Rozpaky u prezidentského slibu. Washington byl nervózní, prozradil ho jeho hlas

30. duben 2019 četba na 7 minut
George Washington

George Washington

Foto: Wikimedia Commons

Když nově zvolený první prezident Spojených států amerických George Washington předstoupil 30. dubna 1789 před Kongres v budově Federal Hall nové americké metropole New York, aby přednesl svůj inaugurační projev, promluvil hlasem, který prozrazoval zjevné rozpaky. Nová role ho podle všeho nijak netěšila, šlo však o zachování "posvátného plamene svobody" a republikánské formy vlády.

FOTOGALERIE

George Washington George Washington George Washington

V roce 1783 uznala Británie po osmi letech válčení nezávislost Spojených států amerických a nový stát začal žít svým vlastním a svobodným životem. O dva roky později se jeho hlavním městem stal New York, jenž byl během války za nezávislost dějištěm celé série bitev známých pod názvem Newyorská kampaň. A v roce 1788 rozhodl první Kongres USA (které o rok dřív změnily svůj původní konfederativní charakter na federativní uspořádání), že volby prvního amerického prezidenta proběhnou tak, aby k inauguraci mohlo dojít první březnovou středu následujícího roku.

Přísahu odsunul sníh

Podle americké ústavy od 4. března 1789 platí, že americký Kongres je dvoukomorový a skládá se ze sněmovny s počtem hlasů podle počtu obyvatel a ze sněmovnou voleného senátu s rovnými hlasy států. Volební lístky z prezidentských voleb pak otevírají a sčítají zástupci obou těchto komor, kteří se musí sejít v usnášeníschopném počtu. Vítězem voleb se stane kandidát s většinou hlasů, přičemž složí přísahu, jejíž podstatu tvoří slib, že bude "zachovávat, střežit a bránit Ústavu Spojených států". A to vše se mělo stát do první březnové středy 1789.

Jenže člověk míní a počasí mění. První měsíce roku 1789 se ukázaly tak studené a plné sněhových vánic, že se řada kongresmanů z nejrůznějších koutů země nedostala do nové metropole a dočasného sídla americké vlády včas. Ani jedna z komor Kongresu tak nebyla usnášeníschopná, a žádný oficiální akt z tohoto důvodu nepřicházel v úvahu. Teprve 6. dubna 1789 dorazil do New Yorku dostatek kongresmanů na to, aby volby mohly vůbec proběhnout. Devětašedesáti platnými hlasy byl prvním prezidentem USA jednomyslně zvolen George Washington, za války o nezávislost vrchní velitel konfederačních milicí. V době volby prodléval na své usedlosti Mount Vernon ve Virginii.

Tam ho také zastihl posel s informací o jeho zvolení, a pak se opět čekalo, než Washington přijede do New Yorku. Dva týdny před inaugurací vystoupil budoucí prezident ještě před občany svého rodného města Alexandrie, jimž v emotivním projevu slíbil, že ho "žádný světský faktor, žádné nedostatečné zvážení povinností nikdy neodvede od rozhodnutí nepřijímat žádný osobní podíl na transakcích veřejného charakteru". Dále zalitoval, že musí opustit svůj statek, v němž chtěl podle svých slov prožít poklidný důchod.

Na místo první březnové středy tak kalendář ukazoval datum 30. dubna 1789, když nově zvolený prezident konečně složil první prezidentskou přísahu v dějinách Spojených států. Na rozdíl od pozdější tradice, kdy prezident vykonává inauguraci do rukou předsedy Nejvyššího soudu, Washingtonovu přísahu přijal tehdejší starosta New Yorku Robert R. Livingston. Oba muži přitom stáli na balkonu ve druhém patře budovy Federal Hall, nad hlavami tisícovek lidí shromážděných v ulicích, kteří chtěli být svědky této dějinné události.

Pak se odebrali dovnitř, kde Washington přednesl před oběma komorami Kongresu svůj první inaugurační projev. Prezidentskou funkci označil za službu národům Spojených států a prohlásil, že prezident i Kongres sdílejí zodpovědnost za zachování „posvátného plamene svobody“ a republikánské formy vlády.

Válečník v rozpacích

Senátor William Maclay z Pensylvánie později ve svých pamětech zaznamenal, že "i velký Washington se tváří v tvář shromážděným senátorům třásl". "Ten velký muž tonul v rozpacích a byl rozrušený mnohem víc, než když musel čelit namířeným dělům a puškám," uvedl Maclay. Podle dalších svědků prozradil prezidentovo rozrušení i jeho hluboký hlas, který se slyšitelně chvěl.

Ani přes jednomyslné zvolení přitom nebylo Washingtonovo vládnutí nijak jednoduché. Byť byl jednoznačně nejrespektovanějším americkým politikem, musel od začátku překonávat velké rozpory: dvě zásadní politická uskupení, federalisté a demokratičtí republikáni, se nemohla téměř na ničem shodnout, a Washington tak tak svůj nástup do úřadu zahájil řadou cest po celých Spojených státech, při nichž se snažil zem sjednotit. Zažil také přijetí dalších států do Unie - konkrétně Rhode Islandu, Vermontu a Kentucky - a vyhlášení nového hlavního města Filadelfie, kde byla sepsána americká ústava i Deklarace nezávislosti a jež bylo americkou metropolí v letech 1790 až 1800. V té době Kongres rozhodl také o výstavbě zcela nového hlavního města, pro něž Washington dokonce vybral místo, dokončení jeho výstavby se však už nedožil. Nová a již definitivní metropole nese jeho jméno.

V prezidentských volbách roku 1792 dokázaly znesvářené strany najít alespoň jednu shodu, a to právě na Washingtonovi, jehož navrhli i podruhé společně do funkce. Už ale nebyl tak všeobecně uznávaný a čelil stále častější kritice, že se názorově sbližuje s federalisty. V dalším období se už prezidentem nestal. V březnu 1797 byl do prezidentského úřadu uveden John Adams a Washington odcestoval na Mount Vernon, který si zamiloval už v dětství. 

Do služeb státu se nicméně vrátil ještě jednou, a to hned rok poté. kdy propukla nevyhlášená válka mezi nedávnými spojenci, USA a Francouzskou republikou, bojovaná téměř výhradně na moři. Důvodem k nepřátelskému stavu byly peníze. Přestože Francie představovala v době války o nezávislost důležitého spojence amerických konfederačních milicí, po velké francouzské revoluci (inspirované do značné míry americkými událostmi) a zhroucení Francouzského království odmítly Spojené státy splácet Francii dluhy s odůvodněním, že věřitelský režim přestal existovat. Francouzi proto zaútočili na americkou námořní dopravu a Američané jim posléze začali odplácet stejnou mincí.

Šestašedesátiletý Washington byl v této situaci povolán do funkce vrchního velitele ozbrojených sil USA, ale dřív, než došlo k rozsáhlejším válečným operacím, se podařilo v roce 1800 věc uzavřít mírovou smlouvou v Mortefontaine. 

Té se však už George Washington nedožil. V okamžiku, kdy se ukázala možnost mírového řešení sporu, se vzdal velitelské funkce a odjel, tentokrát už definitivně, zpátky na rodinný statek. V prosinci 1799 ale prochladl při vyjížďce na koni a 14. prosince 1799 podlehl následkům infekčního zánětu hrdla.

Jeho žena Martha Dandridgeová Custisová Washingtonová, s níž byl ženat od roku 1859, ho přežila zhruba o dva a půl roku. Oba manželé jsou pochováni v Mount Vernonu, který měl Washington tak rád.