Disident, esenbák a Palachův týden. Příběh Víta Ibla a Davida Kabzana

24. leden 2019 četba na 10 minut
David Kabzan (vlevo) v 80. letech

David Kabzan (vlevo) v 80. letech

Foto: Post Bellum

/PŘÍBĚHY 20. STOLETÍ/ V neděli 15. ledna 1989 se představitelé nezávislých iniciativ pokusili uctít na Václavském náměstí v Praze památku Jana Palacha. „Bezpečnostní“ složky proti nim a přítomným občanům zasáhly a následovaly několikadenní početné a surově rozháněné demonstrace, známé jako Palachův týden.

FOTOGALERIE

V sobotu 21. ledna roku 1989 se lidé na výzvu opozice vydali k Palachovým ostatkům do Všetat, kde opět čelili masivní policejní protiakci. Jako by už komunistický aparát tušil, že se blíží jeho pád, jako by se po dvaceti letech začal opět bát Palachovy výzvy, snahy vytrhnout společnost z letargie.

Na Václavském náměstí tehdy demonstroval David Kabzan (ročník 1969). Ve Všetatech byl Vít Ibl (ročník 1967) – avšak ne jako odpůrce režimu, nýbrž jako příslušník Sboru národní bezpečnosti (SNB). Jejich pohled na události Palachova týdne přinesly Příběhy 20. století vysílané v Českém rozhlase Plus každou neděli od 20:05 hodin.

Bil mě dlouho

David Kabzan se jako mladý disident ocitl během Palachova týdne – nikoli poprvé – ve vyšetřovně Státní bezpečnosti, kde ho týral policista Petr Beran. „Při posledním výslechu 17. ledna mě (…) mlátil čtyři hodiny. Nejdřív praštil pendrekem do plechové skříně, pak tloukl mě, přes krk a přes hlavu,“ vzpomínal David při natáčení svého příběhu pro Paměť národa před dvěma lety.

„Seděl jsem na židli, vedle ní byl kavalec, a když už jsem to nemohl vydržet, převalil jsem se na něj. Na té posteli jsem dostal dalších pár ran obuškem. Bil mě dlouho. Pak šli estébáci na oběd a ke mně dali hlídače. Vrátili se a pokračovalo to. Chtěli, abych podepsal jakousi výpověď. Léta jsem se držel, abych jim nepodepsal nic, tak mě mlátili o to víc.“

Ve Všetatech na nádraží

Mladý příslušník SNB Vít Ibl byl zhruba ve stejné době odvelen do Všetat, vesnice v obležení stovek příslušníků SNB. Nad místem posledního odpočinku Jana Palacha létal vrtulník, přístupové cesty do vesnice byly zatarasené, na nádraží i jinde probíhaly kontroly dokladů, zatýkání, deportace. V rozhovoru s Adamem Zítkem pro Paměť národa na to Vít Ibl vzpomínal věcně, bez emocí, jako by mluvil o běžné policejní operaci:

„Bylo nás tam z (našeho) obvodního oddělení asi třicet. Byl jsem dislokovaný na nádraží a když přijížděly vlaky, tak jsme (cestující) prošacovali, sebrali jsme jim různé tiskoviny, letáky, transparenty, co měl kdo u sebe. Po perlustraci jsme je nasadili do autobusů a odvezli zase pryč, aby se na hřbitov a k Palachovu baráku nikdo nedostal.“

Pak konstatuje, že zásah probíhal na základě „politického rozhodnutí, tam se nic nedělo, ti lidé nic nedělali. Možná, že by to proběhlo jako tichá demonstrace, třeba by se pak provolávala nějaká hesla, ale co se týče nějakého ničení majetku, k tomu by asi nedošlo.“

V Praze Vít Ibl nasazen nebyl, ale k příčinám drsných zákroků (během Palachova týdne policie zatkla 1400 lidí) uvedl: „Tam byli kluci (z SNB) spíš naštvaní, je to nebavilo, stáli tam celé dni, třeba dvanáct hodin, a na poslední dvě hodiny přišli k demonstraci, tak ti kluci už byli znechucení.“ 

A o demonstrantech obecně soudí: „To bylo tak, že to bylo vystoupení proti státu, proti režimu, který my jsme měli bránit. V té době to bylo tak, že my chráníme stát a tihleti nespokojenci nám to chtějí zničit, převrátit to, na co jsme byli zvyklí a co podle nás jelo, jak mělo.“

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 1/3
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky