Málokomu se drony dostaly tak hluboko pod kůži jako Petrovi Janu Juračkovi. Doslova. Má na to i záznam v podobě lékařské zprávy, ve které se píše: „Posekán vrtulí vrtulníku." Potkali jsme se na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy, kde dnes jako doktorand zkoumá perloočky. U stolu mi ochotně ukazuje pravé předloktí a na něm trvalou vzpomínku na jedno z jeho prvních setkání s kvadrokoptérou v podobě asi šesticentimetrové jizvy. „Bylo to v roce 2012 na líbánkách. V 11 hodin večer jsem vrtulník konečně odstartoval. Myslel jsem si, zapnu to a letí. Neměl jsem tušení, kolik věcí musím před startem zkontrolovat," vypráví s neskrývaným potěšením v hlase.

„Jenže byly přehozené kanály na vysílačce, takže se spustily vrtule, stroj šel do vzduchu, ale na nic nereagoval. Nevěděl jsem, co mám dělat. První, co mě napadlo, bylo po dronu skočit a chytit ho holýma rukama."Výsledek? Poznání, že láska ke dronům neprochází žaludkem, ale vším, co stojí vrtulím v cestě. K otevřené ráně na předloktí připočtěte několik stehů na prstech, desítky menších ran, notebook potřísněný krví a spoustu posekané trávy kolem.

Talentovaný fotograf Petr Juračka se negativní zkušeností nenechal odradit. Postavil nový model a o několik měsíců později se s ním vydal do Afriky. „S kamarádem nás stál půl roku života a tři měsíční platy." V Ugandě díky němu pořídil letecké záběry těžko přístupných vodopádů Aruu. „Jenže byly přehozené kanály na vysílačce, takže se spustily vrtule, stroj šel do vzduchu, ale na nic nereagoval. Nevěděl jsem, co mám dělat. První, co mě napadlo, bylo po dronu skočit a chytit ho holýma rukama."

Výsledek? Poznání, že láska ke dronům neprochází žaludkem, ale vším, co stojí vrtulím v cestě. K otevřené ráně na předloktí připočtěte několik stehů na prstech, desítky menších ran, notebook potřísněný krví a spoustu posekané trávy kolem. Talentovaný fotograf Petr Juračka se negativní zkušeností nenechal odradit. Postavil nový model a o několik měsíců později se s ním vydal do Afriky. „S kamarádem nás stál půl roku života a tři měsíční platy." V Ugandě díky němu pořídil letecké záběry těžko přístupných vodopádů Aruu.

Dnes ale o dronu, který jeho dcera familiérně pojmenovala Gagarin, mluví jen v minulém čase. Při přeletu Murchinsonových vodopádů, druhých největších v Africe, se totiž stroj nekontrolovaně zřítil z výšky asi 150 metrů. „Někde se stala chyba. Buď se uvolnil nějaký kabel, nebo se zadřela ložiska. Je možné, že selhal jeden z rotorů, což je u kvadrokoptéry fatální.

To už dneska nezjistím, protože vrtulník leží na dně Nilu. To víš, zamrzí to, ale jde se dál," doplňuje Petr Juračka. V jeho případě by se chtělo říct spíš, že se létá dál. Nezdolný optimista mohl s dronem doletět prakticky až na konec světa. Dostal totiž nabídku zúčastnit se plánované expedice žlutých trabantů napříč Austrálií a po Tichomoří. Jako čerstvý otec malé dcerky odmítl. Zklamání ale rychle odbývá svým osobním mottem, že „život je dlouhej a nabízí víc možností, než je jedna".

Drony jako doplněk

S trabanty na jižní polokouli odcestuje bezpilotní vrtulník, který na míru vyvinula firma Flyrecord.cz. Její ředitel Zdeněk Hadrbolec při telefonním rozhovoru popisuje, že stroj je speciálně uzpůsobený na dlouhé kodrcání v zavazadlovém prostoru miniauta, a disponuje proto celokovovým rámem. Hexakoptéra, tedy vrtulník s šesti rotory, má průměr 600 milimetrů a váží necelé dva kilogramy. „Výprava má zároveň dostatek náhradních dílů, ze kterých by si mohla téměř složit novou koptéru," dodává.

