Charles Stewart Rolls se narodil před 140 lety, 27. srpna 1877 v Londýně, jako třetí syn barona Llangattocka a Lady Llangattockové. Přes svůj londýnský původ měl silné vztahy s domovem svého dětství – Hendre, blízko Monmouthu ve Walesu. Charlesův otec byl, mimo jiné, úspěšným zemědělcem. Krátce po jeho narození koupil vilu v Knightsbridge v Londýně a hodlal synovi zajistit co možná nejlepší vzdělání. Po základní škole v Berkshire navštěvoval Charles prestižní Eton College, kde si pro svůj zájem v motorech vysloužil přezdívku „špinavý Rolls“. Rodina nic neponechala náhodě, a tak mladý Charles bral soukromé doučovací hodiny, aby si zajistil přijetí na rovněž věhlasnou Trinity College v Cambridgi. Zde studoval mechaniku a užité vědy.

První auto v osmnácti
V osmnácti letech odjel Charles Rolls do Francie, kde si koupil své první auto – Peugeot Phaeton – a vstoupil do Francouzského automobilového klubu. Rollsův peugeot byl zřejmě prvním automobilem v Cambridgi a třetím autem vlastněným ve Walesu. Ve svém počátečním motoristickém nadšení se Rolls stal také členem Společnosti samohybné dopravy, která vedla kampaň proti restrikcím uvaleným na motorová vozidla v rámci tzv. Locomotive Act. Rolls byl i mezi prvními členy Automobilového klubu Velké Británie, kam vstoupil v roce 1897.

Aristokrat a technický nadšenec měl sportovní srdce. Fandil i cyklistice a na Cambridgi závodil na kole. V roce 1896 Rolls vyhrál univerzitní závody a rok na to byl zvolen kapitánem univerzitního cyklistického klubu. V roce 1898 završil studium na univerzitě a začal pracovat na parní jachtě Santa Maria. Později byl zaměstnaný u Londýnské a Severozápadní dráhy v Crewe.

Rollsův talent však tkvěl spíš v motoristickém průkopnictví a v obchodě, než v praktickém inženýrství. V roce 1903 si od otce půjčil 6600 liber a otevřel jedno z prvních automobilových dealerství v Británii. Jeho firma. C. S. Rolls & Co. ve Fullhamu dovážela a prodávala francouzské vozy Peugeot a belgické stroje Minerva.

Rollsovo aristokratické vystupování umocňovala i jeho výška – měřil okolo 195 centimetrů. Měl cit pro rozpoznání obchodních příležitostí a uměl si lidi získat svou výřečností. Přesto v něm rodina i vrstevníci viděli poněkud zvláštního chlapíka, který se odlišoval od standardního profilu příslušníka „upper class“. On sám neměl rád, když byl s touto společností spojován. Jiskření, k němuž občas docházelo, bylo prý patrné zejména při Rollsových setkáních s matčinými přáteli. Charles Rolls také často navštěvoval viktoriánská zábavná představení, takzvaná music halls, a pak je dlouze popisoval a s výstižnou mimikou předváděl pasáže her.

Charles Rolls byl neklidné a těkavé povahy (skutečnost, že vystudoval prestižní školu tak získává ještě víc na ceně), ale když se na něco zaměřil, chtěl toho dosáhnout. V kombinaci s jeho neposedností a duší dobrodruha tedy nepřekvapí, že se dal na vzduchoplavbu. S balónem podnikl 170 vzletů a stál u zrodu Královského aeroklubu (1903). Byl druhým člověkem v Británii, který s jeho licencí mohl létat. V roce 1903 získal Zlatou medaili Gordona Bennetta za nejdelší sólový let.

Historické setkání
Henry Edmunds, Rollsův přítel z Královského automobilového klubu, byl zároveň ředitelem Royce Ltd., která vyráběla dynama a elektromotory. Historickou schůzku mezi Charlesem Rollsem a Henry Roycem domluvil na 4. května 1904 v hotelu Midland v Manchesteru. Rolls sice preferoval tří- a čtyřválcová auta, ale dvouválcový Royce 10 na něho udělal velký dojem a na následující schůzce 23. prosince téhož roku souhlasil s podporou výroby všech vozů, které Royce vytvořil. Šlo o dvou-, tří-, čtyř- a šestiválce. Auta měla nést znak Rolls-Royce.

První auto představené na autosalonu v Paříži byl Rolls-Royce 10. Zpočátku stálo Rollsovo jméno v popředí, ale v roce 1906 se oba společníci dohodli a své partnerství stvrdili vytvořením Rolls-Royce Limited. Rolls se stal technickým ředitelem s platem 750 liber ročně a se čtyřmi procenty ze zisku nad 10 000 liber. Rolls poskytoval finanční podporu a svůj obchodní a propagační um, čímž doplňoval Royceho technické nadání a houževnatost. V roce 1907 Rolls- Royce Limited koupila dealerství C. S. Rolls & Co.

