Důvěra v novináře klesá, naznačila beseda Sdružení pro internetový rozvoj

4. leden 2018 četba na 12 minut
Novináři prý ztrácejí prestiž, ale není to tak jednoznačné. Na snímku novináři agentury AP, kteří byli v letošním 100. ročníku Pulitzerovy ceny oceněni za reportáže o zotročování rybářů v Asii.

Novináři prý ztrácejí prestiž, ale není to tak jednoznačné. Na snímku novináři agentury AP, kteří byli v letošním 100. ročníku Pulitzerovy ceny oceněni za reportáže o zotročování rybářů v Asii.

Foto: ČTK/AP

Prestiž novinářského povolání klesá, podle některých výzkumů je pod úrovní prestiže prodavačky nebo sekretářky. Dlouhodobě se snižuje také důvěryhodnost klasických médií. Jaké to má příčiny a východiska? O tom se vedla diskuse, kterou v prosinci zorganizovalo Sdružení pro internetový rozvoj. 

Další vývoj se může podle studie ubírat třemi různými směry. Podle jedné z nich se kredit novinářské profese opět zvýší a společenský význam médií vzroste, pokud zůstane zachována liberální demokracie. Podle druhé naopak novinářská profese úplně zanikne. A podle třetí se média přemění v digitální platformy placené přímo jejich uživateli a fungující bez vydavatelů - tato cesta se však nejeví příliš reálně v důsledku obecného trendu, že lidé nejsou zvyklí a nechtějí si zvykat na placení za obsah na internetu.

Pro prosazení první cesty pak je podle autorů monografie potřeba splnit několik předpokladů, které představují "novou společenskou smlouvu médií a jejich publika". V ní se novináři zavazují ke společenské odpovědnosti, k tomu, že budou profesně nezávislí a že se vzepřou konformnímu přístupu k tématům.

Jde i o ekonomiku

V následné debatě pak zazněla i další hlediska, z nichž lze zkoumat svět médií, na která se v úvodní prezentaci nedostalo, například pohled ekonomický. "V posledních dvaceti letech došlo ke třem vlnám rozsekání základního produktu," řekl Petr Bednář z Vltava Labe Media.

"Před dvaceti lety byly noviny tlusté a byla v nich spousta řádkové inzerce, která tvořila podstatnou část ekonomiky novin - v první vlně zmizela právě tato část. Druhou vlnu představovalo publikování zpráv online po částech podle vývoje situace. Klasické noviny vždy předkládaly čtenářům svůj ucelený obraz světa a toho, co v něm považují za podstatné, ale s přesunem jednotlivých zpráv na internet tento pocit z novin zmizel - na internetu nikdy nejste na konci, což přispívá k dojmu, že zprávy nemají žádnou hodnotu," uvedl Bednář.

"A konečně třetí vlnou byly sociální sítě, jež přispěly k novodobému fenoménu, že zprávu tvoří jen titulek, fotografie a perex, její vlastní obsah lidé ani nečtou. Ověřená a do hloubky propracovaná zpráva z Wall Street Journal pak vypadá stejně autenticky jako zpráva z libovolného webu vyrábějícího fakenews (falešné zprávy). Sociální sítě navíc vytvářejí takzvané bubliny, neboli k sobě dávají lidi podobného sociálního chování a vidění světa a servírují jim zprávy, které tomuto jejich náhledu odpovídají," dodal Bednář.

I do těchto bublin sice pronikají zprávy z "jiných světů", ale dostávají se tam téměř výhradně v negativním kontextu, tedy tak, že je sdílí někdo, kdo je "ve svém prostředí" kritizuje. 

Bednář nicméně nesouhlasil s tím, že je v Evropě obvyklé za online obsah neplatit. "Neplacení za obsah nebo jeho nabízení za velmi nízkou cenu je jen českým specifikem. Na Západě dnes už představuje placený obsah mainstream a i na Slovensku se za zpravodajství platí," uvedl Bednář.

Podle ředitelky SPIR Kateřiny Hrubešové jsou platící online čtenáři nereální až do chvíle, dokud svůj obsah nezpoplatní všichni podstatní vydavatelé. "Jestli zůstane jeden, který nechá obsah zdarma, tak ostatní spláčou, protože lidé od nich půjdou jinam," uvedla Hrubešová. 

