V roce 1960 se Che Guevara a Haydée Tamara Bunkeová setkali poprvé. Jemu bylo dvaatřicet a byl vedle Fidela Castra druhým mezinárodně nejslavnějším symbolem kubánské komunistické revoluce. Ona byla třiadvacetiletá absolventka politologie na Humboldtově univerzitě ve východním Berlíně s velkým zájmem o Latinskou Ameriku. Ke Guaverovi byla přidělena jako tlumočnice, když coby prezident kubánské národní banky přicestoval s kubánskou obchodní delegací do německého Lipska. Měla pro to všechny předpoklady: byla pozitivně zapálená pro kubánskou revoluci, uměla výborně několik jazyků (španělsky, německy, francouzsky) a ke kubánskému prominentovi vzhlížela jako k hrdinovi.

Setkání mladou dívku osudově ovlivnilo, takže o rok později vyjela na Kubu, kde začala působit jako dobrovolnice a pomáhala stavět školy a učit děti ve venkovských oblastech. Jejího zapálení i efektivity si brzy všimli její kubánští hostitelé, takže se stala jednou z tváří tehdejší kampaně za zvýšení gramotnosti na Kubě a začala pracovat na kubánském ministerstvu školství. Kromě toho působila v dalších kubánských oficiálních institucích, včetně Federace kubánských žen.

Tamara v Československu

V roce 1964 však Tamara Kubu opustila a přicestovala do tehdejšího Československa, kde podle archiválií pobývala mimo jiné v pražské vile v Ládví, bývalém sídle protektorátního předsedy vlády Jaroslava Krejčího, které v 60. letech využívala komunistická rozvědka. (V témže sídle bude o dva roky později ubytován při svém pražském pobytu i Che Guevara.)

Co přesně Němka argentinského původu Tamara Bunkeová v Praze dělala? To je dodnes trochu otazník. Podle některých tvrzení zde prošla špionážním školením, po němž měla začít pracovat jako vyzvědačka buď pro sovětskou tajnou službu KGB, nebo pro východoněmeckou Stasi. Pikantnosti pak této historce dodal v 70. letech defektor Stasi Günter Männel, který po svém přeběhnutí na západ veřejně prohlásil, že Bunkeová absolvovala špionážní výcvik v Praze společně s Guevarou, a že si zde navíc oba spolu začali. Historka o Guevarově "pražské milence" vstoupila do života.

Skutečnost však byla podle historiků odlišná, Che Guevara v té době v Praze ještě nebyl. Bunkeová nejspíš ve vile opravdu absolvovala nějaký výcvik a pak čekala na pas s jinou identitou, pod níž by se vrátila zpět do jižní Ameriky, Guevarovou milenkou se ale za doby strávené v Praze určitě nestala.

"Při pražském pobytu Che Guevary už Tamara Bunkeová s největší pravděpodobností nebyla tady, ale v Bolívii. Navíc tu s ním po velkou dobu jeho pobytu byla jeho manželka Aleida," uvedl před šesti lety pro Českou televizi historik Jaroslav Fiala.

Do Bolívie vycestovala Bunkeová už v říjnu 1964. Prokazovala se pasem na jméno Laura Gutiérrez Bauerová a jejím úkolem bylo s největší pravděpodobností připravit v utajení půdu pro plánované Guevarovo "šíření revoluce". Kdo přesně ji tímhle úkolem pověřil a kdo ji také vybavil falešnými doklady, však zůstává dodnes otázkou. V roce 1997, třicet let po Tamařině smrti, získala totiž její matka Nadia Bunkeová od nástupnické organizace sovětské tajné služby KGB v Moskvě písemné prohlášení, že Tamara Bunkeová pro tuto službu nikdy nepracovala. Rovněž německá vláda, která v současnosti disponuje spisy Stasi, potvrdila, že Bunkeové jméno v nich nikde nefiguruje...

Guevara coby pražský chodec

Che Guevara sám přicestoval do Prahy 1. března 1966. V té době prožíval neobyčejně tíživé období. Už o rok dřív se dostal do vážných sporů s Fidelem Castrem a představiteli Sovětského svazu kvůli svému nesouhlasu s tím, že Moskva převzala nad Kubou do značné míry diktát, a musel opustit zemi. Ztroskotal i jeho první pokus rozšířit revoluci mimo kubánský ostrov, pro který si zvolil africké Zaire (dnešní Kongo). Jeho partyzánský způsob boje nemohl obstát proti vycvičeným žoldnéřům konžské armády a Guevara musel z Konga uprchnout přes kubánské vyslanectví v Tanzanii.

Do Prahy se podle České televize dostal díky společné dlouhodobé akci československé a kubánské rozvědky, nazvané Manuel, což byly tajné přepravy partyzánů z Latinské Ameriky do dalších zemí přes Prahu, kde byli uprchlíci na čas ubytováváni a současně zde získávali falešné doklady (podobně tomu bylo zřejmě i s Bunkeovou). Nejvyšší československé úřady o Guevarově přítomnosti nejspíš vůbec nevěděly.