Charles Rolls také usilovně propagoval tichost a pohodlí vozů společné značky a na konci roku 1906 odjel do USA promovat nová auta. Společnost v roce 1907 získala ceny za kvalitu a spolehlivost svých vozů. O dva roky později však Rollsův zájem o obchod s auty zeslábl, Rolls rezignoval na post technického ředitele a zůstal jen společníkem firmy.

Na úsvitu letectví
Už dříve se Charles Rolls živě zajímal o motorová letadla těžší vzduchu. Tehdy se ještě marně snažil přimět Royce ke stavbě leteckého motoru. (Později je firma začala vyrábět, a letecké motory, jakkoli jsou spojeny se slávou i s krizí značky, se staly páteří její produkce a jsou jí dodnes. Agregáty Rolls-Royce výrazně přispěly k rozvoji britského letectví. Motory Rolls-Royce Merlin například poháněly stíhačky Spitfire, které podstatně zasáhly do vývoje 2. světové války.)

V roce 1909 Rolls koupil jeden ze šesti letounů Wright Flyer postavených firmou Short Brothers pod licencí Wright Brothers. Rolls s Flyerem vzletěl více než dvěstěkrát. Když slavní bratři Wrightové navštívili na jaře 1909 Británii, byl Rolls jejich oficiálním hostitelem za Královský aeroklub.

Už v létě téhož roku byla však Británie v pozici toho, kdo se měl shýbnout pro hozenou rukavici. Alespoň co se letecké prestiže týče. Britský deník Daily Mail vypsal odměnu tisíc liber za přelet kanálu La Manche letounem těžším než vzduch. A o ni se utkali dva Francouzi. Hubert Latham si kvůli poruše motoru připsal historické prvenství v přistání na vodu, když jeho pokus skončil devět kilometrů před doverskými útesy. To bylo 19. července. Louisi Blériotovi se o šest dní později už přelet podařil. Při přistání na louce v Doveru sice zničil podvozek a ulomil vrtuli, ale nezranil se (sádru na noze už měl před startem!) a výkon byl uznán.

V gentlemansky soupeřivé atmosféře si Charles Rolls snadno získal britské patrioty příslibem, že přeletí Anglický kanál (anglické pojmenování průlivu) bez mezipřistání v opačném směru a zpět. Dne 2. června 1910 v 18.30 Rolls na Flyeru odstartoval z letiště Swingate v Doveru. Bylo skoro ideální počasí. Nad francouzským pobřežím stroj otočil v 19.15 a ve 20 hodin na znamení triumfu obkroužil doverský hrad a přistál.

Přelet sledovalo víc než tři tisíce lidí, kteří pak svého hrdinu nesli do města na ramenou. Rolls za svůj „double“ přelet a zároveň první přelet kanálu směrem na východ dostal Zlatou medaili Královského aeroklubu a zapsal se do historie letectví. Veřejnost, která do té doby viděla v létání jen sport či nebezpečného koníčka aristokratů, si uvědomila možnosti aviatiky. „Británie už nadále není ostrovem,“ psal v Daily Mail jeho vydavatel Lord Northcliffe.

Gentleman umírá v sedě
Měsíc po přeletu Anglického kanálu si Rolls nechal na svůj Wright dodatečně instalovat řiditelnou ocasní plochu. „Výškovku“ na míru vyrobenou ve Francii na letadlo namontovali 10. července. O dva dny později vzlétl Charles Rolls k letové ukázce z letiště Hengistbury v Bournemouthu v rámci Mezinárodního aviatického mítinku. Vál poměrně silný vítr a během letu se ocasní plocha odlomila a letoun se zřítil. Aviatik si při pádu prorazil lebku a havárii nepřežil.

Charles Rolls tak 12. července 1910 dosáhl dalšího, tentokrát smutného prvenství – stal se prvním Britem, který zahynul při havárii poháněného letounu, i první obětí tohoto druhu ve Velké Británii vůbec. V historii letadel těžších vzduchu byl jedenáctým letcem, kterého pionýrská cesta stála život.

Dobrodruh, průmyslový vizionář, průkopník létání a motorismu Charles Stewart Rolls má v Británii několik pomníků. Jeho socha v Doveru se dívá přes Anglický kanál, jako by hleděla do budoucnosti techniky. Rolls byl pohřben k předkům své rodiny, jeho hrob leží v zahradě kostela poblíž sídla Llangattocků v Monmouthu. Na náhrobku jsou slova z Matoušova evangelia: „Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni uzří Boha.“