Žijete v přesvědčení, že nejstarší známou soškou nahého ženského těla je „naše“ slavná Věstonická venuše? Chyba lávky, to už jedenáct let neplatí. Soška, kterou 13. července 1925 našli archeologové z týmu Karla Absolona v horní části pravěkého naleziště mezi Dolními Věstonicemi a Pavlovem, pochází až z vrchního paleolitu a je datována do období zhruba 29 tisíc až 25 tisíc let před naším letopočtem. Ale pravěcí umělci, zejména z civilizací lovců sobů, začali zobrazovat lidské tělo už dřív, a tak můžeme nejstarší dochované památky tohoto druhu datovat až do období zhruba 35 tisíc let před naším letopočtem.

Nejstarší pin-up girl na světě

A právě z této doby, konkrétně z období počátku mladopaleolitické kultury aurignacienu (38 tisíc až 28 tisíc let před naším letopočtem), pochází nejstarší nalezená soška nahé ženy, která je na rozdíl od moravské venuše vytesána z mamutího klu a je jen šest centimetrů vysoká (Věstonická venuše má výšku 11,5 centimetru). Jde o takzvanou Švábskou venuši, nalezenou v září 2008 v jihozápadním Německu v jeskyni Hohle Fels.

Ze sošky se dochoval jen trup s neúplnýma nohama, místo hlavy má očko na zavěšení. Chybí jí také levá ruka včetně ramene.

Silně zvýrazněné sexuální znaky (prsa, vulva) se od objevu sošky staly inspirací k mnoha sexuálním interpretacím, byť šlo zřejmě o symboly plodnosti. Vydání časopisu Nature ze 14. května 2009 například popsalo Švábskou venuši jako „prehistorickou pin-up girl“ a archeolog Univerzity v Cambridge Paul Mellars o ní prohlásil: „Soška je zřetelně – a nestydatě – ženská, se zveličenými pohlavními znaky (velká, vyčnívající prsa, značně zvětšenou vulvu, objemné břicho a stehna). Z pohledu norem 21. století by mohla hraničit s pornografií.“

V každém případě soška svědčí o mimořádném zaujetí a tvůrčím vypětí, které jí věnoval její pravěký tvůrce: na její výrobu potřeboval desítky, ne-li stovky hodin.

Moravský národní poklad

Slavná Věstonická venuše je o něco mladší, pochází z období 29 tisíc až 25 tisíc let před naším letopočtem a je vyrobena z vypálené hlíny – zůstává jí tak primát nejstarší keramické sošky na světě. Její objev před čtyřiadevadesáti lety tak vyvrátil tehdejší domněnku, že paleolit keramiku ještě neznal.

Sošku objevil tým archeologa Karla Absolona, provádějící v letech 1924 až 1938 průzkumy věstonického naleziště, Absolon sám ale u jejího nálezu nebyl, protože byl právě ve Francii. Sošky si ve zbytcích pravěkého ohniště všimli dělník Josef Seidl a technický vedoucí výzkumů Emanuel Dania. Ležela mezi kamennými nástroji a zvířecími kostmi, rozlomená na dva kusy, které zpočátku ani nevypadaly, že patří k sobě. Teprve po očištění se ukázalo, že dohromady tvoří cosi, co se podobá ženské postavě.

Nález sošky znamenal ve své době světovou archeologickou senzaci a její existence dodnes inspiruje vědce k novým a novým výzkumům a interpretacím. V roce 2017 například vědci zjistili, že hlavu venuše původně zdobila nejspíš ptačí pírka. To se domníval už Absolon, ale teprve předloni se podařilo pomocí skenu potvrdit čtyři vpichy na temeni venušiny hlavy, odpovídající nejpravděpodobněji právě ptačím pírkům. Sken také zjistil, že figurka byla vyrobena ze spraše, tedy ze sedimentů v oblasti, v níž žil její tvůrce.

Uvnitř figurky je také velké množství příměsí, různých hrudek a ostrohranných vzorků, nejspíš kostěných nebo z mamutích klů.

Velmi zajímavý byl i objev otisku prstu na hýždích sošky, odpovídající zhruba desetiletému dítěti. Přišla dítěti do rukou náhodně, nebo byla dětskou hračkou? Na to asi jistou odpověď nikdy nenajdeme. Povislá naddimenzovaná prsa a realisticky ztvárněné tukové záhyby na zadní části sošky však zřejmě měly znázornit ideální představu silné a dobře živené ženy, schopné přivádět na svět zdravé děti – budoucí lovce a významnou posilu kmene.

Pravěká Twiggy a další

Věstonická venuše není jedinou plastikou z pálené hlíny, která se na Moravě našla, jiné jsou známy také ze sousedního Pavlova a z Předmostí u Přerova. Proslulé je rovněž bezhlavé torzo Landecké venuše (nazývané také Petřkovická), nalezené v roce 1953 na ostravském vrchu Landek. Toto 4,6 centimetru vysoké torzo bylo vyrobeno z hematitu a je výjimečné nezvykle štíhlými proporcemi ženské postavy, jež prý připomínají kubistickou sochu. Někdy se proto této venuši přezdívá také "pravěká Twiggy".

Za jednu z nejdokonalejších sošek paleolitu se kromě Věstonické venuše dále považuje Willendorsfská venuše z Rakouska, umístěná ve vídeňském Naturhistorisches Museum. Od moravské venuše se liší světlou barvou a tím, že je výrazně podsaditější. Na druhé straně podstatné znaky ženské plodnosti – velká ňadra a široké boky – u ní najdeme také.

Další venuše, vyrobená z klu mamuta, byla objevena ve francouzském Lespuque. Obdobné figurky starší doby kamenné spatřily světlo světa i v dalších zemích, třeba v Itálii, na Ukrajině, v Rusku nebo na Slovensku.