Pro generaci "Husákových dětí", tedy pro lidi narozené během populační exploze začátku 70. let, byla trička a plakáty s ústřední dvojicí muzikálu - herce Johna Travolty a zpěvačky Olivie Newton-Johnové - nezbytným fetišem, srovnatelným snad jen s plakátem Kiss. Zatímco ale "Kissáky" oceňovali zejména kluci, Pomáda učarovala především náctiletým dívkám. Snímek, který vznikl podle divadelní předlohy, jež se hrála začátkem 70. let na Broadwayi a ve West-End, se rychle zařadil mezi nejprodávanější vývozní filmový artikl, přestože mu sami tvůrci předem žádné velké šance nedávali.

"Když jsme to dokončili, opravdu jsme nevěděli, jaký dopad to bude mít. Mysleli jsme, že ten film bude u teenagerů úspěšný tak jedno léto nebo maximálně dvě. Určitě nás nenapadlo, že ještě po čtyřiceti letech bude mít tak obrovské množství diváků po celém světě a ve všech věkových kategoriích," uvedl v rozhovoru s agenturou AFP režisér snímku Randal Kleiser, který natočil Pomádu (v originálu Grease) jako svůj celovečerní debut.

Globálnímu úspěchu zprvu nenasvědčovaly ani kritiky, jež filmové verzi muzikálu nijak nefandily. Příliš se nelíbil jednoduchý příběh, rozpaky vzbudilo i obsazení popové hvězdy Olivie Newton-Johnové do hlavní dívčí role středoškolačky Sandy, jež ve škole, do níž poprvé nastupuje, s překvapením potká svou prázdninovou lásku - mladíka Dannyho Zuca v podání Johna Travolty.

"Kdyby teplý chleba uměl zpívat, zněl by určitě jako Olivia," psalo se v jedné z tehdejších recenzí. Kritici také poukazovali na to, že Newton-Johnová, jíž bylo v době premiéry Pomády už třicet, jako středoškolačka z prvního ročníku zrovna nevypadá. Toho si byla ostatně vědoma i ona sama a zdráhala se roli přijmout.

"John (Travolta, pozn. red.) i já jsme oba chtěli Olivii a ona pořád odolávala, protože v té době už měla za sebou jeden sci-fi muzikál, který nebyl moc úspěšný, a navíc si připadala oproti Johnovi trochu stará," uvedl Kleiser s odkazem na snímek Toomorrow z roku 1970. (Šlo o dnes už téměř zapomenutý muzikál, v němž mimozemšťané objeví hudbu skupiny Toomorrow, což byla skutečná kapela, v níž Olivia Newton-Johnová působila.)

Na druhé straně ale byla zpěvačka v té době už úspěšnou mezinárodní hvězdou pop music a měla na svém kontě několik slavných hitů. Tvůrci o ni proto stáli a nechtěli se jí vzdát. "Nakonec nás požádala o kamerové zkoušky a my jsme jí vyšli vstříc. Oba jsme ji brali jako svou malou sestřičku, snažili jsme se ji povzbudit, co to jen šlo. A nakonec to zabralo," vzpomíná Kleiser v rozhovoru s AFP.

Sázka se nakonec vyplatila, devětadvacetiletá Newton-Johnová a třiadvacetiletý Travolta vytvořili na filmovém plátně nezapomenutelný pár. Oba se navíc stali blízkými přáteli a po desítky let zůstali v kontaktu. V roce 1983 spolu natočili další film Dva podobní (uváděn byl také pod názvem Nebeský pár, v originálu Two of a Kind) a v roce 2012 vytvořili společné vánoční hudební album. Oba si podle AFP dodnes esemeskují a také se podporují v těžkých chvílích, jako byla smrt nejstaršího Travoltova syna Jetta v roce 2009, nebo rakovina prsu, s níž se Olivia potýkala v 90. letech.

Nepříznivé kritiky také nedokázaly změnit základní skutečnost, že dívky na celém světě film okamžitě pobláznil a stal se velmi rychle globálním hitem. Snímek, který byl natočen během dvou měsíců za zhruba šest milionů dolarů, vydělal nakonec 400 milionů dolarů a stal se nejúspěšnějším filmovým muzikálem všech dob až do snímku "Mamma Mia!", natočenému o třicet let později.

"Vidím na tom filmu spoustu chyb, ale myslím, že jsou součástí jeho poetiky. K němu prostě patří ten pocit nahrubo ohoblovaných hran, kde není všechno úplně hladké ani dokonalé. Myslím, že to dodává filmu jeho šarm," řekl Kleiser.

V rozhovoru s AFP mluvil i o tom, jak moc ho nejdřív zaskočila a zklamala práce Barryho Gibba, který pro film otextoval skladby Frankieho Valliho. Gibbovy texty připadaly režisérovi příliš temné a zdálo se mu, že se k filmu vůbec nehodí. Vzal si autora libreta stranou a ukázalo se, že Gibb vůbec nečetl scénář a nic o filmu neví. "Začal jsem se s ním bavit o tom, že je potřeba, aby texty změnil. ´Ten film nemá žádné vážné téma,´řekl jsem mu. Odpověděl mi: ´Tak proč nějakou vážnou scénu nenatočíte? Texty pak budou fungovat´," řekl Kleiser v rozhovoru s AFP.

Několik vážnějších tónů (například obava z nechtěného těhotenství) se tak do filmu skutečně dostalo.

Podle Kleisera stojí za neustupujícím úspěchem muzikálu právě univerzálnost jeho tématu o první lásce, vzájemná chemie mezi tvůrci a také určitá nostalgie po "nevinnější době, v níž nebyly žádné teroristické útoky ani masové střelby".

Přestože natočil po Pomádě ještě řadu filmů, z nichž nejznámějším a nejpozoruhodnějším byla zřejmě rodinná sci-fi Malý navigátor z roku 1986, slávy svého celovečerního debutu už s žádným snímkem podruhé nedosáhl. V 90. letech přestal Kleisera hollywoodský systém výroby filmů bavit a vzdálil se mu.

Během let se pak podle svých slov s hvězdami svého snímku různě setkával, ale už nikdy nepracovali dohromady. Znovu se sejdou až při výročním slavnostním setkání v Los Angeles příští měsíc.