Dokumentaristka Třeštíková: Realitu nemůžete zotročit

Helena Třeštíková

Helena Třeštíková

Foto: DENÍK/ Dimír Šťastný

Po deseti letech se jedna z nejvýraznějších osobností českého dokumentu Helena Třeštíková opět vrací k Manželským etudám. Její snímek Strnadovi vstoupí 19. ledna i na plátna kin. V příběhu soužití netradiční rodiny se zrcadlí jak nevyhnutelnost změn ve světe mezilidských vztahů, tak pětatřicet let vývoje celé české společnosti.

A stalo se už mnohokrát, že to nedopadlo? Že se vaši respondenti z jakéhokoli důvodu uzavřeli do ulity a nešlo s nimi pracovat dál?

Stalo. Mnohokrát. Vycítíte, že se před vámi vztyčila jakási zábrana, která vám nedovoluje pokračovat dál. Anebo se například dovíte o něčem, co se děje v jejich životě a co by bylo zajímavé pro sledovaný příběh, ale oni nedovolí danou informaci zveřejnit. A vy víte, že to nejde, že je nemůžete tlačit.

Labská filharmonie v Hamburku

Nejdražší filharmonie světa zahajuje provoz v Hamburku

Je podle vás časosběrná dokumentaristika křehčí než jiné formy dokumentů? Vlastně stačí docela málo, aby dekády trvající práce přišla vniveč.

Když točíte řekněme „jednorázové" dokumenty a nějak se posekáte se zpovídaným, je to samozřejmě průšvih. Například kolegovi Bohdanu Bláhovcovi se něco podobného stalo u jeho snímku Show o skupině holčičích zpěvaček. Nakonec se rozhádal se šéfem kapely natolik, že už by nešlo pokračovat dál. Celý projekt skončil rozkolem. A u nás může konflikt napáchat identické škody. Shoří při něm ale víc práce a mnohem víc času.

Strnadovým jejich vztah vydržel dodnes a jejich manželství trvá šestatřicet let. Zároveň se jim daří v podnikání, a ještě k tomu mají pět dětí. Touto optikou je lze bezesporu hodnotit jako úspěšné lidi. Byl to důvod, proč jste se k nim nyní po deseti letech vrátila?

Vrátili jsme se ke všem párům z Manželských etud a všechny se objeví v plánovaném televizním cyklu. Ten by měl být vysílán zhruba za rok. Producenti se ale rozhodli, že jeden z dílů zkusíme uvést i jako celovečerní film pro kina. A shodli jsme se na tom, že nejzajímavější budou pro tento záměr právě Strnadovi. Oni jsou maximalisté, a ve všem. Ve všem jsou strašně intenzivní. Mají oněch pět dětí, intenzivně podnikají, pořád něco vymýšlejí. Neustále je obklopuje aktivita.

Je tedy snadné začít jim fandit?

Každý z oněch párů je nějakým způsobem zajímavý. Ostatně jako každý život. Je ale pravda, že pro dokumentaristické zpracování jsou Strnadovi zkrátka atraktivní. Jejich práce s nábytkem i život jsou velmi vizuální. Například pohled na člověka, který by dělal třeba výzkum a celý den proseděl u počítače, by se po chvíli snadno okoukal. A navíc je třeba dodat, že Strnadovi jsou velmi vstřícní, otevření a autentičtí. Člověk jim snadno začne přát a je šťastný, že se mu otevřou. Ona otevřenost je klíčová a není samozřejmostí. Už vůbec ne pak, když natáčení trvá šestatřicet let. V tomto ohledu jim hrozně moc děkuji a cením si toho.

Úspěšný rok Myšáka Mickeyho

Přesto se ale během tvorby „třetí etapy" objevil moment, kdy to vypadalo, že natáčení se Strnadovými bude muset skončit. Co se vlastně stalo?

Došlo k jakési vyhrocené rodinné hádce, o níž jsem se dozvěděla až zpětně. V jednu chvíli jsme se Strnadovými natáčeli v situaci, kdy se zhruba za deset dní měla odehrát svatba dcery. Dohodli jsme se proto, že dorazíme na svatbu i s kamerou, všechno bylo v pořádku. No a zhruba pět dní po tomto natáčení mi volala Ivana, že svatba se ruší, další natáčení nebude, že měli doma šílenou krizi a do telefonu mi řekla: „On se mě Vašek pokusil zabít, já jsem ho vypověděla z domu a už se z tebou nechci bavit" a vůbec žádná kamera a nic, nazdar. No, to bylo, co vám budu povídat. Škrtla jsem si tedy v diáři den natáčení a obvolala kolegy, že svatba se nekoná. Pak jsem chvíli čekala, co bude. A nakonec jsem zavolala Vaškovi. Nebo on zavolal mně? Každopádně Vašek byl nakloněný tomu říct, co se stalo. Nevýhoda ale samozřejmě je, že by se jednalo o pohled pouze z jedné strany. V danou chvíli vůbec nebylo jisté, co se bude dít dál a zda se nám ještě někdy povede se s nimi setkat.

A jak to dopadlo?

To, co mi Vašek sdělil, znělo nepříjemně definitivně. Zhruba po roce jsem to ale zkusila znovu a vše se v dobré obrátilo. Podobné situace s různou intenzitou ostatně nastaly i u jiných párů z Manželských etud a musí se s tím počítat. Naši hrdinové jsou živí, reální lidé. Nejde s nimi sepsat smlouvu jako s herci, že natáčení dokončí stůj, co stůj. Vždy záleží na dobré vůli ze všech stran.

◀ PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/4
DALŠÍ ČÁST ▶

Akční letáky