Let Korean Air 902 začal 20. dubna večer na pařížském letišti Orly. Po mezipřistání v Anchorage na Aljašce mířil jedenáct let starý Boeing 707 přes severní pól do Japonska a Jižní Koreje, jeho příští zastávkou měl být Soul. Ze začátku šlo všechno dobře, ale když se letadlo ocitlo zhruba nad městem Alerta na kanadském severu, asi 800 kilometrů od severního pólu, změnil kapitán Kim Chang Kyu nastavený kurs na autopilotu a stočil letadlo na jihovýchod.

Boeing pokračoval v přímém letu, ale nyní směřoval místo na Soul zpátky do Evropy. Konkrétně do oblasti Karélie na pobřeží Severního ledového oceánu, tedy do míst, kde v té době hraničil Sovětský svaz s Finskem. Kapitán ale nevěděl, kam ve skutečnosti letí - důvodem bylo zřejmě to, že se letadlo hodně přiblížilo k severnímu magnetickému pólu Země, což ovlivnilo navigační přístroje Boeingu. Ty tak ujišťovaly posádku, že je stále na správném kursu, přestože realita byla odlišná. Piloty nemohl varovat ani výhled z kabiny - v Arktidě vypadá ze vzduchu povrch země téměř všude stejně, nikde nebyl žádný vizuální signál, který by jim naznačil, že se ocitají mimo vytýčenou trasu.

Sovětské velení protivzdušné obrany zaznamenalo zbloudilý Boeing ve chvíli, kdy byl zhruba 250 kilometrů od ruského vzdušného prostoru. Nejdřív předpokládalo, že jde o speciální letoun systému AWACS Spojených států nebo jiné členské země NATO, protože ty se občas v blízkosti sovětských hranic objevovaly (šlo o komunikační letadla vybavená radary a rádiovými stanicemi, umožňujícími sledovat cíle ve vzduchu a navádět na ně prostředky protivzdušné obrany). NATO používalo pro tyto účely také Boeingy 707, snadno zaměnitelné s civilní verzí.

Zazněl rozkaz sestřelit

Úkol zareagovat na možné narušení vzdušného prostoru připadl základně protivzdušné obrany v murmanské oblasti, jež vyslala ke korejskému letadlu dvě stíhačky Suchoj SU-15TM.

Když se přiblížily na dohled, udělal velitel stíhacího týmu Alexandr Bosov chybu a identifikoval letadlo jako americký prozkumný stroj RC-135. I ten se dal s civilním Boeingem 707 poměrně snadno splést, protože šlo o stejný typ stroje.

Označení na ocasu letadla označil ruský stíhač za javorový list, tedy za kanadský národní symbol. Vypadalo to pravděpodobně, protože Kanada byla členem NATO a jako taková mohla tímto typem průzkumného letadla disponovat. Když se ale Bosov dostal blíž, rychle si uvědomil, že se mýlí, a své hlášení změnil - oznámil základně, že letoun má na ocase logo letecké společnosti, pravděpodobně v čínských znacích. Základna mu však špatně rozuměla.

V té chvíli už kapitán korejského letadla věděl, že je zle. Dvě sovětské stíhačky po obou stranách letadla vyhlížely zlověstně a byly zcela jednoznačnou známkou toho, že jeho letoun je jinde, než má být. Rozhodl se komunikovat. Zapnul přistávací světla, což byl signál, že je připraven sovětské bojové letouny následovat. Zkusil je také opakovaně kontaktovat rádiem na všech frekvencích, které měl k dispozici, ale ke své hrůze nedostal žádnou odpověď.

Sovětský kapitán mezitím komunikoval s pozemním velitelstvím, jež mu nařídilo letadlo sestřelit. Bosov přitom v té době už věděl, že má proti sobě civilní stroj - obě stíhačky se dostaly ke korejskému letadlu dostatečně blízko na to, aby si tento fakt mohly ověřit. Snažil se o tom přesvědčit i základnu, ta ale opakovala rozkaz ke střelbě. Tentokrát už se rozhodl uposlechnout.

