Celkem 68 týmů zastupujících americké univerzity, čtyři konference po 16 týmech a nakonec jedno velké finále. Takový je turnaj Divize I vysokoškolského basketbalu organizovaný Národní vysokoškolskou atletickou asociací (NCAA). Celá tato březnová událost patří pro milovníky sportu ke každoročnímu potěšení, během kterého si všichni (včetně amerického prezidenta) poctivě vyplňují turnajového pavouka a tipují vítěze. I proto se celé akci přezdívá March Madness – březnové šílenství.

Turnaj byl založen už v roce 1939. Účastní se jej 32 univerzitních týmů, které vyhrály své divize a dalších 36 univerzit, jež dostanou jakousi divokou kartu. Loňské finále turnaje se odehrálo čtvrtého dubna v Houstonu. Tým Villanova Wildcats z Filadelfie porazil díky koši v poslední vteřině mužstvo North Carolina Tar Heels skórem 77:74. Zápas pouze stadionu NRG Stadium sledovalo 74 340 diváků.

Dalších 17,8 milionů Američanů se podle agentury Nielsen přidalo u televizních obrazovek. Jde o druhý nejsledovanější přenos vysokoškolského basketu na kabelové televizi hned po loňském semifinále, které sledovalo v průměru 28,3 milionů diváků.

Klání čtyř nejlepších týmů bylo přitom poprvé v historii odvysíláno exkluzivně celé pouze v kabelové televizi. Letos se ale celá akce opět vrací na televizi celostátní. Televizní sítě CBS a Turner Sports v roce 2010 podepsaly čtrnáctiletý kontrakt na 10,8 milionů dolarů s tím, že se stanice budou střídat. Pro porovnání, celostátní CBS naladí 116,4 milionů amerických domácností, kabelovou TBS okolo 93,8 milionů domovů.

A nejenže Američané sledují basketbalové vysokoškoláky, ještě radši na ně sázejí. Podle předpokladů Americké asociace hazardu se během loňského roku prosázelo obrovských 9,2 miliardy dolarů. Pouze 262 milionů přitom šlo přes oficiální legální sázkové společnosti. To z March Madness dělá největší hazardní sportovní událost roku. Tolik peněz se neprosází ani při sledovaném finále Národní ligy amerického fotbalu Super Bowl, byť to se jinak považuje ve Spojených státech za sportovní událost číslo jedna.

„Vášeň Američanů pro sázení pohání bezkonkurenční popularitu March Madness," potvrzuje prezident asociace.

Oblibu vysokoškolských sportů potvrzuje i fakt, že deset největších stadionů na americký fotbal patří univerzitám. Michiganská univerzita dokonce tvrdí, že během zápasu je jejich stadion čtvrtým největším městem ve státě Michigan. Tak či onak právě tento univerzitní stadion přes 107 tisíc diváků je druhým nevětším stadionem na světě a prvním na americkém kontinentu.

Hrají "profi amatéři"

Přitom jde pořád o vysokoškolskou událost a všichni sportovci jsou tudíž amatéři a za své výsledky nedostávají žádnou odměnu. Organizace NCAA má nad hráči přesto dost velkou moc. Před účastí v soutěži musí sportovci podepsat jednoduchý formulář, ve kterém prohlašují, že jsou amatéři. Tím se vzdávají jakýchkoli peněz získaných ze hry.

Také slibují, že se budou řídit všemi pravidly velkého čtyřistačtyřicetistránkového manuálu, podle kterého hráči například nesmějí přijmout žádný peněžní ani materialistický dar. Podle NCAA navíc nemůžete dát jednomu sportovci něco, co nedáte i ostatním. „Na oplátku nabízíme sportovcům úžasnou možnost se vzdělávat na nejlepších univerzitách na světě," řekl prezident NCAA Mark Emmert.

Univerzity, jejichž týmy basketbalu nebo amerického fotbalu hrají jednu ze dvou nejvyšších divizí NCAA, mohou svým studentům nabízet prestižní sportovní stipendia. Studenti-sportovci si pak svými výkony mohou vysloužit smlouvu u profesionálních týmů. Život sportujícího studenta ale není žádný med. Alespoň to jednou potvrdil fotbalista Richard Sherman: „Vstanete a musíte jít posilovat. Po posilování jdete na přednášky a pak možná stihnete něco sníst. Po jídle jdete na schůze a pak hned na trénink. Po tréninku se snažíte udělat všechny úkoly."

A přestože hráči žádný plat nedostávají, pozice kouče vysokoškolského týmu jsou velmi prestižní. Však také trenéři mají platy přesahující částku několik milionů dolarů ročně. A například takový Mike Krzyzewski, přezdívaný ve státech Coach K, je trenérem svého týmu už 37 let.