Podle Josefa Šlerky, odborníka na analýzu dat ze sociálních sítí a výkonného ředitele Nadačního fondu pro žurnalistiku, není zpoplatnění obsahu pro žurnalistiku jednoznačným východiskem z krize. "Jenom placený obsah to nespasí," uvedl Šlerka.

Někteří lidé se médiím cíleně vyhýbají

Josef Šlerka také upozornil na to, že až 30 procent populace v Česku se domácímu zpravodajství cíleně vyhýbá, z toho 10 procent pochází z menších měst a jsou spíš chudší. "Jsou to apatické typy lidí, které nezajímá vůbec nic a všechno je podle nich předurčeno," řekl Šlerka.

Dalším typem jsou podle něj mladší lidé, kteří jsou sice relativně vzdělaní, ale přesvědčení, že nemohou nic změnit, a proto nemají důvod sledovat média. "Posláním médií je přitom poskytovat lidem informace k tomu, aby se mohli rozhodovat," připomněl Šlerka.

Třetí skupinou pak jsou podle jeho slov bohatí a vzdělaní lidé, kteří sledují zahraniční média.

Krize médií podle něj nastává tehdy, když "stará důvěra zemře a nová se ještě nenarodila". "V Česku se některá média po odlivu lidí z vydavatelství Mafra v důsledku její akvizice Andrejem Babišem definovala jako takzvané názorové zpravodajství, což je redefinice žurnalistiky," řekl v této souvislosti datový odborník.

Největším nebezpečím podle něj ale není občanská žurnalistika, tedy to, že "médiem se dnes může stát každý", ale spíš to, že lidé neumí rozlišit, které weby vznikají jen za tím účelem, aby generovaly příjmy z reklamy na základě toho, kolikrát na ně lidé kliknou při shlédnutí odkazu na Googlu nebo na Facebooku. Je to ale věc, se kterou by si měl systém časem poradit. Šlerka také připomněl, že podle socio-demografických údajů je v české společnosti stále asi 15 až 20 procent lidí, kteří deklarují, že se obejdou bez internetu. 

"Klasický tisk je stále  nejnízkoprahovější médium, jaké si můžete v této zemi pořídit," uvedl Šlerka. 

Vidíte to moc akademicky

V opozici vůči údajům citovaným z monografie pak vystoupil v diskusi Michal Klíma, který do konce roku 2017 působil ve funkci generálního ředitele Vltava Labe Media (od začátku ledna jej vystřídal Vít Nantl). "Ten popis mi přišel velmi akademický a vůbec jsem v něm nepoznal skutečnost. Nevím, jak ty odpovědi vznikaly, řada věcí je odlišných," řekl jednoznačně Klíma.

Žurnalistická profese podle něj vůbec nekončí ani neprodělává žádnou zásadní krizi. Řada vydavatelů zejména v zahraničí se podle něj dokázala s nástupem internetu i sociálních sítí adaptovat na nové podmínky, osvojila si nové metody práce (aniž by se přitom změnila její podstata) a fungují dál s toutéž prestiží jako dřív. 

"V Česku jsme se dostali do situace, kdy část velkých médií ovládl Andrej Babiš a další miliardáři, což nedůvěru k médiím posílilo. Češi jsou skeptičtí ke všemu a mediální nedůvěra je součástí tohoto celkového skeptického náhledu na svět. Ale vývoj médií je třeba vnímat v dlouhodobém pohledu a tady platí, že tento obor se vždy s okolní situací vyrovnal. Nevidím žádný důvod, proč by profesionální žurnalistika neměla dál existovat," uvedl Klíma.

Novináři jsou sice podle něj do určité míry nepolepšitelní v tom, že se někdy tváří, že vědí nejlíp, co by se mělo stát, ale reálná čísla o čtenosti a sledovanosti médií nenasvědčují žádnému razatnímu propadu. "Určitá skupina lidí chce číst noviny a ti lidé jsou pořád stejní," uvedl Klíma.

PŘEDCHOZÍ ČÁST
Část 2/2
DALŠÍ ČÁST

Akční letáky