Český statistický úřad minulý týden představil výsledky nejnovější demografické projekce obyvatelstva České republiky. Statistici aktualizovali předchozí projekci z roku 2009, přičemž zohlednili definitivní výsledky posledního sčítání lidu i demografický vývoj v letech 2009–2012. Zatímco růst střední délky života mužů i žen pokračoval i v posledních čtyřech letech zhruba podle předpokladů předchozí projekce, plodnost žen proti očekávání mírně poklesla a dosud se nevrátila na úroveň roku 2008. Rovněž přírůstek obyvatelstva zahraniční migrací byl výrazně nižší, než se předpokládalo. Čerstvá prognóza proto i v dalších letech (na rozdíl od projekce předchozí) předpokládá pomalejší růst plodnosti žen (v nízké variantě dokonce trvalou stabilizaci plodnosti na současné nízké úrovni) i výrazně nižší zahraniční migraci.

Počet narozených má být každoročně nižší než počet zemřelých, rozdíl by v dalších desetiletích činil až několik desítek tisíc osob ročně. Zahraniční migrace nebude trvale schopna tento přirozený úbytek obyvatelstva kompenzovat, počet obyvatel České republiky se proto začne za několik let trvale snižovat. Na konci století by se měl pohybovat v rozmezí 6-9 milionů. Bude pokračovat stárnutí populace, na konci století bude každý třetí český občan starší 65 let. Vzhledem k předpokládanému zvyšování důchodového věku však nebude nárůst počtu důchodců tak dramatický, jak se často uvádí. Počet penzistů na 100 osob v produktivním věku by se měl do roku 2060 zvýšit zhruba pouze o 25 %, poté začne klesat, do roku 2080 by se měl vrátit na současnou úroveň, do roku 2100 by se měl dále snížit zhruba na 90 % současné hodnoty. Pokud se podaří zajistit dostatek pracovních příležitostí pro většinu starších osob v předdůchodovém věku, nebude mít demografický vývoj za následek ani nedostatek pracovních sil, ani zhroucení současného důchodového systému.

Protože hlavní příčinou očekávaného úbytku obyvatelstva má být nízká plodnost žen, vhodným nástrojem by byla propopulační politika. Určitou inspirací může pro Česko být Francie, skandinávské země, Velká Británie, Belgie a Nizozemsko, kde je úhrnná plodnost žen (průměrný počet dětí na 1 ženu) dlouhodobě vyšší než v posledních letech v tuzemsku.

Jednou z možností by mohlo být určité zvýšení základních odvodů na důchodové pojištění a snížení sazeb pojistného pro rodiny vychovávající děti. Protože by se jednalo o snížení odvodů ze mzdy, týkala by se tato forma podpory porodnosti pouze zaměstnaných osob. V současné době je totiž z ekonomického hlediska „nejlepším" zabezpečením na stáří žádné děti nemít a „ušetřené" peníze vhodně investovat do penzijního připojištění či jiného vhodného produktu. Bezdětná finančně zodpovědná dvojice bude na stáří daleko lépe zabezpečena než staří rodiče, kteří vychovali tři vysokoškoláky. Tuto skutečnost nepovažuji za dobrou ani žádoucí, i když předpokladem šťastného stáří samozřejmě není jen dostatek finančních prostředků.