Volání? Na to je Skype, WhatsApp nebo Facebook Messenger. A na posílání zpráv jakbysmet (a přidat bychom mohli ještě Telegram, Snapchat, Kik, iMessage a další desítky více či méně oblíbených aplikací). Otázky na „volné minuty“ či SMS už nedávají smysl. Dříve dominantní služby už nemají – či v blízké budoucnosti mít nebudou – žádnou uživatelem vnímanou hodnotu. Je to jenom automaticky poskytovaná služba k připojení k mobilnímu internetu, o které zákazníkům jde.

Stará dobrá SMS zpráva je skutečně stará, od dob, kdy proběhla GSM sítí první, uplynulo už skoro čtyřiadvacet let. Za tu dobu operátoři na této službě vydělali miliardy, do inovace služby ale prakticky neinvestovali. Pokusy udělat „něco jako“ WhatsApp – kdo dnes ví, že existuje něco jako „joyn“? – zkrachovaly na naprosté nepoužitelnosti a uživatelské nepřívětivosti. Není se tak čemu divit, že se činili jiní a počet zaslaných SMS se rapidně snižuje.

SMS – Stále Méně Slov

V Česku loni došlo k jednoprocentnímu poklesu poslaných SMS na 8,4 miliardy zpráv, Češi byli tradičně hodně esemeskující národ a je u nás nižší podíl chytrých telefonů v síti než v zemích západní Evropy (například české O2 uvádí 50 %). V jiných evropských zemích je míra opouštění SMS ve prospěch aplikací daleko markantnější. Například Španělé poslali v roce 2010 ještě 8,8 miliardy zpráv, v roce 2014 už jenom 2,7 miliardy. V průzkumu místního regulátora CNMC prohlásilo 73,5 procenta uživatelů on-line služeb, že SMS už prostě nepoužívají.

Španělé poslali v roce 2010 ještě 8,8 miliardy zpráv, v roce 2014 už jenom 2,7 miliardy.

Dramatický pokles zaznamenalo i Nizozemsko, používání WhatsApp tam dožralo v roce 2012 místního exmonopolistu KPN natolik, že vyhrožoval zcela vážně a otevřeně uživatelům tím, že bude šmírovat jejich provoz, a pokud si dovolí posílat zprávy pomocí podobných aplikací, zpoplatní to extra sazbou. Tak brutální útok na soukromí uživatelů vedl k pochopitelné reakci místního parlamentu, který podobné praktiky šmahem zakázal.

Nejpopulárnější instant messagingové aplikace v jednotlivých zemích. Podle instalací na telefonech s Androidem v dubnu 2016 ve 187 zemích světa.Autor: SimilarWeb

Operátoři se špatnou DNA

Příchod mobilních dat a tím i aplikací byl navíc pro operátory něčím, na co nebyli mentálně nastaveni. Ačkoliv do příchodu prvního iPhonu se stále snažili přijít na to, jak vydělat na draze vystavěné 3G síti, masivní nástup datových služeb je v podstatě zaskočil. Služby jako volání a SMS byly pevně navázané na infrastrukturu a nemohl je poskytovat nikdo jiný.

Na internetu ale může volání a posílání zpráv poskytovat kdokoli a na tento typ konkurence operátoři nedokážou dobře reagovat, protože to prostě nemají ve své „DNA“. Až komicky proto zněla slova šéfa Orange Stéphana Richarda z roku 2014, že „se službou jako WhatsApp, abych byl upřímný, jsme mohli a měli přijít dřív“. Samozřejmě by se to nestalo.

Hněv je u některých velkých operátorů pohybujících se mentálně v telekomunikačním středověku stále patrný.

Vztah operátorů k aplikacím, jako je WhatsApp či Telegram, v zásadě přesně kopíruje model pěti fází smutku dle Kübler-Rossové (popírání, hněv, smlouvání, deprese, smíření). Popírání a hněv mají již operátoři za sebou (i když hněv je u některých velkých operátorů pohybujících se mentálně v telekomunikačním středověku stále patrný), nyní jsou ve fázi třetí – smlouvání.

Boj o hřiště

Snad nemine dne, kdy by lobby velkých telekomunikačních společností nevydalo tiskovou zprávu, prohlášení či něco podobného, čím urguje Evropskou komisi, aby zaručila „rovné hřiště“, mytický „level playing field“ a „stejná pravidla“ pro SMS a aplikace, hlas a třeba Skype. Někteří komisaři na to bohužel slyší; pro budoucnost celého internetového prostředí by bylo skvělé, kdyby podobnému kňourání operátorů nevěnovala komise příliš velkou pozornost.

Operátoři i poskytovatelé aplikací totiž hrají na tom samém hřišti jen zdánlivě. Máme-li se držet sportovní terminologie, je to, jako kdyby požadovali stejná pravidla pro golf a hokej. Jde o jasnou manipulativní snahu operátorů vnutit regulátorům své představy – například povinnou interoperabilitu aplikací, aby uživatel z jedné aplikace mohl posílat zprávy přímo do jiné aplikace (což zjevně nikdo nepotřebuje), povinnou možnost volání na čísla tísňového volání (což se dá vyřešit jinak a lépe) a podobně.

Rodičovský velký bratr

Důvody, proč se uživatelé rozhodují neposlat SMS, ale používat třeba Snapchat, jsou často úplně jiné než cenové – redaktorka magazínu Gizmodo Eve Peyser se na to zeptala čtrnáctileté dívky a odpověď byla zajímavá – v žádném případě nejde o sledování státními organizacemi nebo operátorem, ale stoprocentně o to, že nechce, aby se k jejím zprávám dostali rodiče, „jsou jak velký bratr odjakživa“. Splnit požadavky dnešních teenagerů prostě operátor nemá šanci, a to ani pokud nabízí neomezené množství SMS v rámci telefonního paušálu.

Operátor může dál na SMS slušně vydělávat.

Každopádně to neznamená, že SMS zprávy čeká odchod směrem k bezvýznamnosti. V mezilidské komunikaci sice už jasně ztrácejí, ale díky své standardizaci, univerzální podpoře v mobilech, dostupnosti všude a všem získávají na důležitosti v automatizované komunikaci. Například v podobě SMS upozornění od přepravce, že vám v určitý den a hodinu doveze balík, nebo automatická SMS od lékaře, že na zítřek máte sjednanou prohlídku.

Podíl takzvaných A2P (application-to-person) SMS odhaduje analytická společnost OVUM v roce 2017 celosvětově na 2,2 bilionu, což je 31,3 % všech zpráv (v roce 2014 to bylo jen 24 %). Pokud operátor dokáže předložit svým partnerům racionální nabídku, může dál na SMS slušně vydělávat.