkolů i starostí.
Badatel nebo genealog, který k nám přijde, většinou ví, jaké jsou metody genealogické práce, a žádá pouze předložení některých archiválií, ze kterých čerpá. Nahlížení do archivu je zdarma, zpoplatňovány jsou až služby reprodukční a reprografické. Anebo si u nás lze nechat zpracovat a zjistit nějaké informace, klidně i genealogického charakteru, a pokud vyžadují hlubší archivní rešerši, jde pak už o službu placenou. Genealog od nás většinou nepožaduje vyhledávání kompletního rodokmenu, jeho sestavení trvá zpravidla delší čas a náklady by pak převýšily možnosti jeho zájmu a ochoty.

Obrátil se na vás nějaký amatérský badatel s opravdu kuriózní prosbou?
Pomáhali jsme formou placené rešerše jednomu Čechoameričanovi, který neměl možnost bádat, a náklady za rešeršní práce mu nepřišly nedostupné. Nechal si od nás zpracovat základní rodovou linii. Nešlo ale o genealogii sestavenou prostřednictvím matrik, to zvládl vlastními silami, spíše se jednalo o prohloubení rodopisu ještě do předmatričního období, což bylo zajímavé, protože jsme se dostali skutečně až do druhé poloviny šestnáctého století, kam už matriky nesahají. Jeho příbuzní náleželi k elitám města a významné postavení si udržovali skutečně až do šestnáctého století. O výrazné překvapení sice nešlo, nicméně zajímavá zakázka to byla.

Vy sám jste se pustil do svého rodokmenu?
Svůj rodokmen zpracovaný nemám, ale samozřejmě jsem zvědavý byl. Moji zvědavost utišily vzpomínky a rodinné paměti pradědečka, které psal pro mého dědu. Zápisky tehdy dovedl až do konce osmnáctého století, což mi v době mých gymnaziálních let přišlo fantastické. Nějak mě tyto informace stačily a už jsem v tom nepokračoval. Příležitostně se tomu možná trochu věnuji, ale nijak systematicky.

Když jsem hledala informace o svých předcích, poslal jste mi tzv. sčítací operáty. Jak tyto dokumenty fungují a co všechno z nich můžeme zjistit?
Sčítací operáty jsou materiál, který vzniká při sčítání lidu. Určitě si ještě z dějepisu pamatujete, že první sčítání lidu zavedla Marie Terezie, bohužel, tak staré většinou operáty nejsou. Z tereziánských sčítání známe pouze nějaké sumární výsledky. Ale od poloviny devatenáctého století, tedy od roku 1857, jsou u nás zachovány sčítací operáty pro každou obec v celém okresu. Sčítání se opakovala zhruba po deseti letech, genealog má možnost časových řezů do vzorku obyvatel, respektive tehdejší populace v každé vesnici a v každém domě. Přinášejí základní osobní údaje, jméno, příjmení, datum a místo narození, náboženské vyznání, povolání, případně živnost, nebo způsob obživy.

Jako archivář a historik jste se dostal do styku s mnoha kronikami. Jde o bezpečný a pravdivý pramen?Kronika nikdy není objektivní pramen, vždy jde o pohled nebo obraz, který je do značné míry odrazem doby svého vzniku a osobnosti kronikáře. Ale je to pramen vděčný a v podstatě nejpohodlnější. Kronika nabízí čtenáři už nějaký obraz a on si prostřednictvím ní udělá velmi rychle představu o dějích v minulosti, zatímco pokud si má představu utvořit přes dobové úřední prameny, které zpravidla nejsou tak sdělné a vyprávěcí, dá to mnohem víc práce. Takže každý raději začne kronikou… A někdo přemýšlí trochu víc a výpověď kroniky se snaží konfrontovat s dalšími dobovými prameny. Může pak zjišťovat míru zkreslení a osobního zabarvení, ať už vlivem doby či postoje kronikáře.

Jaké jsou ještě další možnosti bádání? Kam se člověk může obrátit, pokud v archivu či matrice nesežene potřebné informace?
Samozřejmě existují muzea a další paměťové instituce, které mají v zásadě dobrou vůli zájemcům pomoci. Potíže samozřejmě mohou nastat ve chvíli, kdy už neexistují žádné relevantní prameny, jež by byly schopny odpovědět na kladené otázky. Když například dospějete s genealogií do nejstarší dochované matriky a pokud pro danou obec nejsou zachovány pozemkové knihy a urbáře, v nichž se vám sice mohou objevit nositelé vašeho jména a potenciální příbuzní, pak už nikdy nebudete mít ale jistotu přímé příbuzenské vazby.

Proč v poslední době zažívá genealogiie takový boom?
Prolínají se v tom dvě hlavní tendence. Jednak je to technický pokrok a možnost využití genealogických aplikací. A za druhé je to vlivem individualizace historie, což souvisí s vývojem historiografie jako takové. V odborném bádání se přešlo od velkých politických dějin, které určovali státníci, k mikrohistorii a k jednotlivému člověku. V podstatě se ukázalo, že každý jednotlivec mohl prožít, anebo se nám to s odstupem času tak může jevit, zajímavý život i zajímavý historický příběh. Ve chvíli, kdy k minulým generacím cítíme osobní příbuzenskou vazbu, jsou pro nás mikropříběhy zajímavé. Indivuálně zajímavou a neobyčejnou historii může mít totiž každý z nás.

Mgr. Martin Štindl, Ph.D., (*1969) se narodil v Jičíně, absolvoval Filozofickou fakultu MU v Brně. Působí jako historik a archivář Státního okresního archivu Žďár nad Sázavou, zabývá se zejména obdobím raného novověku v prostředí poddanských měst jihozápadní Moravy, dějinami sociálních a náboženských menšin. Napsal několik knih o Velkém Meziříčí, kde žije i pracuje – Velké Meziříčí v zrcadle dějin, Z Meziříčí za oceán či Velká Mezeříč Františka Ignáce Konteka.