Lékařka Jitka Škovránková z očkovací ambulance dětské kliniky Fakultní nemocnice v pražském Motole se vakcínám věnuje již 40 let. Zkušenosti má tedy veliké. V ordinaci se zabývá očkováním nemocných dětí nebo malých pacientů po těžkých nemocech.
Černý kašel v USA a Česku
**
V posledních třech letech za ní přichází stále více rodičů s miminy s neobvyklými projevy po hexavakcíně. Tedy po povinném očkování proti šesti infekčním nemocem: černý kašel, tetanus, záškrt, dětská obrna, žloutenka typu B a haemophilus influenzae.
První dávku dostávají kojenci ve dvou měsících, další dvě pak vždy s měsíčním odstupem. Do roku a půl věku musí dítě stihnout čtvrtou injekci, aby byl dodržen povinný očkovací kalendář. U některých kojenců ale po první a především po druhé dávce hexavakcíny došlo k výrazné změně chování.
„Nereagují, přestanou se přetáčet, usmívat, mají poruchy spánku a motoriky. Pokud toto trvá tři čtyři dny po očkování, je to v normě.
V ambulanci ovšem přijímáme rodiče s dětmi, u kterých projevy přetrvávaly týden, několik měsíců, půl roku, ale i déle,“ uvádí doktorka Škovránková.
Ve specializovaném očkovacím centru v Motole se proto těmito stále četnějšími případy začali zabývat. „Došli jsme k závěru, že tyto změny v chování souvisejí s očkováním,” říká imunoložka k nedávnému zjištění. Mezi neodbornou veřejnost se zatím nedostalo. Bude to další voda na mlýn váhajícím rodičům?
Co by pediatři měli vědět...
Rodiče specialistům v motolské nemocnici podrobně líčili projevy, jaké se u jejich potomků objevily po vpichu hexavakcíny. A všichni je popisovali skoro
stejně. „Přišlo se na to, že reakce po hexavakcíně nastaly poté, co se přestalo očkovat proti tuberkulóze,” říká doktorka Škovránková. Se změnou vakcín se totiž mění také imunitní odpověď, kterou tělo reaguje na naočkované antigeny. Dříve ji vybalancovávalo právě očkování proti TBC. Od něj však Česko ustoupilo od listopadu 2010. Dostupná vakcína totiž nebyla příliš účinná a měla silné vedlejší účinky.
Zmapované a podrobně popsané případy předali imunologové z Motola před půl rokem České vakcinologické společnosti. „Pediatři by měli vědět, že se takové reakce vyskytují, a nebagatelizovat je. Pokud se objeví, očkování je třeba přerušit do doby, než jsou děti v pořádku,“ zdůrazňuje Jitka Škovránková. Jak dodává, místo šestisložkové vakcíny je v takových případech možné použít čtyřsložkovou.
Přestože není žádná studie, která by toto zjištění potvrzovala, imunoložka rozhodně doporučuje nebrat je na lehkou váhu.
U některých kojenců po první a především po druhé dávce hexavakcíny došlo k výrazné změně chování.
Odvěké protesty
První protesty proti očkování propukly brzy poté, co anglický venkovský lékař Edward Jenner provedl v roce 1796 první účinné očkování proti pravým neštovicím.
Od roku 1853 bylo v Anglii toto očkování povinné. Těm, kteří by se mu vyhýbali, hrozila vysoká pokuta.
Už v témže roce, kdy byla povinnost uzákoněna, proběhla první demonstrace proti očkování a začal vycházet věstník bojovníků proti vakcinaci. Později také vzniklo antivakcinační sdružení.
Pediatry o možných negativních reakcích po základním dětském očkování informuje na přednáškách. Zdaleka ne všichni o tom ale vědí. Na školení pořádaném farmaceutickou firmou se do takových „detailů“ nechodí.
A stát přitvrzuje v represích vůči doktorům a rodičům, kteří se vzpírají striktně danému očkovacímu kalendáři.
… a co zjišťují mámy
Vlaďka Špatenková ze Žatce je maminkou ročního Karlíka, který není očkovaný. „Před rokem bych si řekla, že jsem snad paranoidní. O rizicích očkování jsem tenkrát mnoho nevěděla. Když jsem si něco zjistila, odložili jsme ho. Pomalu se připravujeme na to, že Karlík nebude chodit do státní školky, protože nebude mít povinná očkování,“ říká žena s vysokoškolským ekonomickým vzděláním, která se na mateřské ponořila do světa vakcín. Sleduje dění u nás i ve světě, informace sdílí s dalšími podobně naladěnými maminkami.
České očkovací schéma
Povinné očkování:
záškrt, tetanus, černý kašel, dětská obrna, žloutenka typu B, onemocnění vyvolaná haemophilem influenzae typu B, spalničky, zarděnky, příušnice
Doporučené očkování:
pneumokokové infekce, rotaviry, plané neštovice, lidský papilomavirus, klíšťová encefalitida, meningokoková meningitida, chřipka
Vlaďce vadí zdejší rigidní očkovací systém, jehož šrouby se dál utahují. Zná příběhy dětí, někdy osobně i jejich matky, kterým očkování změnilo život. Třeba půlročního Matyáše, čilé a zdravé mimino, ze kterého vpich první hexavakcíny udělal „hadrového panáka“. Po pěti dnech skončil na klinice, prošel četná vyšetření a potvrdilo se, že šlo o reakci na očkování.
„Na další dávku jsme dostali půlroční odklad. V roce byl syn v pořádku, takže očkování bylo povoleno. Sama jsem upozornila, že v příbalových letácích je kontraindikací pro další očkování neurologická reakce. Pak se tedy začala řešit vakcína. Žádná vhodná pro něj neexistuje, takže nás čekají problémy s umístěním do školky. A zřejmě také s pediatričkou, protože priorixem (vakcína na spalničky, příušnice a zarděnky) můžeme směle očkovat dál. Po naší zkušenosti ale nebudeme,“ je si jistá Matyášova maminka Vlaďka Smítková.
S rodiči, kteří z různých důvodů odmítají nechat očkovat své dítě, pediatři často nehnou. Obzvlášť mají-li neblahou zkušenost vlastní nebo ze svého okolí.
„Nám se to daří. Většinou si nechají vysvětlit, proč je očkování důležité,“ říká doktorka Škovránková. Vysvětluje si to důvěrou ve specializované pracoviště. Ale bude to i individuálním přístupem, po kterém volají rodiče, veřejně odsuzovaní jako antivakcionisté.
Ani někteří praktiční pediatři neberou závazný očkovací kalendář jako dogma. Na přání rodičů odsunou termín nebo píchnou třeba jen půlku dávky obávané vakcíny na spalničky. Šetříme děti a na vytvoření protilátek to stačí, potvrzuje jeden lékař, že citlivější přístup není od věci. Hlavně nesmíme říkat jeho jméno.
Když rozhoduje rodič
Lékařka Šárka Vicenová žije v německém Weidenu a má dvě malé děti. Je pro ni důležité, že jí stát nepřikazuje a nehrozí sankcemi, nechce-li dát dítě očkovat. „Rozhodnutí nechává na mně. Pak jsem ochotná i více spolupracovat. Rodič se přece rozhoduje v zájmu svého dítěte a ne proti němu,“ chválí si Češka německý přístup. Bez problémů se očkování dá odložit nebo rozložit. Legálně se dá očkovat proti všemu, stejně jako neočkovat vůbec.
Někteří praktikující pediatři neberou závazný očkovací kalendář jako dogma.
„Neočkující rodiče možná někdy pociťují zodpovědnost spíš příliš velkou než malou. Je umění zvážit, co přináší více rizik," uvědomuje si mladá lékařka. Bere také v potaz, že za velkou propagací očkování stojí hlavně farmaceutické firmy.
To ještě neznamená, že sama patří k „antivax“. U starší holčičky pouze vypustila očkování proti hepatitidě B, takže dostala pětivakcínu. Ale v odloženém termínu.
Přestože v Německu je očkování dětí dobrovolné, proočkovanost je tam stejná jako v Česku – kolem 95 procent. Avšak i u našich sousedů se ozývají hlasy pro zpřísnění a zavedení povinného očkování. Sílu nabraly hlavně poté, co se od loňského podzimu začaly po celé zemi šířit spalničky. Počet případů tohoto virového onemocnění ale roste i v České republice (viz Spalničky v Česku a Kde řádí spalničky).
Důslednější represe
Současný německý přístup, kdy rozhoduje rodič, by uvítali i mnozí z českých rodičů, šmahem odsouzených jako antivaxionisté. Řada z nich není proti očkování, ale proti povinnosti očkovat. A ta je v Česku, zdá se, neotřesitelná. Nedávno ji rozsudkem vůči stěžujícím si rodičům posvětil Ústavní soud.
Zamlčené vedlejší reakce
Podezření na nežádoucí účinky vakcín mají lékaři hlásit Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL). Děje se to ovšem sporadicky.
„Je hlášeno jen velmi málo případů. Odhaduje se, že je to méně než 5 procent," upřesňuje mluvčí ústavu Lucie Šustková. Upozorňuje proto, že hlášení nepodávají přesné svědectví o bezpečnosti vakcín, ani o skutečné frekvenci výskytu nežádoucích účinků. „V posledních letech stoupá počet hlášení od rodičů očkovaných dětí a od pacientů," dodává mluvčí.
SÚKL všechna hlášení předává do databází nežádoucích účinků Evropské unie (EudraVigilance) a Světové zdravotnické organizace.
Hlášení nežádoucích účinků po očkování
**
Kdo nahlásil podezření na nežádoucí účinky
1078× lékař
143× lékárník
72× jiný zdravotník
213× pacient, rodič
Vládní novela zákona o ochraně veřejného zdraví, kterou nyní poslanecká sněmovna pustila do závěrečného čtení, precizuje sankce pro rodiče odmítající povinné vakcíny. A také pokuty pro lékaře, kteří to tolerují, ba přímo podporují.
„Pediatři si dovedou představit, jak by situace u nás vypadala při dobrovolnosti. U primární prevence nejčastějších onemocnění je vstřícnost naší populace naslouchat radám zdravotníků a hlavně se jimi řídit na významně nižším stupni než ve vyspělém světě,“ obhajuje povinnou vakcinaci profesor Jan Janda z České pediatrické společnosti.
V posledním čísle časopisu České lékařské komory varuje, že stoupající podíl dětí očkovaných alternativním schématem – čili oddálení a jinou vakcínu – jen proto, že si to rodiče přejí, povede nutně k poklesu proočkovanosti. Potvrzují to poslední zprávy z USA.
Ještě před několika lety využívala alternativní očkovací schémata desetina Američanů. Nyní se udává, že to je už čtvrtina. Ve vyspělých zemích včetně Spojených států přetrvává odpor proti očkování, přestože
Kalifornii zasáhl největší výskyt spalniček za posledních 15 let. Za poslední tři roky hlásí USA také 105,5 tisíce případů černého kašle. To je více než za prvních sedm let minulého desetiletí (viz Černý kašel v USA).
Jak se tlumí protiočkovací nálada
Odborníci na veřejné zdraví považují protiočkovací náladu za vážnou hrozbu a úřady se ji pokoušejí potlačit. Kupříkladu australská vláda zastaví sociální dávky od státu rodičům, kteří odmítnou nechat očkovat své děti. Dosud se odmítání vakcín tolerovalo z náboženských nebo zdravotních důvodů.
Vloni také australská vláda donutila prominentní antivax skupinu, známou jako Australská očkovací síť, aby se přejmenovala na Australskou skeptickou očkovací síť. Jak nedávno napsal deník The Guardian, skupina chtěla založit falešné náboženství, které by stoupencům umožnilo osvobodit se od očkování z náboženských důvodů.
Tyto výjimky povoluje i většina států USA, kde se očkování dětí proti řadě nemocí vyžaduje při jejich nástupu do škol. Dvacet z 50 států umožňuje vyhnout se očkování také z morálního přesvědčení. Někteří experti na vakcinaci volají po zrušení této výjimky a přáli by si povinné očkování po celém světě.
