Historie

Před 79 lety vláda vyhlásila mobilizaci. Lid je absolutně pevný, chválil Beneš

23. září 2017 četba na 3 minuty
zařijová mobilizace československé armády, 1938

zařijová mobilizace československé armády, 1938

Foto: ČTK

/VIDEO/ Přesně ve 22.20 byla rozhlasem vyhlášena všeobecná mobilizace Československé republiky. Onoho 23. září 1938 bylo řádně horko nejen za hranicemi, kde chřestil zbraněmi Hitler, ale i uvnitř vlasti, v Sudetech. Dobrá polovina sudetských Němců mobilizace neuposlechla. A do osudného Mnichovského diktátu zbýval pouhý týden.

FOTOGALERIE

zařijová mobilizace československé armády, 1938 zařijová mobilizace československé armády, 1938 zařijová mobilizace československé armády, 1938

Od smrti tatíčka Masaryka uběhl pouhý rok a republika se ocitala ve svízelné situaci. Stačil pouhý pohled na mapu, kde bylo vidno, jak Hitlerova Třetí Říše požírá hadovitě protažené Československo – oproti dnešku začínaly hranice s Německem u Ostravy a končily u Břeclavi (Rakousko již mělo po anšlusu, a Německé Slezsko, po válce polské, sahalo až k Ostravě).

Ano, československá pozice byla sice mezinárodně jištěná Smlouvou o spojenectví a přátelství mezi Československem a Francií  (z roku 1924) či smlouvou se Sověty O spolupráci a vojenské pomoci (z roku 1935). Jenomže signály vstřícnosti, jež k Hitlerovi vysílala v roce 1938 Paříž, Londýn i Moskva (ta dodá do Říše významnou část své obilné úrody), hovořily jasně. Republika se musela pokusit spolehnout sama na sebe. Do premiérského křesla si 22. září zvolila armádního generála Jana Syrového, legionáře, hrdinu z bitvy u Zborova, vlastence, vojáka.

Právě Syrový, coby odpůrce politiky appeasementu Británie a Francie, nehodlal čekat na milosrdenství osudu a zavelel k všeobecné mobilizaci, tedy branné pohotovosti celé Československé armády. Odezva byla vzorná. Sám prezident Beneš si v depeši krátce po vyhlášení pochvaloval: „Průběh mobilizace bezvadný, lid absolutně pevný, vláda plným pánem situace.“

Hlavní velitelství v čele s generálem Ludvíkem Krejčím bylo pod krycím názvem „Palacký“ přesunuto z Prahy do „závětří“, na zámek Račice u Vyškova. K obraně republiky se soustředily čtyři armády (s velitelstvími v Kutné Hoře, Olomouci, Kremnici a Brně), skládající se na 34 pěších divizí, 4 rychlé divize a 3 zvláštní skupiny. Celkem šlo o nejméně 1 100 000 mužů, především ročníky 1898 a mladší, kteří měli k dispozici 2300 děl, 350 tanků a 950 letadel.

Celkový počet branců měl hovořit o 1,5 milionu mobilizovaných, rozpor v čísle zavinila neochota sudetských Čechoslováků; dostavila se jich jen necelá polovina. Sudeťáci správně vytušili, že Německá říše si československou oběť ujít nenechá.

Hitler měl v té době k dispozici nejméně 1,5 milionu mužů i bezmála 3000 tanků. Československá pohraniční obranná linie vystlaná slavný dělostřeleckými bunkry „řopíky“, by německou vlnu pravděpodobně jen zdržela – tedy v případě, že by Československu nepomohli západní spojenci.

A ti věru nepomohli. 30. září přišel Mnichovský diktát, kterým Británie a Francie souhlasily s předáním Sudet Německu. Prezident Beneš posléze odejde do exilu, První republiku nahradí okleštěná Druhá republika, která vydrží jen do 15. března, kdy do země proniknou němečtí okupanti. Den předtím se odtrhne Slovenský štát.

Dokument věnovaný mobilizaci z 23. září 1938: