Boa Vista je třetím největším ostrovem Kapverdského souostroví a také třetím největším líhništěm kriticky ohrožené karety obecné (Caretta caretta) na světě. V letních měsících se na pláže vracejí tisíce samic, aby do písku nakladly zárodky nové generace. V tu chvíli jsou nejzranitelnější.

Kapverdy

10 ostrovů v Atlantském oceánu
Bývalá portugalská kolonie, od roku 1975 jsou Kapverdy samostatnou republikou.
Rozloha: 4033 km2 (176. na světě)
Počet obyvatel: 538 535 (2014), obdobný počet Kapverďanů však žije v zahraničí – v USA, Portugalsku, Itálii, Francii a dalších zemích.
Název je odvozený od poloostrova Zelený mys (francouzsky Cap-Vert), který tvoří nejzápadnější bod kontinentální Afriky.

V roce 2007 bylo na ostrově zabito 1200 karet obecných, tedy 40 procent místní populace. Od té doby se ochranářským organizacím podařilo vybudovat několik kempů, ze kterých pravidelně vyrážejí hlídky na kontrolu pobřeží, takže se úspěchy pytláků dají spočítat na prstech obou rukou.

Autor: Anna Poledňáková, Turtle foundation

Nástrahy, kterým musí želvy čelit, se liší napříč kontinenty – v Indonésii je jedním z největších problémů konzumace želvích vajíček, na Kapverdách zase zabíjení dospělých jedinců kvůli masu. Jelikož je považováno za delikatesu, dá se dobře zpeněžit. Za jednu želvu dostanou pytláci na černém trhu asi 100 eur (v přepočtu 2700 korun).

Facebook a výpověď

Předloni na jaře jsem seděla v kanceláři a přemýšlela, co budu dělat. Další léto zavřená mezi čtyřmi stěnami už prostě nevydržím, uvědomovala jsem si.

Autor: Anna Poledňáková, Turtle foundation

Náhodou na mě na Facebooku vyskočily fotky mé kamarádky, která chránila želvy v Indonésii. „Super práce. Člověk je celý den v přírodě a dělá něco smysluplného,“ pomyslela jsem si.

Další kliknutí změnilo můj život. Dostala jsem se na web nadace Turtle Foundation, zrovna hledali koordinátora kempu na Kapverdách a já umím portugalsky. Dala jsem výpověď v práci, koupila si letenku a doufala, že všechno dobře dopadne.

Někdo jezdí do Skotska trhat jahody, já se od června do října starala o mořské želvy.

Na Kapverdách jsem strávila pět měsíců. Někdo jezdí do Skotska trhat jahody, já se od června do října starala o mořské želvy. Nebyla to charita, ale standardní práce s pravidelnou výplatou, plus jsem měla hrazenou stravu a ubytování.

Želví konzervy

Želvy byly na souostroví v Atlantiku dlouhou dobu považovány za běžnou součást jídelníčku, a přesto, že byl jejich lov vymezen jako trestný čin a v celé zemi zakázán, mnoho lidí je dodnes loví. „Je to součást naší kultury. Když chceme pohostit příbuzné, kteří nás po letech přijedou navštívit ze zahraničí, připravíme pro ně želví maso. Je to naše tradice,“ vysvětlují.

Autor: Anna Poledňáková, Turtle foundation

Aby maso uchovali dlouho čerstvé, neštítí se pytláci žádných praktik. Ulovené želvy obracejí vzhůru nohama a uskladňují je na sebe jako konzervy. Želva položená na zádech se nemůže hýbat, a protože má velmi pomalý metabolismus, dokáže v této poloze vydržet bez jídla a vody i několik týdnů.

Karety na Boa Vistě ohrožuje i masový turismus. Kvůli výstavbě hotelových komplexů ubývá prostoru, kde mohou samice klást vejce, a ochranáři musí snůšky přenášet do chráněných částí pláží. Problémem jsou i samotní turisti, kteří se na čtyřkolkách prohánějí po pobřeží a ohrožují želví snůšky i čerstvě vylíhnutá mláďata. V noci je pro želvy největším nebezpečím hotelové světlo, které je dezorientuje, takže se po zahrabání snůšky nevracejí zpět do moře, ale zamíří k hotelu a umírají ve vnitrozemí následkem dehydratace.

