Situace se zhoršila v letech 2011-13, kdy došlo k rozsáhlým nepokojům v severním Mali a též nárůstu aktivit islamistů Boko Haram v severovýchodní Nigérii – odtud se přenesly do Čadu, Kamerunu a Nigeru. Právě v Nigeru dochází v posledních třech letech k tendenci vybudovat permanentní zahraniční vojenské základny, zejména USA, Francie, Německa v kombinaci s poměrně početnou misí OSN nazvanou Multidimensionální Integrovaní Stabilizační Mise v Mali (Minusma), čítající 13 tisíc vojáků a zahrnující švédské, nizozemské a německé jednotky. Mise je však dle některých pozorovatelů nepříliš efektivní.

V září 2016 ohlásily USA plán na vybudování 3km dlouhé dráhy a příslušné infrastruktury na základnu dronů v Agadezu, důležitém městě v centrální části Nigeru. Investice se odhaduje v řádech 50 až 100 milionů dolarů. Základna v Agadezu je plánovaná jako místo, odkud budou USA kontrolovat Niger, Čad, Libyi a Nigérii. Niger se tak stává po Džibutsku druhou největší africkou zemí amerických protiteroristických operací.

Jen několik dní po ohlášení americké základny v Nigeru přišla německá vláda s plánem na vybudování vlastní vojenské základny v Nigeru, v jejímž rámci by měl počet německých vojáků narůst o dalších 850. Návštěva Angely Merkel v Bamaku (Mali) a Niamey (Niger) jen potvrdila německé úsilí o rozsáhlejší zapojení do boje proti mezinárodnímu terorismu. Pozice Nigeru je nesmírně důležitá, neboť stojí na křižovatce cest spojujících několik velkých zemí Afriky.

Niger „proslul" jako místo občasných únosů cizinců, za něž pak požadují teroristé tučné výkupné

Na severu kontinentu leží konflikty zmítaná Libye, na jihu křehká Nigérie, na západě nestabilní Mali a na východě nevyzpytatelný Čad, který také zažil období vážných nepokojů v roce 2010, jež ukončila až francouzská vojenská intervence. Ta zachránila prezidenta Idríse Débyho před svržením. Pokud jde o Niger, další někdejší francouzskou kolonii, mají zde Francouzi základny v Niamey, Madamě, Zinderu, Dirkou a zvláštní jednotky v Aguelal na severu poblíž hranic s Libyí.

Francouzské operace však nevedly ke kýženému vymýcení terorismu v oblasti, částečně i z důvodu velmi přátelských vazeb mezi prezidenty Mali a Nigeru s prezidentem Hollandem. Někteří pozorovatelé jsou velkými kritiky této politiky „stabilizace", fakticky však podpory autoritativních režimů, které spíše vedou k nárůstu terorismu a ve svém důsledku tak přijdou velmi draho. Naopak francouzská administrativa si pochvaluje, že v Sahelu je vše v posledních letech v pořádku mj. i díky vojenskému úsilí místních vlád, Burkiny Faso, Mauretánie, Mali, Nigeru a Čadu.

Zvyšující se angažmá evropských zemí v Nigeru je ale naopak důsledkem toho, že aktivity al-Kájdy a jiných mohou přerůst v otevřenou podporu Islámského státu (ISIS). V posledních letech se v regionu objevily různé teroristické buňky loajální některým z místních skupin jako Boko Haram, Ansár al-Šarí'a, Al-Murábitún, či Al-Kajdá v islámském Maghribu. Nárůst jednotek Minusma souvisel zase s útokem ve francouzském Nice, při němž zemřelo 84 lidí. Následně došlo k útoku Ansár al-Dín na základnu maliských vojáků v Nampale a dále v Mopti, kde zemřelo nejméně 17 tamních vojáků.

Od září sledují zahraniční pozorovatelé zvýšený pohyb skupiny, která si říká Islámský stát na Velké Sahaře (ISGS), a operuje zejména v Mali, Burkina Faso a Nigeru. Niger také „proslul" jako místo občasných únosů cizinců, za něž pak požadují teroristé tučné výkupné. Skutečné nebezpečí lze spatřovat v případném spojení ISGS a Boko Haram. V roce 2015 vyjádřil Abú Bakr Shekau, vůdce Boko Haram, loajalitu Islámskému státu a přejmenoval Boko Haram na Islámský stát v západní Africe (ISWA). Zde však dochází k třenici mezi ISWA a ISGS, neboť Boko Haram mělo dosud velmi omezené regionální působení, zatímco ISGS operuje na daleko větším území západní Afriky.

Novou událostí v regionu je zvyšující se angažmá ruské diplomacie a ruských ozbrojených sil. V říjnu 2016 přijel do Bamaka, hlavního města Mali, Michail Bogdanov, náměstek ministra zahraničních věcí Ruska a zvláštní zmocněnec pro Blízký východ a Afriku. Po setkání s maliským ministrem zahraničních věcí Abdoulaye Diopem vyjádřil úsilí Ruska o znovuobnovení někdejším plodných vztahů z dob studené války a podporu pro vedení dialogu mezi různými složkami populace ve snaze udržet integritu země.

Problémem ozbrojených jednotek Mali je to, že i přes působení Výcvikové mise Evropské unie (EUTM) není stále připravená adekvátně reagovat na hrozby terorismu, s nimiž má Mali v posledních letech zkušenost. To by mohlo vytvořit prostor pro ruské angažmá, neboť Moskva je připravena poskytnout Mali vojenské vybavení a výcvik. Což ale naráží na odpor západních zemí.