Historie

Oběti dobývání vesmíru: výbuch sovětské rakety sežehl přes 70 lidí

10. květen 2018 četba na 9 minut
Maketa vesmírné lodi Sojuz ve výcvikovém středisku v Hvězdném městečku nedaleko Moskvy

Maketa vesmírné lodi Sojuz ve výcvikovém středisku v Hvězdném městečku nedaleko Moskvy

Foto: wikimedia.org/NASA

Každý pokrok je lemovaný řadou více či méně fatálních porážek a selhání. Nejinak je tomu i u vesmírného výzkumu, který vyžádal celou řádku mrtvých. V prvním díle se zaměříme na oběti sovětského kosmického programu, který byl zejména ve svých počátcích šit horkou jehlou a příliš se nehledělo na bezpečnost. Jejich smrt však nebyla marná. Poučili jsme se z nich do budoucnosti, aby se něco takového již neopakovalo. 

Zamotané padáky Sojuzu 1

Kdy: 24. dubna 1967

Kde: SSSR

Počet obětí: 1

Sovětský vesmírný program na rozdíl od toho amerického netestoval své kosmické lodě při nepilovaných letech. I to je jeden z důvodů, proč skončil let nové kosmické lodi Sojuz 1 tragédií, při které zahynul kosmonaut Vladimír Komarov (1927 – 1967).

Ten si přitom připsal jedno smutné prvenství. Stal se první obětí v historii kosmických letů s lidskou posádkou. Ke všem předchozím úmrtím spojeným s dobýváním vesmíru totiž došlo ještě na Zemi.

Kosmická loď Sojuz 1 na nosné raketě R-7 odstartovala z kosmodromu Bajkonur 23. dubna 1967 ve čtyři hodiny 35 minut moskevského čase. Cílem mise bylo spojení se Sojuzem 2, který měl odstartovat o den později, a výstup obou posádek do otevřeného prostoru. Následně si obě posádky měly vyměnit lodě a vrátit se na Zem.

Po hladkém startu se však Sojuzu 1 na oběžné dráze neotevřel levý panel solárních baterií. Loď tak nejen, že měla nedostatek elektrické energie, ale zaseknutý panel navíc blokoval radiátor tepelné regulace. Komarov se pokusil uvolnit panel uvolnit odstředivou silou, ale to pouze vedlo k selhání stabilizačního systému a neplánované rotací lodi.

Poté, co při čtrnáctém oběhu Země selhala klimatizace, a po šestnáctém dokonce došlo ke ztrátě kontroly nad lodí, bylo 24. dubna 1967 rozhodnuto o předčasném ukončení mise. Na sestupnou dráhu byl Sojuz 1 naveden po dokončení osmnáctého obletu nad Afrikou. Kvůli problémům se stabilitou lodi musel Komarov provést nouzový manévr a zažehnout trysky ručně.

Přesto se zdálo, že si Sojuz 1 svou porci smůly již vybral. Úspěšně proletěl horními vrstvami atmosféry a mířil do plánované oblasti. Ve výšce 11 kilometrů nad povrchem začal pracovat padákový systém a právě tehdy nastaly poslední obtíže.

Kryt padákové komory selhal a neoddělil se podle plánu. Proto se neuvolnil hlavní padák a návratovou kabinu zpomaloval pouze neoddělený brzdící padák. Ten nejen, že nedokázal Sojuz 1 dostatečně zpomalit, ale když ve 4,5 kilometrech automatika úspěšně vystřelila záložní padák, šňůry obou padáků se zamotaly.

Návratová kabina se nekontrolovaně řítila k Zemi a na povrch dopadla rychlostí asi 150 kilometrů v hodině do Orenburské stepi na východ od města Orsk, 500 kilometrů východně od Bajkonuru. Náraz vyhloubil půlmetrový kráter a kabina při něm explodovala a shořela. Ze samotného Komareva pak zbyl pouze beztvarý spečený chomáč o rozměrech 80 x 30 centimetrů.

Pozdější vyšetřování prokázalo, že stejným problémem s padáky trpí i Sojuz 2. Kvůli tomu se starty Sojuzů 2 a 3 zdržely až do 25. října 1968. Sovětský svaz tak přišel o šanci dostat člověka na Měsíc jako první.

Akční letáky