Denní zombie

Samice kladou vejce zejména v noci, proto náš pracovní den začínal vždy se soumrakem.

Vyzbrojeni jen baterkou jsme v malých skupinkách společně s místními rangery a zahraničními dobrovolníky vyráželi na obchůzky podél pobřeží hledat samice kladoucí vejce.

Když jsme nějakou objevili, museli jsme se schovat, aby se nevylekala a neobrátila čelem k moři. Mohla by se znovu vynořit na jiné pláži, která není hlídaná. Naše práce začala, když zvíře začalo snůšku zahrabávat. Museli jsme ho změřit, připevnit na ploutev kleštěmi kovový štítek, vpíchnout pod kůži sledovací čip a všechno zaznamenat.

Hlídkovalo se od sedmi hodin do půlnoci, někdy od desíti do tří v noci a někdy od tří do sedmi do rána.

Záleželo, kolik jsme měli zrovna k dispozici dobrovolníků. Aby se lidé stihli i trochu vyspat, byly jednotlivé hlídky naplánované maximálně na šest hodin. Když ale želva na pláži usnula, museli jsme čekat, dokud se neprobudí a nevrátí do moře. Pak se dozor mohl protáhnout klidně i na devět hodin.

Trvalo mi asi měsíc, než jsem si na noční směny zvykla. Na Boa Vistě není při pobřeží jediná palma a ve stanu, do kterého se opírá horké africké slunce, se dlouho nevyspíte. První týdny jsem vypadala jako zombie.

Jedním z největších problémů ochranářských organizací na ostrově je najít a udržet si kvalitní rangery. Karety obecné kladou na Kapverdách vejce pouze sezonně a strážci si po zbytek roku musí obživu shánět jinde. Život v táboře na pláži je navíc pravým opakem hotelového resortu. Voda i jídlo se musí dovážet a vším se musí šetřit, není zde elektřina ani signál a do nejbližší vesnice jsou to dvě hodiny pěšky. Ochrana připlouvajících samic je proto z velké části závislá na pomoci mezinárodních dobrovolníků, kteří sem na své náklady každoročně přijíždějí.

Autor: Anna Poledňáková, Turtle foundation

Boj o přežití

Než kareta obecná poprvé vyleze na souš, stráví asi šest týdnů pářením s různými samci, jejichž sperma uchovává v těle do doby, kdy naklade vejce. Želví mláďata tedy běžně nemají stejného otce. Od června do října pak samice v patnáctidenních cyklech vylézají na pláž a hledají vhodné místo pro svoji snůšku. Během tohoto období může kareta obecná naklást až 7 snůšek a každá z nich může čítat až 100 vajec.

Ochrana připlouvajících samic je z velké části závislá na pomoci mezinárodních dobrovolníků.

Jakmile se mláďata vyhrabou ze snůšky, začíná boj o život. K přirozeným predátorům karety obecné na Boa Vistě a v okolí patří krabi, dravé ryby a krkavci, kteří sem přilétají právě v době líhnutí. Negativní vliv na želví populaci má i globální oteplování. O pohlaví malých želviček totiž nerozhoduje chromozom X a Y, jako je tomu u lidí, ale teplota během poslední třetiny inkubační doby. Když je vyšší než 30 stupňů Celsia, líhnou se pouze samice.

Autor: Anna Poledňáková, Turtle foundation

Dalším problémem jsou odpadky, a to nejen na plážích, kde ohrožují čerstvě vylíhnutá mláďata, ale také v moři. Dospělé želvy si pletou plastové sáčky s medúzami, svojí přirozenou potravou, a umírají následkem vyhladovění. Plastový odpad jim totiž blokuje přívod do žaludku.