Trosky křídla zabíjely

Proti korejskému civilnímu letadlu vypálil ruský stíhač dvě rakety. Jedna letoun zcela minula, druhá mu ale utrhla špičku levého křídla, jejíž trosky prorazily trup. To okamžitě vyvolalo děsivou dekompresi v prostoru pro cestující. Horor, který následoval, popsal o čtyři dny později ve svém tehdejším vydání americký list The Washington Post.

Zbytky křídla prorazily na levé straně do trupu díru o velikosti melounu a kromě vyvolaného podtlaku působily uvnitř jako projektily. Bezprostřední obětí katastrofy se tak stal šestatřicetiletý jihokorejský obchodník ze Soulu Bahng Tais Hwang, který zemřel po ráně do hlavy, způsobenou pravděpodobně některou z trosek. Jedenatřicetiletá majitelka kavárny v Jokohamě, Japonka Yoshitako Suganová, se zhroutila v krvi, pravou ruku a rameno měla rozdrceny. V té chvíli ještě žila, ale následkům zranění později podlehla. Zraněn byl i její třiatřicetiletý bratr Yasuo a pětadvacetiletý švagr Takamasa Fukui. Oba zasáhly šrapnely trosek do nohou, Yasua do pravé, Takamasu do levé. Zasekalo se mu do ní asi dvacet drobných střepin.

Velké štěstí měl pařížský obchodník Jean-Charles Fory, který seděl nedaleko místa, kde křídlo prorazilo trup - sám vyvázl bez zranění, ale když se podíval na své sako, které si předtím přehodil přes opěradlo sousedního volného sedadla, uviděl v něm vysekané tři obrovské díry.

Náhlou dekompresi v kabině pro cestující samozřejmě zaznamenala i pilotní posádka. Kapitán Kim Chang Kyu věděl, že jestli okamžitě neklesne, podtlak na palubě všechny pasažéry zabije. Sklonil proto nos letadla k zemi, aby se dostal do nižší výšky s dostatkem kyslíku. "Byl to prudký sestup, připomínalo to utržený výtah," popsal to později mladý německý obchodník Karlheinz Schwaken z Düsseldorfu, který byl na obchodní cestě na Dálný východ.

"Obrátili jsme se k zemi, bylo vidět proud vzduchu, jak se žene kolem nás," vzpomínala později osmadvacetiletá Japonka Seiko Shiozakiová. "Padáme dolů, dolů, dolů," zapsala si do deníku, v němž chtěla zanechat poslední zprávu. Letadlo podle ní strmě klesalo plných pět minut. "Cítili jsme, že budeme za chvíli mrtví," líčila ony chvíle Shiozakiová.

Ve třech tisících stop (necelé tisícovce metrů) však kapitán Kim dokázal letadlo vyrovnat. Stíhač zmizel z dohledu. Kim nařídil cestujícím, ať si navléknou nafukovací záchranné vesty, a vypustil palivo, což je standardní postup pro nouzové přistání, aby se snížilo riziko výbuchu a následného požáru.

Prudké klesání skončilo a mezi cestujícími zavládl podivný klid. Jeden z pasažérů se přihlásil jako lékař a začal ošetřovat zraněné. Stav Yoshitaky Suganové se však i přes lékařský zásah prudce horšil, protože nebylo čím zastavit prudké krvácení.

Kapitán pak několik desítek minut kroužil v malé výšce nad poloostrovem Kola a hledal vhodnou plochu pro nouzové přistání. Náhle před sebou uviděl volnou otevřenou zasněženou pláň. Šlo o zamrzlé jezero Korpijärvi v ruské části Karélie, nedaleko města Kem. Přistávací manévr ale vyžadoval značnou obratnost - podvozek letadla nešel vysunout a levé křídlo bylo zčásti odlomené. "Vypadalo to, jako kdyby po něm chňapl King Kong a utrhl nám ho," líčil to později s širokým úsměvem londýnský návrhář William Howard, který mířil se svým společníkem Bensonem Cohenem na obchodní jednání do Soulu.

Posádka ale přistání zvládla a pečlivá Seiko Shiozakiová v té chvíli zkontrolovala hodinky: Bylo 10:25, od střelby po přistání uplynula hodina a 42 minut.

Rusové úřadují

Ruská vláda později vydala zavádějící prohlášení, že let 902 přistál "dvě hodiny po vstupu do sovětského vzdušného prostoru", aniž by se zmínila o tom, že letadlo de facto sestřelila její stíhačka -, ačkoli o tom Kreml už věděl, včetně faktu, že si zásah vyžádal civilní oběti.

