Mezi zvlášť šikanované patří chartista, disident, pořadatel undergroundových koncertů a divadelních přehlídek Stanislav Pitaš zvaný Guma. V osmdesátých letech ho zavřeli hned třikrát. Pravidelně ho estébáci navštěvovali kvůli domovním prohlídkám, týdny trávil ve vazbě, měsíce v kriminálech nebo blázinci.
Trestali ho za hanobení prezidenta a napadení veřejného činitele. Poprvé seděl na Borech za uměleckou koláž, ve které si udělal legraci z prezidenta Husáka. Po druhé ho trestali za to, že měl napadnou policistu. Napadení se mělo odehrát ve Skalici 28. října 1988. Chartista se snažil dostat do Prahy na demonstraci za lidská práva. Při zatýkání si lehnul na zem. Podle něj o žádné rvačce nemůže být řeč.
U soudu ho obvinili i z písemného útoku na příslušníka StB, protože napsal dopis a rozeslal ho úřadům. Stálo v něm, že estébák, který ho léta pronásleduje, chodí špinavý, smrdí mu z úst a využívá služebního vozu v době výkonu své práce k cestám za milenkou.
Stanislav Pitaš pro Paměť národa vypráví historky o broumovských komunistech, estébácích, bachařích a udavačích, kteří mu kdysi ubližovali. Dneska mnohé z nich potkává na ulici, v hospodě nebo na stavbě, kde si sem tam přivydělává. Nedávno potkal „svého“ estébáka, jak s lopatou a krumpáčem plní příkazy stavbyvedoucích, kteří na něj pokřikují. Bývalý policista, který neměl v roce 1989 odslouženo na výsluhy, je úslužně poslouchal na slovo. Bývalý disident a politický vězeň zvažuje, že by ho pozval na pivo.
Chtěl by znát podrobnosti, proč ho tolik nenáviděli. Chtěl by, aby mu někdo vysvětlil, proč mu na jaře 1989, když nastoupil k desetiměsíčnímu už třetímu výkonu trestu, nepovolili rozloučit se s umírající maminkou. Proč mu nedovolili účastnit se pohřbu?
O autorovi projektu: Nezisková organizace Post Bellum od roku 2001 vyhledává a nahrává vzpomínky pamětníků klíčových momentů 20. století; jejím stěžejním pojektem je sbírka konkrétních osobností Paměť národa.