Slavný kubánský revolucionář při svém pobytu v Praze ničím nepřipomínal své ikonické fotografie - chodil oholený, kromě toho se maskoval brýlemi a prokazoval se uruguajským pasem na jméno Ramon Benitéz. Kromě vily ministerstva vnitra v Ládví využíval k bydlení i další adresy, například konspirační kubánský byt v Heřmanově ulici v Holešovicích.

Podle vzpomínek svých přátel se prý Che Guevara vydával v Praze na dlouhé procházky, při nichž ho většinou doprovázeli dva strážci. Znal dobře dílo Franze Kafky, oblíbil si i Haškova Švejka a občas zašel do známé pivnice U Fleků. Ve vile v Ládví hrával podle svědectví své manželky Aleidy tu a tam šachy se spolubydlícími, a dokonce se prý i cvičil ve střelbě. Hlavní náplní jeho času ale bylo psaní - věnoval se například sepisování kritiky Sovětského svazu za to, že se podobně jako USA "stává imperialistickou velmocí a využívá země třetího světa".

Z Prahy odjel 23. července 1966 v rychlíku směřujícím na Vídeň, poté zamířil přes Ženevu, Curych a Moskvu do Havany, kde se v utajení zdržel několik týdnů. Do Bolívie odletěl 23. října 1966. Začalo poslední dějství jeho příběhu s Tamarou Bunkeovou...

Krutá smrt

Bunkeová mezitím sbírala v Bolívii informace o jejích politických elitách a o síle tamějších ozbrojených sil. Představovala se jako pravicová expertka na jihoamerický folklór původem z Argentiny a rychle inflitrovala akademické a vládní bolívijské kruhy (mimo jiné se stala oblíbenkyní tehdejšího bolívijského prezidenta René Barrientose).

Po příjezdu Guevary se stala rychle jeho vyzvědačkou a pomocí tajného rádiového zařízení ho informovala o všem, co se v bolívijské vyšší společnosti chystalo. Koncem roku 1966 jí ale začalo hrozit prozrazení, proto opustila svou oficiální identitu a přidala se ke Guevarovým partyzánům. Jejím úkolem se stalo dohlížet na rozdělování potravin a sledovat rozhlasové zprávy.

A znovu se vynořily historky o tom, že vztah mezi ní a Guevarou překročil pouhý přátelský rámec. Postaral se o to partyzán Benigno, jeden z těch, který přežil zásah bolívijské armády. V roce 2008 Benigno v jednom z novinových rozhovorů prohlásil, že Bunkeová a Che Guevara byli milenci. "Když se blížil jejich konec, tiše spolu mluvili a dívali se jeden na druhého," tvrdil Benigno.

Protože Bunkeová už nemohla partyzány informovat o plánech bolívijské vlády, dostala se Guevarova skupina rychle do izolace. Mladá žena navíc dostala v bolívijské džungli vysokou horečku, zřejmě v důsledku kousnutí nakaženou blechou. Guevara se ji proto rozhodl poslat s 16 dalšími nemocnými partyzány do hor.

Dne 31. srpna 1967 v 17:20 však přepadla tuto skupinu při přechodu řeky Rio Grande bolívijská armáda. Tamara, brodící se hlubokou vodou s puškou nad hlavou, dostala dva zásahy - jeden do ruky a druhý, smrtelný, do plic. Kromě ní zahynulo dalších osm povstalců. Její tělo odnesla voda, vyloveno bylo až 6. září.

Když prezident Barrientos spatřil mrtvolu své někdejší favoritky, rozhodl prý, že bude spolu s ostatními partyzány pohřbena v neoznačeném hrobě, místní ženy však prosadily, aby byla coby žena pochována křesťansky.

Zprávu o smrti Bunkeové odvysílal bolívijský rozhlas, takže se dostala i ke Guevarovi, který v té době stále ještě bojoval. Odmítl jí ale věřit a podle svědectví přeživších partyzánů prohlásil, že se ho bolívijská vláda pokouší demoralizovat. Nevěděl přitom, že jemu samotnému zbývá už jen pár posledních dní života - jeho poslední úkryt byl, pravděpodobně na základě udání některého z indiánských vesničanů, kteří partyzánům nosili jídlo, obklíčen bolívijskou armádou a Guevara byl krátce po vylovení Tamařina těla zajat.

Dne 9. října 1967 nařídil bolívijský prezident jeho popravu. Voják Mario Terán pak revolucionáře prostřílel tak, aby rány vypadaly jako z boje. Otázka, kam až došel vztah mezi ním a půvabnou špionkou, zůstává nezodpovězena.