Plzeňská společnost vyrostla na základech firmy Forte, vyrábějící v 90. letech vrtule se zvučným jménem i v zahraničí. Dnes se specializuje na vývoj gimbalu, což je stabilizátor kamery připevněný pod tělem dronu, který vyrovnává jeho pohyby ve vzduchu. „Tahle malinká garážová firma dělá podle mě jedny z nejlepších gimbalů na světě," uvedl na jejich adresu Petr Juračka. Samotné drony pak k této součástce montují spíš jako doplňkový sortiment. Flyrecord je prozatím projektem jediného muže, ale podle slov Zdeňka Hadrbolce ho vrtulníky „v pohodě uživí".

Unese 50 kilogramů?

Druhou ryze českou společností, která postavila svůj byznys na dronech, je Robodrone Industries. Brněnský startup boří hned dvě obecně rozšířené představy.Předně za touto rok a půl starou firmou nehledejte partičku mladých študáků, kteří zběhli ze studia techniky. Spoluzakladatel Martin Kaftan na schůzce bez ostychu upozorňuje na své věkem notně prošedivělé vlasy, však mu brzy bude 46 let.Nástup dronů přirovnává k počátkům éry počítačů, které před několika desetiletími zabíraly celé místnosti. „Dneska je nosíte po kapsách a nepřijde vám to divné. U dronů se pohybujeme pouze na povrchu možností toho, co jednou bude možné," předpovídá.

A druhý překonaný stereotyp? Robodrone letí proti proudu malých bezpilotních „hraček" používaných nejčastěji jen k focení nebo natáčení efektních záběrů z výšky. Brněnské stroje se zaměřují především na průmyslové využití. Jejich nejnovější letoun Strix (v překladu puštík) má rozpětí 1,8 x 2,2 metru a unese až 15kilogramové závaží. „Na Vysokém učení technickém v Brně jsme si zadávali studii proveditelnosti i na model s nosností 50 kilogramů. Ale shodli jsme se, že minimálně civilní trh není na takhle velké nosnosti připraven," upřesňuje Kaftan. Firma o 12 zaměstnancích plánuje letos spustit malosériovou výrobu českých dronů a zkusit s nimi prorazit i v zahraničí, kde se prý rýsuje několik zajímavých projektů.

Na domácí scéně létali třeba pro Integrovaný záchranný sbor Jihomoravského kraje, Policejní akademii, nedávno pro horskou službu ve Špindlerově Mlýně. Předváděcí akci mají v průměru obden. Rozlet nového byznysu ale není přímočarý, prozatím firma podle Kaftana prodala řádově jednotky kusů. „Většina zákazníků od nás poptává služby, protože sami ještě nemají certifikovaného pilota, který by s dronem mohl létat," vysvětluje. Firma o 12 zaměstnancích plánuje letos spustit malosériovou výrobu českých dronů a zkusit s nimi prorazit i v zahraničí.

Výjimkou je například Státní ústav radiační ochrany (SÚRO), který si od brněnské firmy jeden dron koupil. V dresu SÚRO bude létat jedna ze dvou prvních Češek s oprávněním od Úřadu pro civilní letectví obsluhovat bezpilotní vrtulníky pro letecké práce. „Pomocí dronu budeme mapovat terén se zaměřením na radiační činnosti," odpověděla na dotaz Dotyku Michaela Slavíčková.

Pohádkové vrtulníky

Podobným procesem oficiální registrace složením zkoušek chce v nejbližších týdnech projít i v úvodu zmíněný Petr Juračka. Dosavadní poptávku po komerčním snímkování pomocí vrtulníku buď odmítá („Nechci to dělat nelegálně jako spousta firem v Česku, protože za to hrozí vysoká pokuta"), nebo ji přesměrovává na kamarády u firmy Vertical Images, která patří mezi českou špičku v oblasti dronem pořizovaných leteckých záběrů. Právě oni mu mimochodem zapůjčili stroj, se kterým bude skládat testy v „letecké autoškole".

Videa z dronů od Vertical Images se objevila třeba v reklamě Czech Tourismu na CNN, v novém filmu Hodinový manžel, zahrají si i v připravované pohádce Alice Nellis Sedmero krkavců. „Ty ptáky budou vlastně představovat naše drony," vypráví zakladatel firmy a zároveň předseda České asociace profesionálních provozovatelů bezpilotních letadel Petr Lněnička. Ve volném čase se shodou okolností mění v pilota letadel. Vypráví, že do prvního bezpilotního vrtulníku investoval 300 tisíc korun, dnes buduje stroj v trojnásobné hodnotě. Firma ale slušně vydělává a nedávno získala několikamilionovou investici.