Krzyzewski trénuje basketbalový tým Dukeovy univerzity, který je znám svým skvělým programem. Na turnaji NCAA se před léty v dresu Duke například zaskvěl Kyrie Irving, který se později stal jedničkou draftu NBA a vítězem ligy s Cleveland Cavaliers. Samotný trenér Krzyzewski se díky trénování univerzity dostal až k basketbalovému národnímu týmu. V roce 1992 byl asistentem u slavného Dream Teamu a mezi lety 2006 a 2016 americkou reprezentaci sám vedl. Dovedl ji až ke třem zlatým olympijským medailím.

Břečťanová liga aneb Harvard v. Yale

Jednou z divizí, z níž týmy postupují do nejvyšších turnajů NCAA, je i takzvaná Ivy League neboli Břečťanová liga. Tento termín se dnes už ale nepoužívá pouze jako název sportovního sdružení osmi elitních soukromých univerzit na severovýchodě USA, ale i pro oněch osm velmi prestižních univerzit jako celek.

Brown, Columbia, Cornell, Darthmouth, Harvard, Penn, Princeton a Yale. To jsou ve zkratce názvy univerzit patřících do Ivy League. Všechny patří mezi nejprestižnější i nejstarší univerzity - většina z nich byla založena v 18. století (s výjimkou Cornellovy univerzity, která byla založena ve století 19. a Harvardovy univerzity ze 17. století).

Název Ivy League je dodnes zahalen tajemstvím. Na školách probíhaly různé slavnosti vysazování břečťanů z různých příčin, podle legendy ale původ může pocházet z podobnosti anglického slova břečťan Ivy a římské čtyřky IV, která měla značit první čtyři univerzity. Termín Ivy League byl každopádně poprvé použit v roce 1935 sportovním redaktorem Alanem Gouldem z Associated Press.

Školy si dodnes udržují zdravou sportovní konkurenci a soupeří mezi sebou téměř ve všech populárních amerických sportech, od baseballu přes hokej, lakros, basketbal a americký fotbal až po veslování. Celkem šestnáct sportů pro muže a šestnáct pro ženy. Jednoznačně nejúspěšnější je Princetonská univerzita, která za rok v průměru vyhraje 11 titulů z Břečťanové ligy.

Mezi školy panuje velká rivalita. Například Princeton a Pensylvánská univerzita často zápasí o basketbalový titul. Největšími soupeři ale zůstávají historicky Harvardova a Yaleova univerzita, střetávající se především v americkém fotbale. Zápas známý jako The Game se hraje každý listopad už od roku 1875. Yale zatím vede na vítězství 66 oproti 59 vítězstvím Harvardu, osm zápasů skončilo nerozhodně.

Anglické veslice sledují statisíce diváků

Rivalita vysokoškolských sportovců ale není jen americkou specialitou. A dokonce i soupeření univerzit v Břečťanové lize bledne před rivalitou, jaká panuje mezi Oxfordem a Cambridgí. Dvě nejprestižnější a nejstarší nepřetržitě fungující univerzity v Anglii, založené obě před více než osmi sty lety a až do 19. století jediné univerzity v Anglii, spolu soupeří už od roku 1209, kdy byla Cambridge založena - jak jinak, než učenci prchajícími z Oxfordu. Nejvíc se to projevuje na každoročním závodě veslic.

Slavný The Boat Race je tradičním závodem osmiveslic reprezentujících Oxfordskou univerzitu a Univerzitu v Cambridge. Jezdí se v Londýně na řece Temži na trati dlouhé 6,8 km. První ročník se jel už v roce 1829, od roku 1856 se závod koná každoročně na přelomu března a dubna.

I přes dlouhou tradici jsou historické tabulky relativně vyrovnané. Cambridge vede s 82 vítězstvími oproti 79 triumfům Oxfordu. V roce 1877 dokonce došlo k nerozhodnutému výsledku. Poslední závod se konal loni 27. března a z vítězství se radovala posádka Cambridge. Jelikož ale šlo o olympijský ročník, musely se posádky obejít bez největších veslařských hvězd, které se připravovaly na olympijskou reprezentaci. Další závod je naplánovaný na 2. dubna 2017.

Na břehu Temže sleduje závod obvykle více jak 200 tisíc lidí. Rekordem je účast 270 tisíc diváků v roce 2009. Dalších 15 milionů diváků se přidá u obrazovek po celém světě. Žádný jiný veslařský závod, kromě těch na olympijských hrách, není tolik přenášen televizí.

Závodů se účastní pouze amatéři, a sice studenti univerzit, za které veslují. Příprava na závod je nicméně naprosto profesionální a veslaři podstupují náročnou a vyčerpávající přípravu. Závodníci většinou trénují půl roku před velkým závodem šest dní v týdnu. Na rozdíl od amerických škol ale ani jedna z univerzit nenabízí svým veslařům sportovní stipendia. Své místo na univerzitě si tedy musí zasloužit svými vědomostmi.