Edvard Beneš: Politik evropského formátu. Zemřel před 70 lety

Eliška Černá | 3. 9. 2018
Fotografie z pohřbu Edvarda Beneše v Sezimově Ústí ze dne 10. září 1948.
Fotografie z pohřbu Edvarda Beneše v Sezimově Ústí ze dne 10. září 1948.
Fotografie z pohřbu Edvarda Beneše v Sezimově Ústí ze dne 10. září 1948.

Přesně před 70 lety se v podvečer rozezněl smuteční zvon na kostele v Sezimově Ústí. Oznamoval úmrtí druhého československého prezidenta Edvarda Beneše. Jako vysoký státník svedl za novou republiku v kritických letech obou světových válek nejeden boj, ten poslední – s dlouhodobou nemocí – prohrál krátce po šesté hodině večer dne 3. září 1948.

Edvard Beneš: Politik evropského formátu. Zemřel před 70 lety
Magazín

Edvard Beneš: Politik evropského formátu. Zemřel před 70 lety

Málokterý demokratický prezident budí u lidí takové kontroverze jako Edvard Beneš. Někdo ho po Masarykovi bere jako největšího státníka v dějinách Československa, jiný ho obviňuje za všechno možné v souvislosti s mnichovskou dohodou a komunistickým pučem roku 1948.

I když bývá Beneš za svá rozhodnutí v posledních letech života označován za slabocha a zrádce, nedá se popřít, že byl politikem evropského formátu, který se velkou měrou zasloužil o zrod samostatného Československa.

Do boje musíš jít s tím, že se to povede, říkal bývalý politický vězeň Navrátil
Publicistika

Do boje musíš jít s tím, že se to povede, říkal bývalý politický vězeň Navrátil

Na druhou stranu byl jako dlouholetý ministr zahraničí vždy spíše diplomatem než státníkem. Místo toho, aby v kritických letech zaujal jasné stanovisko a stál si za ním, snažil se ze svízelných situací dostat s kompromisním řešením.

Díky tomu a tlaku, který byl vládou na nemocného muže vyvíjen, se roku 1948 dostali v Československu k moci na dlouhých 41 let komunisté.

Konec druhého prezidenta. Před 70 lety rezignoval Edvard Beneš
Publicistika

Konec druhého prezidenta. Před 70 lety rezignoval Edvard Beneš

Pro velkou část národa byl pak státní pohřeb Edvarda Beneše dne 8. září nejen posledním rozloučením s bývalým prezidentem, nýbrž i příležitostí vyjádřit nesouhlas s nedemokratickým vývojem Československa. Komunisté nenechali nic náhodě a do pražských ulic povolali přes čtyři tisíce ozbrojených milicionářů, kteří měli případně projevy nesouhlasu potlačit.

Slaboch, či hrdina? Jaká byla role Edvarda Beneše v dějinách?

Vít Smetana: Vstřícnost k Sovětům hraničila se servilností

Edvard Beneš sehrál zásadní úlohu při vzniku Československa. Byl pilnou včeličkou, která nikdy neváhala domlouvat se se spojenci a předkládat jim československé názory na mezinárodní situaci. Byl úspěšný i při prosazování územních požadavků Československa a na pařížské mírové konferenci fungoval jako hledač kompromisů v záležitostech, které se ČSR netýkaly. V dalších desetiletích byl problém vůči ostatním státníků a diplomatům v jeho sebevědomí. Začal mít tendence své partnery poučovat a řadu z nich tím odrazoval, což často podrývalo sílu jeho argumentů.

Před 80 lety přijali henleinovci Karlovarský program. Otevřel dveře k Mnichovu
Publicistika

Před 80 lety přijali henleinovci Karlovarský program. Otevřel dveře k Mnichovu

Beneš žil v neklidné době, byl nucen řešit ty nejzávažnější situace v československých dějinách a tíha odpovědnosti, kterou si vzal na svá bedra, byla obrovská. Zároveň byl spíše diplomat než státník a míval tendenci v každé situaci hledat nějaký kompromis – a to i tehdy, kdy už bylo na místě zaujmout principiální stanovisko a trvat na něm.

Ve vztahu k Sovětskému svazu šel ve svých výrocích opakovaně dál, než bylo rozumné. Podle mého názoru měl značnou „zásluhu“ na tom, že se ČSR dostalo do sovětské sféry vlivu, a za zlé bych mu měl takovou míru vstřícnosti k SSSR, jež často hraničila se servilností. Je samozřejmě otázkou, zda by se tak stalo i bez Beneše. Určitě ale svými výroky o budoucím nebezpečí plynoucím ze strany Západu přispíval k podněcování Stalinovy paranoie a k rozdělování světa na Východ a Západ.

Autor je historik z Ústavu soudobých dějin AV ČR

Eduard Stehlík: Za puč roku 1948 bych Beneše neodsuzoval

Prezident Masaryk o Benešovi říkal, že bez něj bychom republiku neměli. On byl tím drobným a velice pečlivým úředníkem, u kterého se sbíhaly všechny nitky protirakouského odboje a on dělal mravenčí práci, která vedla ke vzniku Československa. Jeho podíl je tedy enormní.

Pokud jde o rok 1938 z mého pohledu je nešťastné, že se hlavou státu stal ministr zahraničí. K tomuto problému přistoupil jako diplomat, což nebylo nejlepší řešení. Jsem pevně přesvědčený, že se domníval, že akceptováním mnichovské dohody uchrání Čechoslováky před velkými ztrátami na životech. Nekalkuloval ale s tím, že ponížení, kterému byly národ a armáda odcházející z hranic bez boje vystaveny, není záležitostí několika měsíců ale několika generací. To, že řešení, které tehdy prezident přijal, na nás dopadají dodnes, svědčí o síle křivdy, která na nás byla spáchána.

Únor 1948: Nevydařená demise a cesta k monopolu moci
Publicistika

Únor 1948: Nevydařená demise a cesta k monopolu moci

Na rok 1948 je třeba nahlížet tak, že demokratické strany to nejpodstatnější rozhodování nechaly na prezidentovi, přestože věděly, že jde o nemocného muže. Za tento krok bych Beneše rozhodně neodsuzoval. On v tu chvíli volil, co se mu zdálo nejlepší.

Beneš byl určitě osobnost, která se do dějin zapsala mnoha věcmi pozitivně a některými kroky nešťastně. Nikdy bych si ho ale nedovolil odsuzovat, protože jednal se znalostí věci a informacemi, které měl v té době. My máme ten luxus, že víme, co se tehdy dělo, a známe zákulisí.

Autor je historik a ředitel odboru pro válečné veterány ministerstva obrany

Tagy armáda Československo Eduard Stehlík Edvard Beneš Josif Stalin politik prezident Sezimovo Ústí Sovětský svaz západní svět