Z daleka nejde jen o plastové známky, které krávy neměly na obou uších zrovna, když přišla velká kontrola. Česko má do bruselské pokladny vrátit přes 29 milionů eur i za další a mnohem závažnější chyby. Třeba že důsledně neohlídalo, aby každé narozené tele bylo do zvířecí „matriky" zapsáno do sedmi dnů. Nebo se dobytek různě stěhoval, aniž by to evidence předpisově zachytila. A stát tyto nesrovnalosti neuhlídal a nepostihoval, což měl. Nebo dělal, že o „chlívu" v povinné evidenci nevěděl. Centrální evidenci zvířat, klíčovou databanku pro přiznání dotací, má totiž pevně v rukou agrobyznys.

Došlo na staré hříchy

Ministr zemědělství Marian Jurečka (KDU-ČSL) teprve před několika dny veřejně oznámil, že Evropská unie už delší dobu žádá po Česku vrácení 810 milionů korun. Je to trest za minulé hříchy, na které přišli unijní auditoři už v letech 2012 a 2013. Jurečka, který hasí problémy svých předchůdců, peníze zpátky odevzdat nechce. Hodlá se pokutě bránit žalobou, a tím úhradu sankce alespoň oddálit. Hlavně ale ministr vzkázal zemědělcům, že po nich nebude chtít zpátky ani korunu. Na přímých platbách, kterých se porušování pravidel týká, dostávají přes 20 miliard korun ročně.

A k tomu berou další – přehled o všemožných podporách zmapoval týdeník Dotyk 22/2015 v článku Jak agrobaroni dolují dotace. Žebříček 15 největších polykačů dotací, který Dotyk zveřejnil ve stejném čísle, tradičně vede majitel Agrofertu Andrej Babiš. Pokutu za nepořádek zemědělců i za nedůslednost státních kontrolorů ovšem zaplatí nevinní daňoví poplatníci. Tak rozhodl agrární ministr Jurečka. Ministr financí Babiš se beztak nebude zdráhat, aby sankci zalepil ze státní kasy.

Kam se hrabou Italové

Sankce za chyby při takzvaných kontrolách podmíněnosti (cross compliance) padají napříč Evropou, snaží se chlácholit Jurečkovo ministerstvo. Zmiňuje kupříkladu Itálii s požadovanou pokutou 45 milionů eur nebo Francii, která má vracet 129 milionů eur. V přepočtu na hlavu je ovšem sankce nejcitelnější pro Česko. Na každého Čecha vychází částka třiapůlkrát vyšší než na jednoho Itala (viz V čem vedou Češi). Přitom Itálie je proslulá tím, že ji už tradičně dohánějí finanční korekce z Bruselu kvůli porušování dotačních pravidel.

Evropská unie sice rozdává bohaté agrární dotace, ale nedává je zadarmo. Diktuje si pravidla a po členských zemích chce, aby je dodržovaly a také kontrolovaly. Je normální, že každý stát se pro své zemědělce snaží vytáhnout z unijního balíku co nejvíc. Sem tam přimhouří oči, není-li vše úplně v souladu se všemi předpisy. A to se unii hodí. Ani její pokladna není bezedná. Úředníci v Bruselu jsou i od toho, aby část peněz stáhli zase zpátky. Čím víc, tím líp.

Brusel ale může těžko na dálku v každé zemi sledovat, jestli nerespektování předepsaných pravidel byla „jenom" nedbalost, nebo přímo podvod. Od toho jsou kontrolní organizace v jednotlivých státech. Měly by ohlídat, jestli si třeba chovatelé nepůjčují dobytek, aby na základě toho získali víc dotací. Ty se totiž vyplácejí nejen na hektary polí a luk, ale i na takzvané velké dobytčí jednotky (1 VDJ = 1 kráva). Proto je tolik důležitá přesná evidence zvířat.

Čachry s dobytkem

Ústřední evidenci zvířat má v tuzemsku na starosti Českomoravská společnost chovatelů, akciovka k tomu pověřená státem. Kromě státního Podpůrného a garančního rolnického a lesnického fondu, který má v této firmě 34procentní podíl, ji vlastní sedm chovatelských svazů. Čili samotných chovatelů.