Sovětská vojenská policie dorazila na místo asi po dvou hodinách. "Uviděli jsme lidi, možná vojáky. Měli dlouhé kabáty a zbraně a báli jsme se, že jsou to Američané. Pak jsem ale pochopila, že jsou to Rusové. Lidé v letadle byli skutečně vyděšení," zapsala si později Shiozakiová.

Sovětští vojáci vstoupili na palubu, vyžádali si pasy a nechali cestující evakuovat po skluzavkách v nouzových východech. Na místo také přivolali tři záchranné vojenské helikoptéry, které naložily ženy, děti a zraněné. Těžce zraněná Suganová bohužel do té doby zemřela. Ze 197 pasažérů tak přežilo 195.

Všichni zachránění byli převezeni do městečka Kem, poté do Murmansku a nakonec na americkou ambasádu do Leningradu (dnešní Petrohrad) a do Helsinek. Domů se vrátili po několika dnech. SSSR si nechal od Koreje zaplatit všechny náklady na jejich ubytování a stravování.

Posádka boeingu byla odvezena k výslechu. Kapitán Kim nebyl v dobrém psychickém stavu. Přestože prokázal při přistání mimořádné pilotní mistrovství, katastrofu si velmi vyčítal. Podle svých pozdějších slov ignoroval vlastní šestý smysl, který mu naznačoval, že letí špatně, ačkoli ho navigační přístroje ujišťovaly o opaku. Druhý pilot Cha ho údajně slyšel krátce po přistání zamumlat: "Je mi to hrozně, hrozně, hrozně moc líto kvůli těm mrtvým."

Také u výslechu prý Kim přiznal chybu, uznal, že s ruskou stíhačkou špatně komunikoval, a Sovětům se omluvil. Podle některých pramenů však po návratu do Koreje prohlásil, že přiznání bylo vynucené.

Trest čekal také několik představitelů sovětského letectva. Podle sovětského vedení bylo nepřípustné, že letadlo mohlo několik hodin letět nepozorovaně nad ruským územím. Tento striktní přístup jako by vůbec nebral ohledy na fakt, že šlo o civilní letadlo a že do sovětského vzdušného prostoru zabloudilo omylem. Údajně pak také vedl ke zpřísnění protivzdušné obrany, což vyústilo v děsivý incident 1. září 1983, kdy ruský stíhač na rozkaz sestřelil korejské civilní letadlo KAL 007, jež se odchýlilo z pravidelné trasy a vletělo do sovětského vzdušného prostoru. Na jeho palubě zahynulo všech 269 osob.

Případ letu Malaysia Airlines 17

Nad vzdušným prostorem bývalého Sovětského svazu není klid dodnes, což tragicky dokázal případ letu Malaysia Airlines. Boeing 777 směřující z Amsterdamu do Kuala Lumpur se 17. července 2014 po vnějším zásahu tehdy neidentifikovanou zbraní zřítil poblíž vesničky Hrabove severně od města Torez v Doněcké oblasti na Ukrajině. Zahynulo všech 298 lidí na jeho palubě. Ke zřícení letadla došlo v oblasti bojů na východní Ukrajině, a z jeho zničení se tak vzájemně obviňovali ukrajinská vláda a proruští separatisté. Kreml se výrazně postavil na stranu povstalců a vinil ze sestřelení ukrajinské jednotky. Nizozemský bezpečnostní úřad, odpovědný za leteckou bezpečnost, však 13. října 2015 oznámil, že let Malaysia Airlines 17 sestřelila raketa odpálená z protiletadlového systému Buk, dopraveného z Ruska. Zároveň prohlásil, že ukrajinské úřady selhaly, když nedokázaly kompletně uzavřít vzdušný prostor nad válečnou zónou na východě země. V prosinci roku 2017 pak zveřejnili novináři z nezávislé investigativní skupiny Bellingcat zprávu, že sestřelení tohoto letadla s největší pravděpodobností osobně řídil ruský generálplukovník Nikolaj Fjodorovič Tkačov, hlavní inspektor Ústředního vojenského okruhu ruské armády.