V Německu se dá legálně očkovat proti všemu, stejně jako neočkovat vůbec.
Spalničky v Česku
**
Švédsko i další skandinávské země jsou příkladem, že k vysoké proočkovanosti nutně nevede povinnost daná zákonem. Lékaři rodičům vysvětlují, proč je dobré zdraví dětí takto chránit a nevystavovat je hrozbě vážných chorob, které mohou končit i smrtí. Je to o důvěře a informovanosti. Jak potvrzuje doktorka Škovránková, rodiče, kteří přicházejí s výhradami, si důvody proč očkovat nechají vysvětlit. A názor změní.
Ne pokuty, ale individuální přístup
Také v Poslanecké sněmovně přišla na přetřes snaha o změnu represivního přístupu státu k očkování. Aby důležitější byl zdravotní stav dítěte než vysoké pokuty. Uvítala by to i řada lékařů.
„Je mi líto rodičů a lékařů, kteří nenacházejí alternativu něco neočkovat a jsou označeni za nepřítele ideologie,“ uvádí pediatr, který očkování považuje za „velmi chráněnou záležitost“. I proto se o ní a o svých pochybnostech zdráhá veřejně mluvit.
Pro týdeník Dotyk se pod slibem anonymity rozepsal o otaznících spojených s očkováním (viz Farmaceutický byznys ovládl ideologii očkování).
Pro určité uvolnění by byla také imunoložka Jitka Škovránková, která rozhodně nehájí obcházení vakcinace. „Není správné nutit rodiče, kteří mají obavy, aby ve dvou měsících museli s kojenci na očkování šestisložkovou vakcínou. Ať je spíše dané, proti kterým nemocem, popřípadě do jakého věku mají být děti naočkované," doporučuje.
„Ať platí očkovací kalendář tak, jak je. Ale rozhodovat by měli sami rodiče. Oni zodpovídají za své dítě," přimlouvá se za rozvolnění a zrušení sankcí dětská lékařka z Prahy Naděje Kočnarová. Za poslední dva roky se v její ordinaci zdesateronásobil počet rodičů váhajících s očkováním dětí.
„Za rok máme kolem 130 novorozenců a dříve očkování nechtěli jen dva rodiče. Teď je to asi dvacet," odhaduje pediatrička. Opakovaně jim vysvětluje, proč očkovat. Příbalové letáky povinných i nepovinných vakcín vyvěsila na svých webových stránkách. Ať jsou rodiče informovaní.
„Kojenec, který nebyl očkovaný, dostal černý kašel. Musel pak brát antibiotika třikrát za sebou," zmiňuje doktorka Kočnarová nepříjemné následky.
Chybí věrohodné informace
Jan Hnízdil, známý specialista na komplexní lékařství, se váhajícím rodičům nediví. „Každý lék má nežádoucí účinky. A čím je silnější, tím větší jsou nežádoucí účinky. Vždy je třeba zvažovat, co je větší riziko," přemítá jako lékař a otec tří dětí. Všechny jsou očkované.
Farmaceutický byznys ovládl ideologii očkování
Názor praktického dětského lékaře
Základní očkovací látky zachrání na světě ročně stamiliony lidí, co je proti tomu několik nežádoucích reakcí? Auta se také vyrábějí, aby nás vozila a ne zabíjela či mrzačila. Člověk si to začne uvědomovat, až se ho to přímo dotýká. Hledáme kompromisy. Jsou lidé, kteří by si nesedli do letadla. Nikdo je ale nenutí, aby někam letěli. Znám lidi, kteří se bojí očkování. Tady ale kompromis není. Tedy v našem právním státě a u povinného očkování.
Argumentace pro a proti očkování bude stále. V medicíně není nic na sto procent dobrého, neexistuje ideální lék, ideální očkovací látka, ideální postup. Jen se blížíme k ideálu – nebo bychom se o to měli snažit. Na očkování bychom se tedy měli dívat ve stejném měřítku. Neměli bychom přeceňovat ani klady a nedramatizovat ani zápory.