Z velké části rodinná společnost dnes dává práci 11 zaměstnancům, z toho je čtveřice certifikovaných pilotů, kteří mají na kontě dohromady několik tisíc startů. „Loňský rok byl hrozný, najezdili jsme víc než 100 tisíc kilometrů," říká šéf firmy sídlící v Ostrově na Karlovarsku. Jednu ze zakázek totiž získali na Slovensku, kde pro správu tamního národního parku mapují rozšíření kůrovce pomocí speciální infračervené kamery.

Nad dálnicí i hřbitovem

Nefilmařské snímkování s drony je parketou také konkurenční pražské firmy UpVision, která na závěsy pod stroje připevňuje nejrůznější senzory jako multispektrální kamery a nově chce začít používat i laserový skener. Na kontě mají mapování dálnice D5 a hledání skrytých vad vozovky pomocí termovize pro Ředitelství silnic a dálnic, mapování brněnských hřbitovů nebo archeologický průzkum pro Muzeum Hradce Králové při výstavbě dálnice D11.

„Zmapovali jsme celý prostor a vytvořili souřadnicovou leteckou ortofotomapu, na které lze jednoduše odečíst rozměry každého výkopu a vytvořit mapu všech nalezišť," vysvětluje spoluzakladatel společnosti UpVision Jakub Karas. Ten se coby konzultant pro bezpilotní letecké systémy v prosinci 2013 zapojil i do mapování jezera v Nižním Novgorodu a vytvoření jeho 3D modelu. Při zakázce se analyzovalo i nejbližší okolí vodní hladiny pro případné porovnávání sesuvů břehů v průběhu času.

Když modeláři natáčejí

Dlouhou historii v relativně mladém oboru má za sebou také dvojice vystupující pod obchodní značkou Copterfilm (na snímcích vlevo). Bývalý kameraman TV Nova Antonín Nevrlý se se svým budoucím společníkem Filipem Brázdilem potkal už před čtyřmi lety. Dohromady je svedl společný koníček – dálkově ovládané modely vrtulníků.

„Úplně prvotní myšlenku měl kolega Tonda, který do televizní reportáže potřeboval natočit kruhy v obilí. Připevnil tak svůj telefon na model akrobatického vrtulníku. I když bylo video velmi špatné, natočil to," popisuje start dronařské firmy Brázdil. Neodmyslitelnou kulisou českého podnikatelského nápadu prý byla olomoucká hospoda a několik piv.

První dva drony si jako zruční modeláři postavili sami, a jsou dodnes funkční. S novými stroji nalétali v loňském roce několik stovek hodin, vypočítává Filip Brázdil. „Občas po nás někdo chce například letět ve výšce jednoho metru skrz dveře, vletět do budovy a letět dál chodbou... Tak to raději vezmeme vrtulník do ruky a jdeme s ním pěšky," vypráví pobaveně historky ze zákulisí. „A každou chvíli čekáme, kdy se objeví někdo, kdo si nás zavolá, abychom natáčeli scény do porno videií."

Drony nad akademickou půdou

Brázdil jako pilot Copterfilmu také upozorňuje na mylnou představu, že pořízením dronu s profesionální kamerou se ze zákazníka stane profesionální pilot a kameraman. Proto také třeba Vertical Images podmiňuje prodej dronu absolvováním celodenního výcviku k jeho bezpečné obsluze. Podobný kurz nabízí i další z obchodů FotoŠkoda v Praze, kde lze bezpilotní letadla zakoupit, konkrétně modely Phantom od čínského výrobce DJI. Z pultů odletí k novému majiteli v průměru jeden stroj každý týden.

„Kurz je určen především zákazníkům, kteří si u nás dron zakoupí a nemají ještě takovou jistotu, aby svůj první let absolvovali sami. Snažím se je především seznámit se všemi užitečnými funkcemi a s asistenčním softwarem, na který se začátečník většinou sám neodváží, a přitom se může dost často hodit," popisuje amatérský fotograf a prodejce dronů z pražského obchodu Lukáš Brchl. Mimochodem, občas mu vypomáhá i kdo jiný než Petr Jan Juračka.

Až získá letecký „řidičák" na drony, chce zkusit najít jejich nové uplatnění i na akademické půdě. „Chtěl bych zapojit drony do výzkumu – třeba pomocí nich sledovat, jak se šíří škůdci v zemědělství, protože shora vidíte, která část pole už má nepatrně jiný odstín plodin. V archeologii sledujete terénní výjevy a můžete objevit třeba středověkou vesnici. To by mě lákalo mnohem víc než komerční projekty," vysvětluje mladý pilot v rozletu.