Díky pramenu, který vyvěrá ze země v podhůří Pyrenejí, se zázračně uzdravilo už více než 7200 lidí. Z lékařského hlediska je oficiálně uznáno přibližně sedmdesát případů nevysvětlitelného zlepšení zdravotního stavu. Není divu, že do Lurd každoročně proudí davy návštěvníků. U zrodu jednoho z nejslavnějších poutních míst stála dívka, která neuměla číst ani psát.

Bernadette Soubirous, dcera místního mlynáře, se v únoru 1858 vydala na dřevo. Společnost jí dělala sestra Toinetta a kamarádka Jeanne. V jednu chvíli se Bernadette opozdila a ucítila zvláštní závan větru. Po chvíli přišel ještě jeden. Dívka se ohlédla.

Z výklenku nedalekého skalního útvaru zvaného Massabiellle se linula jasná záře. Uprostřed ní stála nádherná mladá žena v bílém rouchu s modrou šerpou. Na hlavě měla závoj, ruce sepjaté k modlitbě, přes zápěstí jí visel růženec. Když pokynula, aby dívka přistoupila blíž, Bernadette ve strachu utekla.

O tři dny později si dodala kuráž a v doprovodu několika kamarádek se opět vydala ke skále. Znovu spatřila nádhernou ženu a začala se k ní modlit. Její přítelkyně však neviděly nic zvláštního, pouze Bernadette ve zvláštním transu. Snažily se ji probrat, dokonce shodily ze skály několik kamenů, ale marně. Bernadette sama procitla až po chvíli.

Zvěst o zvláštním úkazu se rozkřikla po okolí a Bernadettu provázelo na další setkání se zjevením stále více zvědavců.

Během pěti měsíců spatřila zářící postavu celkem osmnáctkrát. Při devátém setkání ze dne 25. února začala lézt po čtyřech kolem skály a v jednom místě začala horečně hrabat, až se udělala malá prohlubeň naplněná vodou. Bernadette se lačně napila bahnité vody a zbytkem si umyla obličej.

Tvrdila, že vše dělala na pokyn zjevení. V ten moment ji většina z asi 350 přihlížejících definitivně odsoudila jako blázna. Stále totiž platilo, že zářící ženu nikdo jiný neviděl.

Z louže se ale brzy stala studánka a začal z ní vyvěrat potůček. Krátce poté se zázračně uzdravil první člověk, který se z ní napil. Bernadettu vyslýchali četníci i prokurátor, ale dívka jen opakovala, že její vidiny jsou skutečné. Na počátku března ji ke skále provázelo už deset tisíc lidí.

Církevní celebrita

Naposledy se Bernadette setkala se zjevením 16. července. Krásná paní se jí nikdy nepředstavila, pouze o sobě prohlásila, že je „neposkvrněné početí“. Všeobecně se předpokládá, že šlo o Pannu Marii.

Bernadette si v dalších letech užívala života církevní celebrity. Řada lidí ji uctívala, jiní se jí báli, další pomlouvali. V roce 1866 vstoupila do kláštera u města Nevers ve střední Francii, kde se konečně naučila číst a psát. Přijala řeholní jméno Marie Bernarda a snažila se pomáhat potřebným.

Sama přitom měla velké zdravotní problémy. Už v jedenácti letech prodělala choleru, což jí navždy podlomilo zdraví. Později trpěla astmatem, tuberkulózou a podle všeho i rakovinou. Zemřela šestnáctého dubna 1879 ve věku pětatřiceti let.

Tím ale její příběh neskončil. Po třiceti letech bylo její tělo exhumováno a všichni přihlížející zůstali v šoku. Bernadettiny šaty se rozpadaly, prsten rezavěl, ale její tělo bylo téměř netknuté. Situace se nezměnila ani po dalších deseti letech. Od roku 1925 je v klášteře její tělo vystaveno ve skleněném sarkofágu. O osm let později byla prohlášena za svatou.

Nad studánkou, kterou vlastnoručně vyhrabala ze země, se od roku 1876 tyčí bazilika Neposkvrněného početí a každoročně tam přijede přes deset milionů lidí z více než 140 zemí světa.