Bohužel se budeme těžko opírat o nějaká „objektivní čísla“. Nepochybně zde hraje prim farmaceutický byznys, který ovládl ideologii očkování a bude stát za statistikami a studiemi. Na druhé straně tedy budou pocity a nehmatatelné důkazy uživatelů.
Princip očkování je pozitivní, nezpochybnitelný a jasně prokázaný. Po očkování se dají prokázat protilátky, které chrání jedince před daným onemocněním. Po letech se zjišťuje, jaké je ideální schéma, aby nás protilátky co nejvíce chránily (prakticky změření množství protilátek v krvi). Očkování je tedy obecně dobré. Dá se ale očkování „nadužívat“? Nestala se z idey ideologie?
Při práci na pediatrii jsem si všiml, že se zcela mění spektrum dětských onemocnění. Přibývá autoimunitních onemocnění, tj. onemocnění, kdy imunitní systém bojuje proti vlastním buňkám. Typickým příkladem je diabetes mellitus 1. typu, Crohnova choroba, revmatoidní artritida, autoimunitní zánět štítné žlázy a další nemoci.
Otázkou je proč? Nemůže to být nepřirozený zásah do imunitního systému? Co se v posledních letech změnilo natolik, že máme častěji jiné typy onemocnění než generace předchozí a že se vyskytují u čím dál mladších dětí?
To, co se v mé profesi nepochybně mění, je množství onemocnění, proti kterým se očkuje, a razance očkování. Princip očkování se využívá prakticky neomezeně a nikoho nezaráží, že v jednom okamžiku dostane dítě třeba 6 až 7 látek, které mají vyvolat obrannou reakci.
Jsme ale vůbec schopni odhadnout, jaká je následná imunitní odpověď? Drží se imunitní systém přesně toho, co dělá při očkování třeba jednou látkou? Chceme to vědět? Nebo jen chceme vědět, jestli můžeme doplnit další očkování, které nás mají chránit před dalšími infekčními nemocemi?
Je omezené si myslet, že dokážeme vyzrát nad vztahy, které se vyvíjely po miliony let mezi mikroorganismy a člověkem. Řada vazeb a vztahů je nám velmi užitečná a porušení rovnováhy může znamenat šanci pro mnohem agresivnější původce. Myšlenka vymýcení veškerých mikroorganismů, které mohou potenciálně ohrozit člověka, je zoufalá. Kdo ale určí hranice, co ještě očkovat a co ne? Co musí být povinné, protože je to onemocnění s vysokým rizikem pro většinu? A co může být dobrovolné, cítí-li se jedinec či rodič potenciálně ohrožený?
Nevím o tom, že by byla vůle se nějak globálně zabývat tím, co očkování může způsobit. Samozřejmě, že se komplikace monitorují, ale je zde opět „odborné síto“, které řekne, co byla nežádoucí reakce či komplikace po očkování a co ne. Rozhodně se dnes nedává žádná souvislost mezi autoimunitami a očkováním.
Nedůvěra k očkování může pramenit například z jistoty tvrzení, jak je všechno pozitivní. Až podezřele pozitivní. Pokud se najde někdo s opačným názorem, je to okamžitě názor extremistický, ohrožující jedince i společnost. Bohužel toto potvrzuje i náš soudní systém s nulovou tolerancí ve spektru povinného očkování. Toto povinné očkování navrhují odborníci z naší republiky a pro naši republiku. V následujících letech nepředpokládám změnu. Jedeme na vlně reklamy, co nás má chránit. Striktně budeme potírat pochybovačné názory, třeba i soudní cestou.
Chápu rodiče a lékaře, kteří očkují děti na úplně všechno, co je k dispozici. Nemají přece důvod pochybovat, že dělají pro dítě to nejlepší.
Je mi líto rodičů a lékařů, kteří nenacházejí alternativu něco neočkovat a jsou označeni za nepřítele ideologie.
Nechápu rodiče a lékaře, kteří si myslí, že všechno očkování je špatné. Očkování je nepochybně jednou z nejúčinnějších zbraní proti velmi nebezpečným infekčním onemocněním.
