Už ve čtrnácti letech se musela postarat o celou farmu a uživit pět mladších sourozenců, to vše ve značně nejistém prostředí americké divočiny. Martha Jane Cannary v mládí prošla skutečně drsnou školou života.

Strastiplná cesta
Na svět přišla 1. května 1852 v Princetonu ve státě Missouri. Její rodiče nepatřili mezi výkvět společnosti. Otec Robert se potýkal se závislostí na hazardních hrách a většinu vydělaných peněz nechával po saloonech. Obživa rodiny ležela na bedrech matky Charlotte, která se věnovala nejstaršímu řemeslu.

Už v dětství Jane udivovala svým nadšením pro kovbojské dovednosti. Její snažení nejprve vzbuzovalo spíše úsměvy, ale brzy se vypracovala mezi obratné střelce a šikovné jezdce na koni. Schopnosti se jí brzy velmi hodily. V roce 1865 se rodina rozhodla udělat tlustou čáru za neradostným protloukáním. Skromný majetek naložila na vůz a vydala se dál na západ, kde doufala v lepší obživu na vlastní farmě.

Strastiplná cesta do Utahu trvala bezmála půl roku. Kočovníci se potýkali nejen s horskými masivy, ale také tekutými písky, bažinami a rozvodněnými řekami. Nechyběli ani potulní zlodějíčci a nepřátelsky naladění indiáni. Dlouhodobé útrapy si vyžádaly krutou daň. Maminka Charlotte zemřela. Podle jedné verze podlehla zápalu plic, jiné zprávy uvádějí, že nepřežila zásah indiánským šípem do oka.

Ovdovělý Robert začal farmařit na zhruba šestnácti hektarech, ale nová štace mu kýžené štěstí nepřinesla. Za necelý rok zemřel a hlavou rodiny se stala sotva dospělá Jane. O několik měsíců později marnou snahu o zajištění chodu farmy vzdala a sourozence odvezla do civilizovanějších končin ve Wyomingu.

Pracovala jako kuchařka, servírka, zdravotní sestra nebo honák dobytka, ale stále třela bídu s nouzí. Nakonec si začala přivydělávat prodejem svého těla. Dobové prameny ji líčí jako „velmi atraktivní“ či „krásnou dívku s tmavýma očima“. Zřejmě by ji čekal neradostný osud její matky, nebýt náhody.

V roce 1874 dostala ve vojenské pevnosti Fort Russell ve Wyomingu práci zvěda. Velitelé ji zprvu považovali spíše za zdroj zábavy než cenných informací, ale Jane je rychle přesvědčila o svých dovednostech. Brzy proslula hrdinskými až šílenými kousky, zejména v potyčkách s indiány.

Zachránila třeba svého nadřízeného z několikadenního obklíčení. Kapitán Egan ztratil už šest mužů, sám byl zraněn, a kdo ví, jak by to s ním dopadlo, kdyby se jako „velká voda“ neobjevila Jane a neodvezla ho do bezpečí. Důstojník ji pak v legraci pojmenoval Calamity Jane a přezdívka se rychle ujala.

Překvapení v řece
Aby se prosadila v čistě mužském světě kovbojů, pistolníků a zálesáků, musela být ve všem nejlepší. I v pití alkoholu, žvýkání tabáku, plivání nebo kouření cigaret. Zásadně také chodila v mužském oblečení. Nebyl to ale záměrný výstřelek. „Outdoorové“ oblečení pro dámy se tehdy prostě nevyrábělo.

Snadno tak lze uvěřit historce, podle níž jeden z armádních velitelů dlouho nevěděl, že jeho schopným zvědem je žena. Sice mu bylo divné, že se nechce s ostatními vojáky koupat v řece, ale nepřikládal tomu váhu. O to víc jej šokovalo, když špeha jednou viděl při soukromé koupeli a usoudil, že muž takto rozhodně nevypadá.

Přes ryze mužské záliby měla Jane čas i na lásku. Spekuluje se, že byla nejprve krátce provdána za jednoho seržanta, ale její životní láskou či spíše posedlostí se stal o patnáct let starší Wild Bill Hickok, legendární pistolník a strážce pořádku.

