Zdroj: ČTK
Osudové ženy Franze Kafky: vztahy měl spletité, ze zásnub pokaždé sešlo
V červnu uplyne devadesát pět let od smrti významného spisovatele Franze Kafky, který strávil téměř celý život v Praze s výjimkou několika pobytů v sanatoriích, kde se léčil na tuberkulózu, a jenž psal svá díla výhradně německy.
Narodil se v Praze na Starém Městě roku 1883 do rodiny židovského velkoobchodníka s galanterním zbožím, Hermanna Kafky. Se svým otcem si však nerozuměl a cítil se jím být nepochopený. Otec na Franze kladl vysoké nároky možná i proto, že po smrti Franzových dvou malých bratrů, Georga a Heinricha, zůstal v rodině právě on jediným mužským potomkem. A tak se citlivější stránka Franzovy osobnosti prostě otcově představám vymykala.
Na otcovo přání Franz vystudoval nejprve gymnázium a posléze právo na c. k. německé Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde v roce 1906 získal i doktorát a kde se při studiích mimo jiné seznámil i s Maxem Brodem. Byl to Brod, kdo se po Kafkově smrti zasloužil o to, aby bylo jeho dílo vydáno, byť si samotný Franz ve své závěti výslovně nepřál vydání řady svých textů.
Rozpolcená duše Franze – rozpolcené světy postav
Po absolutoriu Franz našel práci v pojišťovnictví. Nejprve pracoval u Assicurazioni Generali, kde však nevydržel ani rok, a tak odešel v roce 1908 do Dělnické úrazové pojišťovny, v níž působil až do roku 1922 jako koncipient a později jako tajemník. Tato byrokratická práce Franze však nenaplňovala, užíral se jí a tak se po nocích věnoval své lásce - psaní. „(…) moje zaměstnání je pro mne nesnesitelné, protože odporuje mému jedinému povolání, a tím je literatura (…).“
Své první texty publikoval v mnichovském časopise Hyperion a také v Brodově almanachu Arkadia. Mezi jeho nejznámější díla patří tři romány: Nezvěstný (dlouhou dobu vydávaný i pod názvem Amerika), Proces, Zámek a povídky: Ortel, Venkovský lékař, Popis jednoho zápasu nebo Proměna.
Jeho literární styl se v mnohém vymykal i v rámci vypravěčské formy. Své postavy beze jména a bez vlastních pocitů Franz uváděl do odcizených, nedefinovatelných prostředí plných melancholie a bezvýchodných situací. Je nepochybné, že do svých textů promítal svou duševní rozpolcenost i pocity vyřazenosti a izolovanosti.
Franzovy ženy a nedožitých 41 let
Franzův vztah k ženám byl stejně spletitý jako jeho vnitřní pocity a plachost. První vážnou známost navázal roku 1912 s úřednicí Felicií Bauerovou, se kterou byl dokonce i dvakrát zasnouben, ale jejich vztah skončil definitivně roku 1917. Tehdy u Franze propukla tuberkulóza a on často odjížděl na ozdravné pobyty. Při jednom takovém pobytu v penzionu v Želízech se seznámil se svou druhou snoubenkou, Julií Wohryzkovou, ale i zde vztah ztroskotal.
Třetí ženou, spíše platonickou přítelkyní, byla česká novinářka a překladatelka Milena Jesenská, se kterou si Franz intenzivně dopisoval. Fyzicky se viděli pouze dvakrát. Jesenská se však později zasloužila o překlady Franzových textů do češtiny. Dora Diamantová, s kterou se seznámil roku 1923 při pobytu u Baltského moře, se stala jeho poslední přítelkyní.
Počátkem roku 1924 se Franzova tuberkulóza hrtanu zhoršila, nemohl už mluvit ani polykat a odjel se proto léčit do rakouského sanatoria v Kierlingu, kde však 3. června 1924 ve svých čtyřiceti letech zemřel.
Iveta Macík Šimková