Pozitivní může být názor některých politiků, kteří se zabývají odškodněním za komplikace očkování. Je sice pozdě řešit nějaké následky, ale třeba je to cesta, jak si přiznat, že i očkování může mít komplikace.**
Nikdy by na sebe nevzal odpovědnost vyhnout se očkování. „Je to jeden z největších úspěchů moderní medicíny. Nemoci se povedlo vymýtit,“ uznává alternativní lékař. Své děti by ale nikdy nenechal očkovat proti sezonním virózám. „Tady je účelnější snažit se posilovat vlastní obranyschopnost,“ radí doktor Hnízdil.
Represe za vyhýbání se povinné vakcinaci považuje za nešťastné. Staví proti sobě rodiče a pediatry. „Vyčlenily se tu dva tábory a bojují proti sobě. Tábor odborníků, kteří by očkovali proti všemu. A tábor rodičů, kteří jsou naopak proti veškerému očkování. Oba názory jsou nebezpečné a spojuje je fanatismus,“ říká doktor Hnízdil. Míní, že lékaři sami nemají věrohodné informace, protože farmaceutické firmy nežádoucí účinky často zatajují.
„V USA se uvádí, že nejméně 50 procent klinických studií je zmanipulováno neboli zaplaceno farmaceutickými firmami. Ale nikdo neví, které to jsou,“ poznamenává. Pediatři závislí pouze na tvrzení výrobců pak neumí přednosti očkování vysvětlit rodičům, a ti jsou právem znepokojeni. „Smutným důsledkem nekomunikace a neinformovanosti je, že spor dospěje až k Ústavnímu soudu a přijdou represe,“ kritizuje celostní lékař vyhrocenou českou cestu.
Dítě s ďáblem v těle
Odsuzování matek, obávajících se vakcinačních „včeliček“, se nelíbí ani Denise Kupsové z Prahy. „Nejsem žádná biomatka. Vadí mi, jak nás nazývají,“ zlobí se maminka dvouapůlletého Matyáše. Očkování synka, který neměl jednoduchý příchod na svět, nechtěla nijak hrotit. Odklad navrhla sama lékařka.
Evropské země s nejčetnějším výskytem spalniček
(počet případů na mil. obyvatel v roce 2014)
Itálie
28,1
Slovinsko
25,3
Česko
21,1
Lotyšsko
17,8
Rakousko
13,3
Kypr
11,6
Po hexavakcíně měl průběh normální. Povinné očkování priorixem na spalničky, příušnice a zarděnky podstoupil o sedm měsíců později, než předepisuje očkovací kalendář. Přesto s dramatickou reakcí.
„Po pěti dnech dostal rýmu a kašel, pak horečky, osypal se, nebrečel, ale křičel a nebyl k uklidnění. V noci se budil se řevem, jako by měl v těle ďábla a chtěl ho vytlačit. Byl to zřejmě encefalitický křik. Musela ho asi strašně bolet hlava,“ popisuje příznaky maminka. Od lékařů jen slyšela, že dítě je hysterické nebo že prochází obdobím vzdoru.
Matyášova proměna v cizí dítě naštěstí trvala jen týden. Rodiče ale nemohli tušit, jestli nebude mít trvalé následky. „Hexu u dalšího dítěte risknu, priorix ale ne. Raději zaplatím pokutu,“ je rozhodnutá Denisa. Reakci na očkování nahlásila Státnímu ústavu pro kontrolu léčiv. Lékaři, kteří by je měli oznamovat, tak mnohdy nedělají (viz Zamlčené vedlejší reakce).
Navíc je tu „odborné síto“, které řekne, co byla nežádoucí reakce či komplikace po očkování a co ne, připomíná pediatr ve svém zamyšlení nad očkovací mašinerií (viz Farmaceutický byznys …).
Ve sněmovně, kterou zákon o veřejném zdraví právě prochází, mají v očkovacích paragrafech navrch zastánci represe. Odškodnění za závažnější následky očkování je to minimum, čím stát může celé věci prospět. S tím ale nepočítá.