Jane pracovala jako vojenský zvěd. V této roli dosáhla nemalých úspěchů, takže se nakonec ocitla po boku generála Custera.

Armádu ale nakonec opustila jen několik měsíců předtím, než se kavalerie slavného velitele pustila do bitvy s indiány u Little Bighornu. Výsledkem byla drtivá porážka a masakr vojáků. Jane se na místo zkázy dostala jako jedna z prvních.

„Všude se povalovaly stovky mrtvol. Už nikdy v životě nic takového neuvidím. V rozpáraném břiše zabitého koně se krčil mrtvý voják, který se tam patrně chtěl před Siouxy ukrýt. Indiánské ženy vypíchaly mrtvým vojákům oči a uřezaly jim ruce. Údy byly poházené všude kolem,“ popisovala později hrůznou scenérii novinářům. A dělala to velmi ochotně. Z honorářů žila po zbytek roku. Některé články možná tvořila sama. Přestože nikdy nechodila do školy, psát podle všeho uměla. Nakonec vydala i vlastní životopis, kde si řadu historek přibarvila nebo rovnou vymyslela.


Lásku jí vzal atentát
Rouškou tajemství je zahalen její vztah k muži, který si říkal Wild Bill Hickok (1837-1876). Vlastním jménem se jmenoval James Butler Hickok. Vyrůstal na farmě v Illinois, ale brzy se proslavil jako neohrožený muž, který umí zabít medvěda jen malým loveckým nožem.

Pověst „Supermana“ si upevnil v občanské válce, do níž se zapojil coby úspěšný zvěd Severu. Působil také jako strážce zákona v Kansasu a Nebrasce. Jako první začal zločince vyhošťovat z města. Pokud by někdo neposlechl, hrozil, že ho druhý den na potkání zastřelí. Řada desperátů zkoušela, jestli to myslí vážně, a poznala, že je opravdu mimořádně hbitý střelec.

Ženami obletovaný Hickok pletky s Jane popíral, přesto se šuškalo o tom, že se nejen tajně vzali, ale navíc při jedné alkoholem nasáklé noci počali dceru. Jane ji pak prý poslala opatrovníkům do Anglie. Románek každopádně neměl dlouhého trvání. Další Hickokovou vášní byl hazard. A právě při jedné partii k němu přišel psychicky narušený mladík Jack McCall a zezadu ho střelil do hlavy. Prý ho hnala touha po slávě.

Od toho okamžiku to šlo s Jane z kopce. Pila, jako nikdy předtím, často se probouzela ve vězení. Zamilovaných myšlenek na Hickoka se podle všeho nikdy nevzdala. Když jednou jela dostavníkem a neměla na zaplacení, zabavili jí kufr. Byly v něm jen svršky a Hickokovy fotografie.

Svatá žena v nevěstinci


Později se provdala za Clintona Burka a měla s ním dceru Jane, ale usedlý život jí vadil čím dál víc. Nakonec od rodiny utekla a v sedle svého koně Satana se vrátila do prérií Divokého západu. Postupem let se ale krajina změnila. Stále více tam pronikala civilizace i ruka zákona a nespoutaná svoboda mizela.

Když Jane v roce 1893 oslovil Buffalo Bill, aby spolu s dalšími žijícími legendami vystupovala v jeho kočovné show, ráda souhlasila. Její alkoholismus však překročil mez obvyklou i mezi veterány Divokého západu a Buffalo Bill ji posléze zase vyhodil. Pak už Jane poutala pozornost zejména rvačkami a výtržnostmi.


Přesto měla na kontě i několik dobrých skutků. Třeba záchranu pasažérů v dostavníku taženém splašenými koňmi. Ve městě Deadwood se zase díky nezištné péči o nemocné při epidemii neštovic dočkala označení „svatá žena“.

Nakonec ji zhoršující se zdravotní stav vyhnal z divokých plání. Přežívala u známé v nevěstinci, kde zemřela v roce 1903. Podle jejího přáni ji pohřbili v Jižní Dakotě vedle Wild Billa Hickoka, jediného muže, kterého nejspíš opravdu milovala a považovala za sobě rovného.